S vyobrazením řádového znaku, jak jej známe dnes, se setkáváme poprvé na přelomu 15. a 16. století, a to bez udání výkladu použitých prvků. Proto se můžeme setkat s různými způsoby výkladu.

 

Historicky nejpravděpodobnější se zdá tento:

Hnědé pole ve štítu symbolizuje horu Karmel, její vrchol se dotýká nebe.

Bílá hvězda v tomto poli je Panna Maria, patronka (ochránkyně) a vzor karmelitánů.

Dvě hnědé hvězdy v bílém poli zastupují postavy starozákonních proroků Eliáše a Elizea, kteří se podle bible také na Karmelu zdržovali a jsou v řádové tradici nazýváni „vůdcové karmelitánů“.

Jednoznačný je výklad doplňujících atributů:

Koruna a dvanáct hvězd vyjadřují motiv mariánský: symbolizují ženu oděnou sluncem s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy (Zj 12), což je biblický obraz tradičně vztahovaný na Marii.

Ruka s plamenným mečem připomíná proroka Eliáše, o němž Písmo říká, že „jeho slovo plálo jak pochodeň“ (Sir 48,1). Prorok totiž nezvěstoval slovo své, ale slovo Hospodinovo, v Písmě nazvané „meč Ducha“ (Ef 6,17).

Stuha obsahuje latinský nápis s výrokem proroka Eliáše (1 Král 19,10), který karmelitáni přijali za své heslo:

      ZELO ZELATUS SUM PRO DOMINO DEO EXERCITUUM        
    HORLIVOSTÍ HORLÍM PRO HOSPODINA BOHA ZÁSTUPŮ