KARMEL

V popisu čtvrtého stupně pokory svatý Benedikt jasně ukazuje, s jakými nesnázemi se člověk může v klášteře setkat. Jsou to tvrdost, věci, které jdou člověku „proti srsti“, různá zranění, trápení, pocit, že je člověk veden jako ovce na porážku, že je tříben, jako když se taví zlato, že musí nést na svých bedrech břemena druhých, že po něm druzí šlapou, bijí ho v tvář a zbavují ho šatů, nutí ho jít druhou míli, snášet falešné bratry… Nikdo však nemůže říct, že nás Pán nevaroval!
Našeho cíle nelze dosáhnout, aniž bychom zakoušeli tyto věci, jimž se ve starých příručkách duchovního života říká „pasivní očišťování“. Toto tříbení nebývá primárně výsledkem tajemných niterných stavů, děje se spíše prostřednictvím šrámů a narážení ve vzájemných vztazích. Těžkosti, které Benedikt uvádí, jsou pro duchovní pokrok nezbytné a nelze je přejít jen coby produkt nezralého společenství. Místo abychom se ptali, proč to vše musíme snášet, kdo za to může a jak se takovým věcem vyhnout, bylo by lepší připustit, že takové potíže tu s námi prostě vždycky budou. Pak budeme energii vynakládat tvůrčím způsobem a veškeré ty nesnáze a nezralosti využijeme k něčemu pozitivnímu.

(Mary David Totah, OSB /1957-2017/, Radost z Boha)

Protože přebýváme v Bohu, žijeme - jak tomu rozumím já - v lásce, která přesahuje prožívanou lásku, a nikdy se nenacházíme mimo lásku. Naopak jsme v nekonečné lásce, která je velmi prostě přítomná v nás i kolem nás.

(Jan od sv. Samsona, O. Carm. /1571-1636/, úryvek z nadiktovaných spisů)

K zakoupení ZDE>>>

Letos v květnu uplynulo deset let od vydání encykliky Laudato si´ papeže Františka „o péči o společný domov“. Ještě za Františkova pontifikátu vznikl též nový mešní formulář „za péči o stvoření“, vydán byl letos o Letnicích. Tento mešní formulář bude použit dnes poprvé při mši svaté, kterou bude slavit papež Lev XIV. v Castel Gandolfu. Oficiální latinské znění je dostupné ZDE>>>

Chválíme tě, Otče, se všemi tvými tvory,
kteří vyšli z tvojí mocné ruky.
Jsou tvoji a plni tvé přítomnosti a něhy.
Buď pochválen!

Synu Boží, Ježíši,
tebou byly stvořeny všechny věci.
Přijal jsi podobu v Mariině mateřském lůně,
stal ses součástí této země
a díval ses na tento svět lidskýma očima.
Nyní jsi živý v každém tvoru
slávou svého vzkříšení.
Buď pochválen!

Duchu svatý, jenž svým světlem
směruješ tento svět do Otcovy lásky
a provázíš sténání stvoření,
i ty žiješ v našich srdcích,
abys nás vedl k dobru.
Buď pochválen!

Pane, Bože Trojjediný,
úžasné společenství nekonečné lásky,
nauč nás o tobě rozjímat
v kráse veškerenstva,
kde všechno mluví o tobě.
Probuď naši chválu a naši vděčnost
za každou bytost, kterou jsi stvořil.
Daruj nám milost, abychom se cítili vnitřně spojeni
se vším, co existuje.

Bože lásky, ukaž nám naše místo
na tomto světě,
kde jsme nástroji tvé lásky
ke všem bytostem této země,
protože ani jedna z nich není tebou zapomenuta.
Osviť ty, kdo vládnou mocí a penězi,
aby neupadali do hříchu lhostejnosti,
milovali obecné dobro, podporovali slabé
a pečovali o svět, který obýváme.
Chudí i země křičí:
Pane, ujmi se nás svojí mocí a svým světlem,
chraň každý život
a připravuj mu lepší budoucnost,
aby přišlo tvé království
spravedlnosti, pokoje, lásky a krásy.
Buď pochválen!
Amen.

(papež František, závěr encykliky Laudato si´; 2015)

(karmelitka • blahoslavená • nezávazná památka 9. července)

Texty propria

Jana se narodila roku 1428 v Reggio Emilia v severní Itálii. Rodiče se jmenovali Šimon a Kateřina. O jejím raném dětství víme málo: měla dvě sestry, kterým pomohla, aby se mohly vdát, a jednoho bratra. Jana sama obdržela od rodičů dovolení stát se karmelitánskou mantellatou (1).

Hluboko v noci. Bůh a já jsme si zůstali pro sebe. Není nikoho jiného, kdo by mi mohl pomoci… Necítím kvůli tomu úzkost, spíš bohatství a klid. Bůh a já jsme si zůstali pro sebe. Dobrou noc!

(Etty Hillesum /1914–1943/, deníkový zápis 4. října 1942)

Právě ve chvíli, kdy je Jakub na cestě, chudý a sám, kdy spí na holé zemi v poušti, aby si odpočinul po dlouhé cestě pěšky, ve chvíli, kdy je ve svízelné situaci osamělého poutníka na dlouhé cestě v cizí divoké zemi, bez přístřeší, kdy je v tak smutném postavení, ho Bůh zahrne nejnádhernějšími důkazy své přízně!

(Charles de Foucauld /1858–1916/, zápisky z prosince 1896)

Tato krátká novéna tě může provázet i uprostřed každodenního shonu. Začni modlitbou »Zdrávas Maria«, pak věnuj několik okamžiků Božímu slovu. V paměti si podrž téma a krátkou střelnou modlitbu k Panně Marii, kterou pak můžeš opakovat během dne co nejčastěji. Před Slavností Panny Marie Karmelské se novénu modlíme od 7. do 15. července.

Šabat nezávisí na tom, zda my jsme připraveni se zastavit. Nezastavujeme se tehdy, když jsme se vším hotovi. Nezastavíme se, když dokončíme všechny své telefonáty a projekty, až vyřídíme tuhle spoustu e-mailů nebo až sepíšeme zprávu, kterou máme zítra odevzdat. Zastavujeme se, protože je čas se zastavit. Šabat vyžaduje schopnost poslechnout. Jsme-li ochotni zastavit se jen tehdy, když jsme dokončili všechnu svou práci, nebude to nikdy, protož práce nebude nikdy plně hotová. Každý dílčí úspěch s sebou nese novou odpovědnost… Jestliže odmítáme odpočívat, dokud nemáme vše skončeno, neodpočineme si do smrti. Šabat narušuje umělý pocit urgence právě tím, že nás osvobozuje od nutkavé potřeby mít vše hotové…

(Wayne Muller /*1953/, Sabbath: Finding Rest, Renewal, and Delight in Our Busy Lives)

Charakteristickou črtou, kterou bych chtěl zvlášť zdůraznit v chování Cyrila a Metoděje, je jejich pokojný způsob, jakým budovali Církev. Ačkoliv slovanští křesťané více než ostatní rádi slyší a cítí, že i tito svatí bratři byli v srdci Slované, přece je pravda, že patřili k řecké kultuře.
Přestože svatí bratři působili v složitých a nejistých poměrech, nijak se nesnažili vnucovat národům, kterým měli hlásat evangelium, nepopiratelně vyšší úroveň řeckého jazyka a byzantské kultury nebo zvyky a obyčeje pokročilejší společnosti, ve které vyrostli a které jim jistě byly bližší a milejší.

(Jan Pavel II., encyklika Slavorum apostoli, IV. kap., redakčně kráceno; 1985)