KARMEL

Na zklamání
vytrvale roubovat
naději

neplodná slova
opylovat láskou

každý den vyšetřit
kalíšek něhy
na živořící srdce

a život žít
jak vzácný chléb
od Boha

(Josef Kořenek /*1943/, báseň z knihy Radost ze snahy o dobro, 2018)

Kudy chodím, Ty,
kde stojím, Ty,
jenom Ty, zase Ty, pořád Ty.
Dobře se mi daří, Ty,
všechno se mi zmaří, Ty,
jenom Ty, zase Ty, pořád Ty.
Nebe, Ty, země, Ty,
nahoře, Ty, dole, Ty,
na každé cestě, na každém místě,
jenom Ty, zase Ty, pořád Ty.

(Levi Jicchak z Berdyčeva /1740–1809/)

Dnes by se bylo možné domnívat, že bílá rasa takřka ztratila smysl pro krásu světa a vzala si za úkol nechat ji zmizet ze všech světadílů, kam přenesla své zbraně, obchod a náboženství. Jak pravil Kristus farizeům: „Běda vám, uchvátili jste klíč k poznání; nevcházíte a nenecháváte vejít druhé.“ Přitom je v naší době v zemích bílé rasy krása světa takřka jedinou cestou, po níž lze nechat proniknout Boha.

(Simone Weilová /1909–1943/, úryvek z eseje Formy implicitní lásky k Bohu)

Když kontemplujeme Kristovo Srdce, které se vydalo až do krajnosti, dostává se nám útěchy. Bolest, kterou v srdci pociťujeme, ponechává prostor pro naprostou důvěru, a to, co nakonec zůstane, je vděčnost, něha a pokoj; zůstane jeho láska, která vládne našemu životu. Zkroušenost nevyvolává úzkost, ale ulevuji duši od tíhy, protože působí v ráně hříchu tak, že nás uschopňuje, abychom právě tam přijali Pánovu něhu.

(papež František, encyklika Dilexit nos, odst. 161; 2024)

Když budu parafrázovat svatého Ignáce z Loyoly, říká: „Kolik z těch, kdo následují Krista, je souženo minulou nebo přítomnou vinou? Stále znovu se tím trápí, a když se přistihnou u nějaké chyby, propadají sebetrýznění. Takové myšlenky nic nevyjasňují ani nebudují, proto nejsou od Boha.“ A z toho Ignác vyvozuje, že větší nebezpečí leží nikoliv v chybě, nýbrž ve způsobu, jak se tím necháváme následně soužit, tedy v pasti výčitek skleslosti, ze kterými vězí nedůvěra k Bohu.

(Josef Beránek /*1968/, knižní rozhovor s P. Glogarem, Všechno začíná v nás, 2025)

Každý z nás je pro Boha nesmírně důležitý; můžeme si dovolit trochu se uvolnit a nechat ho, aby se o nás postaral. Máme sklon si myslet, že pokud se o sebe nepostaráme sami, nikdo jiný to za nás neudělá. Víra nám však říká, že existuje někdo, kdo nás nespouští z očí, a to do té míry, že nám bez jeho vědomí z hlavy nespadne ani vlas.

(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)

Přijměte srdečné pozvání na další VĚTRÁNÍ KOSTELA a varhan v neděli 3. srpna 2025 od 14:30 hodin 

Tentokrát si přečteme VZPOMÍNKY NA DĚTSTVÍ ve Starém Hobzí a ve Slavětíně jak je zaznamenala Eleonora Polly (1915-2004)

Mezi četbou zazní hudba varhan nebo dvou fléten 

Všechny příznivce moudrého slova i hezké hudby

zve P. Gorazd s přáteli

Plakátek ZDE ->>

Dále – pevně – prohlašujeme, že náboženství nikdy nenavádějí k válce, nepodněcují nenávist, zášť a extrémismus a nevyzývají k násilí či krveprolití. Tyto pohromy jsou výsledkem úchylky náboženských nauk, politického zneužívání náboženství a také interpretacemi nábožensky zaměřených lidí, kteří v určitých dějinných úsecích zneužili vlivu náboženského cítění na srdce lidí, aby je přiměli k jednání, jež nemá co do činění s náboženskou pravdou, za účelem realizovat světské a krátkozraké politické a ekonomické cíle. Proto žádáme, aby všichni přestali zacházet s náboženstvími účelově a rozněcovat tak nenávist, násilí, extrémismus a slepý fanatismus a neužívali už Boží jméno k ospravedlňování vražedných skutků, vyhnanství, terorismu a útlaku. Žádáme o to na základě naší společné víry v Boha, který nestvořil lidi proto, aby se mezi sebou zabíjeli nebo svářili, ba ani proto, aby byli mučeni či ponižováni ve svém životě a své existenci. Všemohoucí Bůh totiž nepotřebuje být někým bráněn a nechce, aby Jeho jméno bylo užíváno k terorizování lidí.

(papež František a vrchní imám z al Azhar Amhed al Tajíb, Deklarace z Abú Dhábí, 4. února 2019)

(O.Carm. • svatý • památka 28. července)

Texty propria

Titus, křestním jménem Anno, se narodil roku 1881 v Oegeskloosteru u Bolswardu v západním Frísku v Nizozemí. Rodině patří veliký statek s rozsáhlými polnostmi a chovem dobytka, přesto rodiče své děti netlačí k převzetí hospodářství. Anno bude celý život vděčně vzpomínat na šťastné dětství prožité v hluboce lidském a zbožném prostředí venkovské usedlosti (1). Rodiče zohlední jeho intelektuální nadání, rodící se touhu po kněžství (a také pro těžký život v hospodářství ne dost pevné zdraví) a umožní mu odejít do vzdáleného Megen. Zde, ve františkánské koleji (2), prožije Anno léta svého dospívání (1892–1898). V sedmnácti letech vstupuje na Karmel v Boxmeeru (3) a přijímá jméno Titus (4). V letech 1900–1905 studuje filozofii a teologii (5). Po kněžském svěcení (1905) pak pokračuje ve studiích na papežské Gregoriánské univerzitě v Římě. Zde získává roku 1909 doktorát z filozofie (6) a vrací se zpět do Holandska.

„Musíme chápat svou dobu a neodtahovat se od dějin. Také my jsme dětmi své doby: Buďme jimi s jasným uvědoměním!“

Titus Brandsma

V neděli 15. května 2022 proběhlo v Římě svatořečení holandského karmelitána P. Tita Brandsmy (1881–1942). Svatořečen byl křesťan, který nemlčel, když sousední země rozpoutala agresivní válku a snažila se manipulativní propagandou získat mezinárodní veřejnost na svou stranu.