KARMEL

Vesmír se rozvíjí v Bohu, jenž ho veskrze naplňuje. List, cestička, rosa, tvář chudého tedy skrývají tajemství, které je třeba kontemplovat. Ideálem není pouze přecházet od vnějšího k vnitřnímu za objevem Božího působení v duši, nýbrž také setkávat se s Bohem ve všech věcech, jak učil svatý Bonaventura: „Kontemplace je tím vznešenější, čím více v sobě člověk zakouší božskou milost anebo umí více rozpoznat Boha v ostatním stvoření.

(papež František, encyklika Laudato si´, čl. 233; 2015)

Vpravdě ti pravím, že se mi velmi líbí, když ode mne lidé plni důvěry očekávají velké věci. Neboť každý, kdo věří, že mu po tomto životě odplatím nad míru jeho zásluh, a kdo mi podle toho v tomto životě vzdává chválu a děkuje, mi bude tak vítán, že mu odplatím mnohem více, než byl s to věřit a odvážně doufat, ba nekonečněkrát nad jeho zásluhy. Neboť je nemožné, aby člověk nezískal, več věřil a v co doufal. S jistotnou nadějí máš věřit, že tě po tvé smrti přijmu jako otec svého nejmilejšího syna…

(Mechthilda z Hackebornu /†1299/)

(OCD • svatá • nezávazná památka 13. července)

Texty propria

Narodila se 13. července 1900 v Santiagu de Chile. Při křtu dostala jméno Juana Enriqueta Josefina od Nejsvětějšího Srdce Fernández Solar. Kdo ji znali blíže, říkali jí Juanita a pod tímto jménem ji zná nejvíce lidí i dnes. Vyrůstala obklopena svou rodinou: rodiči Miguelem Fernándezem a Lucií Solar, třemi bratry a dvěma sestrami, dědečkem z matčiny strany, strýci, tetami, bratranci a sestřenicemi. Její rodina patřila k těm zámožnějším a křesťanská víra se zde žila věrně a opravdově.

Čas od času
přicházel jsem k tvé bráně se zdviženýma rukama,
žádal víc a ještě víc…
Dával jsi a dával,
tu trochu, tu měrou vrchovatou.
Něco jsem vzal, něco nechal být,
něčeho mám plné ruce,
z něčeho jsem si udělal hračku,
a když jsem se unavil,
rozbil jsem to,
až trosky a nakupené haldy tvých darů narostly
tak nesmírně, že tě zakryly,
a neustálá očekávání vyčerpala mé srdce.

Vezmi, ach vezmi – začal jsem naříkat.
Všechno z té žebrácké misky vysyp:
Zhasni lampu neodbytného diváka.
Vezmi mě za ruce,
zvedni mě z té kupící se hromady svých darů
do prázdného nekonečna
tvé nesmírné
přítomnosti.

(Rabíndranáth Thákur /1861–1941/)

Pokud jde o společenství mezi dušemi vás obou, Vaší duší a duší Vašeho manžela, samozřejmě že tu existuje tajemství, jež v každém z vás je třeba ctít, milovat, ve skrytém dialogu, který stojí nad dialogem manželské intimity a který této intimitě dává, tak jako nebe zemi, její nejryzejší sílu. Právě toto tajemství, tajemství Boha, který klepe na dveře milované duše, vytváří hloubku křesťanské lásky: něco z toho přeskočí a to stačí k proměně náklonnosti v cosi vyššího. Nejlepší však je mlčení mezi duší a jejím Bohem. Ne „něco, co ukrýváme“, ale něco, co se nedá říci, protože je to svou povahou nepopsatelné, nevyslovitelné a slova by to zradila.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, korespondence)

Památka 12. července

Texty propria sester OCD

(použity s jejich laskavým svolením)

Ludvík a Zélie Martinovi měli devět dětí, z nichž čtyři zemřely v dětství. Zbývajících pět dcer vstoupilo do řehole; čtyři se staly bosými karmelitkami (jednou z nich je i svatá Terezie z Lisieux, pozdější učitelka církve), jedna vizitantkou. Svatořečeni byli v roce 2015 papežem Františkem.

V popisu čtvrtého stupně pokory svatý Benedikt jasně ukazuje, s jakými nesnázemi se člověk může v klášteře setkat. Jsou to tvrdost, věci, které jdou člověku „proti srsti“, různá zranění, trápení, pocit, že je člověk veden jako ovce na porážku, že je tříben, jako když se taví zlato, že musí nést na svých bedrech břemena druhých, že po něm druzí šlapou, bijí ho v tvář a zbavují ho šatů, nutí ho jít druhou míli, snášet falešné bratry… Nikdo však nemůže říct, že nás Pán nevaroval!
Našeho cíle nelze dosáhnout, aniž bychom zakoušeli tyto věci, jimž se ve starých příručkách duchovního života říká „pasivní očišťování“. Toto tříbení nebývá primárně výsledkem tajemných niterných stavů, děje se spíše prostřednictvím šrámů a narážení ve vzájemných vztazích. Těžkosti, které Benedikt uvádí, jsou pro duchovní pokrok nezbytné a nelze je přejít jen coby produkt nezralého společenství. Místo abychom se ptali, proč to vše musíme snášet, kdo za to může a jak se takovým věcem vyhnout, bylo by lepší připustit, že takové potíže tu s námi prostě vždycky budou. Pak budeme energii vynakládat tvůrčím způsobem a veškeré ty nesnáze a nezralosti využijeme k něčemu pozitivnímu.

(Mary David Totah, OSB /1957-2017/, Radost z Boha)

Protože přebýváme v Bohu, žijeme - jak tomu rozumím já - v lásce, která přesahuje prožívanou lásku, a nikdy se nenacházíme mimo lásku. Naopak jsme v nekonečné lásce, která je velmi prostě přítomná v nás i kolem nás.

(Jan od sv. Samsona, O. Carm. /1571-1636/, úryvek z nadiktovaných spisů)

K zakoupení ZDE>>>

Letos v květnu uplynulo deset let od vydání encykliky Laudato si´ papeže Františka „o péči o společný domov“. Ještě za Františkova pontifikátu vznikl též nový mešní formulář „za péči o stvoření“, vydán byl letos o Letnicích. Tento mešní formulář bude použit dnes poprvé při mši svaté, kterou bude slavit papež Lev XIV. v Castel Gandolfu. Oficiální latinské znění je dostupné ZDE>>>

Chválíme tě, Otče, se všemi tvými tvory,
kteří vyšli z tvojí mocné ruky.
Jsou tvoji a plni tvé přítomnosti a něhy.
Buď pochválen!

Synu Boží, Ježíši,
tebou byly stvořeny všechny věci.
Přijal jsi podobu v Mariině mateřském lůně,
stal ses součástí této země
a díval ses na tento svět lidskýma očima.
Nyní jsi živý v každém tvoru
slávou svého vzkříšení.
Buď pochválen!

Duchu svatý, jenž svým světlem
směruješ tento svět do Otcovy lásky
a provázíš sténání stvoření,
i ty žiješ v našich srdcích,
abys nás vedl k dobru.
Buď pochválen!

Pane, Bože Trojjediný,
úžasné společenství nekonečné lásky,
nauč nás o tobě rozjímat
v kráse veškerenstva,
kde všechno mluví o tobě.
Probuď naši chválu a naši vděčnost
za každou bytost, kterou jsi stvořil.
Daruj nám milost, abychom se cítili vnitřně spojeni
se vším, co existuje.

Bože lásky, ukaž nám naše místo
na tomto světě,
kde jsme nástroji tvé lásky
ke všem bytostem této země,
protože ani jedna z nich není tebou zapomenuta.
Osviť ty, kdo vládnou mocí a penězi,
aby neupadali do hříchu lhostejnosti,
milovali obecné dobro, podporovali slabé
a pečovali o svět, který obýváme.
Chudí i země křičí:
Pane, ujmi se nás svojí mocí a svým světlem,
chraň každý život
a připravuj mu lepší budoucnost,
aby přišlo tvé království
spravedlnosti, pokoje, lásky a krásy.
Buď pochválen!
Amen.

(papež František, závěr encykliky Laudato si´; 2015)