KARMEL

Svatý Josefe,
ty, který jsi střežil pouto s Marií a Ježíšem,
pomáhej nám pečovat
o vztahy v našem životě.
Ať nikdo nezažije pocit opuštěnosti,
která pramení z osamělosti.
Každý z nás ať se smíří se svou vlastní historií,
s těmi, kteří tu byli před námi,
a rozpozná i v chybách, které se staly, cestu,
kterou si Prozřetelnost razila,
aby zlo nemělo poslední slovo.
Ukaž se jako přítel těch,
kteří mají největší potíže,
a jako jsi podporoval Marii a Ježíše v těžkých chvílích,
tak podpoř i nás na naší cestě.
Amen.

(papež František, modlitba uzavírající katechezi o sv. Josefu, 24. listopadu 2021)

(hlavní ochránce karmelitánského řádu • slavnost 19. března) 

Texty propria

Oslava svatého Josefa má biblické kořeny. Josef je posledním patriarchou, k němuž Bůh promlouval prostým a neokázalým způsobem prostřednictvím snů. (srov. Gn 28,12–14; Mt 1,20–24). Podobně jako starozákonní Josef (egyptský) i novozákonní Josef je muž přímý, věrný a spravedlivý (Mt 1,19), muž, kterému Bůh svěřil správu nad „svým domem". On spojuje Ježíše, Mesiáše a Krále, s davidovskou dynastií, která byla nositelkou zaslíbení (Mt 1,1–16; Lk 3,23–38). Josef, Snoubenec Panny Marie, pěstoun Ježíšův, ochránce a vůdce Svaté rodiny na útěku do Egypta i při jejím návratu rekapituluje cestu exodu izraelského národa (Gn 37; 50,22–26; Mt 2,13–21).

Svatý Josefe,
ty, který jsi zakusil utrpení těch, kdo musejí prchat,
ty, který jsi byl donucen k útěku,
abys zachránil život svých nejdražších,
ochraňuj všechny ty,
kdo prchají kvůli
válce,
nenávisti
a
hladu.
Podporuj je v jejich nesnázích,
posilni v naději a učiň,
aby se setkali s přijetím a solidaritou.
Veď jejich kroky
a otevři srdce těch,
kdo jim mohou pomoci.
Amen.

(papež František, modlitba uzavírající katechezi o sv. Josefu, 5. ledna 2022)

Bůh nechce, aby jeho milosrdenství skončilo u nás coby jednotlivců: odpuštění, které jsme od něj obdrželi, máme nabízet druhým. Konfrontace s vlastní hříšností je osvobozující, umožňuje nám odložit masku pokrytectví a být plně sami sebou před Bohem i před lidmi, které máme kolem sebe. Znamená to také, že se nepohoršujeme nad slabostí druhých, jelikož víme, že jakožto lidé ji tajemným způsobem všichni sdílíme.

(Mary David Totah, OSB /1957-2017/, Radost z Boha)

Všude kolem nás je něco krásného, a to vždycky! Když pro krásu budeme mít citlivé oči, pak už konečně přestaneme mluvit o zemi jako o nelidské nebo Bohem opuštěné. Náhle se nám věci a bytosti přiblíží jako důvěrně známé, dotknou se našeho srdce a my s nimi budeme rádi a láskyplně obcovat. Živá výměna začíná tam, kde vzniká společenství.
Svět se uchází o tuto výměnu s člověkem. Svět touží po společenství, které bude slavit s člověkem, sjednotí se s ním jako při svatbě, protože hledá skutečný vztah lásky. Hledá jej s tebou stejně jako se mnou. Řekněte si potichu: „Záleží to i na mně. Záleží jen na mně, abych rozevřel náruč a abych své srdce připravil, abych do něj mohl vpustit svět. Když plně komunikuji se světem, jsem ve společenství s plností Božího tajemství.“

(Henri Boulad SJ /1931-2023/, Dimenze lásky)

Pane, milovat mou sestru tak, jak ji miluješ ty, je pro mé ubohé srdce nemožné. Proto když mi to přikazuješ, musíš mi dát i své srdce.

(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)

Bůh žárlivý a Bůh nekonečného milosrdenství: nejsou to dva bohové, jeden žárlivý, kterého se musíme bát, a druhý milosrdný, do kterého musíme vkládat svou naději. Naše naděje neznamená, že chceme tyto dva bohy postavit proti sobě a pak jednoho z nich uplácet, aby toho druhého zpacifikoval. Pán veškeré spravedlnosti je žárlivý ve svém privilegiu Otce milosrdenství a nejvyšší výraz jeho spravedlnosti je odpouštět těm, kterým by nikdy nikdo neodpustil.
Právě proto a především proto je Bohem všech, kdo dokážou doufat tam, kde už žádná naděje není. Kající lotr, který zemřel s Kristem, dokázal vidět Boha tam, kde znalci Zákona prokázali nemožnost Ježíšova nároku na božství…

(Thomas Merton /1915–1968/, Žádný člověk není ostrov, 2.8)

Neskrývej své slabosti, ale stavěj na nich! To nejhorší, co máš, se může stát tím nejlepším. Díky svým ranám se můžeš stát lékařem ran těch druhých. Svatost se nezakládá na vášni vyhaslé, ale na vášni obrácené.

(Ermes Ronchi /*1947/, Klíčové otázky evangelia, meditace pronesené při duchovních cvičeních pro papeže Františka a římskou kurii, 2016)

V pracovním shonu, v útrapách a pronásledováních, kdy nelze mít tolik klidu, nebo je-li člověk vyprahlý, Kristus je vždy nejlepší přítel a je naším velkým společníkem, neboť vidíme, že je člověk jako my, že je podroben týmž slabostem a utrpení. Až si na to jednou zvykneme, dokážeme si ho snadno představit, přestože se někdy může stát, že nedokážeme udělat ani to, ani ono. Proto je dobré, co jsem už říkala, totiž abychom si nezvykali vyhledávat duchovní útěchy. Ať se děje, co se děje, držme se pevně kříže, neboť to je vždy veliká věc. I náš Pán zůstal bez útěchy a sám se svými bolestmi pod tíží kříže.

(Terezie od Ježíše, Kniha života, XXII, 10)

Bůh nám naslouchá. On není jako modly, které sice mají uši, ale neslyší. Není jako mocní, kteří slyší pouze to, co se jim hodí. On slyší všechno. Slyší i stížnosti a zloby svých dětí. Nejenom že poslouchá, ale rád poslouchá. Rád je pozorný, rád bedlivě naslouchá všemu, co se s námi děje. Proto nám Ježíš říká, že „Otec dobře ví, co potřebujeme“ a není třeba mnoha slov. Stačí otčenáš.

(Jorge Maria Bergoglio, homilie ze svátku sv. Kajetána, 7. srpna 2006)