Živé Boží slovo: Jan 20,11–18
Jan 20,11–18 je druhou částí jediného příběhu (Jan 20,1–18) o cestě Marie Magdalény k Ježíšovu hrobu první den po sobotě. Evangelista nejprve (20,1–10) vypráví o tom, jak se po Mariině znepokojující zvěsti o odvaleném kameni vydávají na cestu k hrobu Petr a Ježíšův milovaný učedník. Hrob je prázdný, ne však docela: učedníci se setkávají se dvěma svědky vzkříšení. Pruhy plátna a rouška, která halila Ježíšovu hlavu.
Jan od Kříže (1542–1591)
Že jsem nepsal, nebyl nedostatek dobré vůle, poněvadž si opravdu přeji vaše velké dobro, nýbrž protože se mi zdálo, že hodně už toho je napsáno, aby se mohlo pracovat na tom, na čem záleží, a že to, co chybí, chybí-li něco, není psaní nebo mluvení, neboť toho obvykle spíše přebývá, nýbrž mlčení a konání. Mluvení totiž navíc rozptyluje, a mlčení a konání usebírá a dodává duchu sílu.
Michael od sv. Augustina (1622–1684)
A toto je opravdu nejlepší úděl karmelitána, totiž zabývat se Bohem bez přestání a uctívat jej ve dne v noci v duchu a v pravdě.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)
Intelektuál může najít cestu k lidu jen tehdy..., když se od intelektu v jistém smyslu osvobodí. To neznamená, že by jej měl popřít nebo se ho vzdát. Je Božím darem, který potřebujeme, a to nejen pro sebe, nýbrž také, a zvl. pro ty, od nichž nás odděluje. Intelekt si ale musí být jasně vědom svých hranic a tak se stát pokorným. Nadměrná chápavost, je-li čistě přirozenou chápavostí, vede zpravidla k intelektuální aroganci.
Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Nejsvětější, nejdůležitější a nejpotřebnější cvičení v duchovním životě je Boží přítomnost. Že totiž člověk má zalíbení v Jeho božské společnosti a v rozhovoru s Ním a dále že si navykne pokorně Ho oslovovat a hovořit s Ním v postoji láskyplného příklonu srdce, a to vždy, ano, v každém okamžiku, ne formálně, ne odměřeně, především v čase pokušení, protivenství, suchopáru, zármutku a opuštěnosti, ano, i uprostřed naší nevěrnosti a našich hříchů.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti, že jsi nám daroval papeže Františka.
Prosíme tě, žehnej mu v jeho náročné službě.
Naplňuj ho stále svým svatým Duchem,
aby v jeho síle hlásal evangelium o tvém milosrdenství celému světu.
Ochraňuj ho ode všeho zlého a pošli mu dobré rádce a spolupracovníky.
Naplňuj ho svou láskou, aby tě miloval nade všechno
a s horlivostí i pastýřskou láskou vedl Boží lid, který jsi mu svěřil.
Amen.
Převzato z: www.vojtechkodet.cz
Generální převor řádu karmelitánů, P. Fernando Millán Romeral, O.Carm, ihned v den, kdy papež Benedikt XVI. oznámil své rozhodnutí odstoupit z funkce, napsal Svatému otci dopis:
Svatý otče,
s překvapením a s pohnutím jsme se dozvěděli o Vašem dnešním prohlášení, že se chcete vzdát své služby.
Generální kapitula Řádu bratří Panny Marie karmelské se uskuteční ve dnech 2.–21. září 2013 v Římě.
Pro bratry a ostatní členy karmelitánské rodiny byla zřízena interaktivní webová stránka (http://www.ocarm.org/capitulumgenerale2013) s informacemi týkajícími se generální kapituly řádu. Najdete na ní např. modlitbu za generální kapitulu, dále Instrumentum Laboris. Prostřednictvím této stránky můžete zasílat své reflexe a podněty.
Terezie z Avily (1515–1582)
Velmi záleží na tom, abychom vyrazili na cestu s velkou rozhodností. (...) Rozhodneme-li se věnovat něco ze svého času Tomu, který nám dal tolik a dosud nás zahrnuje dary, není snad rozumné dát mu jej velkomyslně, a to tím spíše, když je to náš svrchovaný zájem a může nám to být náramně k prospěchu? V opačném případě to není dar, nýbrž jen půjčka s úmyslem vzít si zase všechno zpátky. Nezdá se mi, že by se takhle mělo dávat...
Jan od sv. Samsona (1571–1636)
„Já tě v sobě ověnčím svou vlastní láskou a slávou, abys žila skrze mne a ve mně, abys mne vlastnila, mne i mou slávu, až do nekonečna...“
Terezie z Avily (1515–1582)
Někdy se mi stávalo – jako i nyní, i když daleko řídčeji – že na mne padly tak tíživé úzkosti a tak palčivá tělesná trýzeň, že jsem nevěděla, co dělat. Když nic netrýznilo mého ducha, radostně jsem snášela i daleko těžší tělesné bolesti. Přišlo-li však obojí současně, bylo to opravdové mučednictví. Tehdy jsem zapomínala na přijaté milosti, na které jsem si vzpomínala jen jako na vzdálený sen, který jen zvětšoval mé trápení.