Terezie z Lisieux
Jak ráda bych se byla stala knězem, abych kázala o Panně Marii! Jen jedinkrát by mi to stačilo, abych řekla všecko, co si myslím o tomto předmětu víry!
Napřed bych řekla, že víme jen málo o jejím životě.
A proto bychom o ní neměli říkat nepravděpodobné věci, o nichž nemáme žádné znalosti, jako na příklad, že ještě jako docela malá, tříletá, šla do chrámu, aby se zasvětila Bohu ve žhavé lásce a se zcela mimořádnými pocity; ve skutečnosti tam asi šla jednoduše proto, aby poslechla rodiče.
A proč říkat, že od okamžiku, co uslyšela prorocká slova starce Simeona, měla ustavičně před očima utrpení Ježíšovo; „Tvou vlastní duši pronikne meč“, řekl stařec. To tedy neplatilo pro přítomnost, byla to všeobecná předpověď do budoucna.
Aby se mi kázání o sv. Panně líbilo a bylo mi užitečné, musím vidět před sebou její život, jaký skutečně byl, a ne, jak jsme si ho vymysleli; jsem přesvědčena, že její skutečný život byl docela jednoduchý. Představujeme si ji tak vzdálenou. Měli bychom ukazovat, že ji lze napodobovat, měli bychom představovat její ctnosti, říkat, že žila z víry jako my, a přinášet pro to důkazy z evangelia, kde čteme: „Nerozuměli, co jim říkal.“ A jiné místo, neméně tajemné: „Jeho otec a jeho matka se divili, co se o něm říkalo.“ Tento údiv ukazuje na určitý úžas, nemyslíte?
Je jistě správné mluvit o jejích přednostech; ale neměli bychom se na to omezit. Když se musí v kázání pořád jen volat Ach! Ach!, máme toho dost! Kdo ví, zda to mnohého nepřivede k tomu, že vůči takovému nadřazenému tvoru pociťuje odcizení a nakonec si jen může říci: Když je to tak, raději se stáhnu do koutečka a budu tam svítit, jak zrovna budu moci.
(Z rozhovoru s Terezií na jejím lůžku nemocných, 21. 8. 1897,
zapsala její převorka sestra Anežka OCD).
(Wie ich von Maria predigen würde, Karmelimpulse II,1993)
Přeložil Dr. Vojtěch Pola
