Devátého května roku 2001 blahoslavil papež Jan Pavel II. na Maltě tři svědky víry. Byl mezi nimi také karmelitánský terciář, apoštol laiků George (Jiří) Preca. Obřadu blahořečení se zúčastnilo 150 tisíc lidí, což je téměř polovina všech obyvatel Malty.
George Preca se narodil 12. února 1880 v hlavním městě Malty Valletě v početné křesťanské rodině. Vystudoval nejlepší střední školu na Maltě a nato kněžský seminář. Už jako dítě byl velmi často nemocný a po přijetí jáhenského svěcení onemocněl tak závažně, že už takřka nebyla naděje na jeho uzdravení. Nakonec se ale skrze přímluvu ke sv. Josefu uzdravil a 22. prosince 1906 byl vysvěcen na kněze.
Otec Preca, na Maltě známý jako Dun George, pocítil už před svým svěcením povolání vyučovat ty, kteří náboženské vzdělání naléhavě potřebovali. Již v roce 1906 měl latinsky rozepsanou řeholi pro společenství stálých jáhnů, kteří by pomáhali biskupům v křesťanské formaci věřících. Tuto řeholi zamýšlel předložit ke schválení papeži Piu X. Krátce poté však tento projekt pozměnil. Sám začal formovat skupinu mladých mužů tak, aby byli později schopni vyučovat další. Jeden z jeho prvních žáků, mladý dělník z maltských doků, služebník Boží Eugen Borg, se později stal prvním generálním představeným Společnosti, kterou Preca založil.
Společenství nazvané Společnost křesťanské nauky (Society of Christian Doctrine; SDC) bylo založeno v Hamrunu na Maltě začátkem roku 1907. Na počátku trpěli bratři nedostatkem všeho kromě bratrské lásky a zdravého křesťanského vyučování. Za své moto si zvolili písmena M.U.S.E.U.M., která jsou počátečními písmeny latinského „Magister Utinam Sequatur Evangelium Universus Mundus“, v překladu: „Božský Učiteli, ať celý svět následuje evangelium!“1
Ne všichni ovšem vizi otce George o náboženském vzdělávání laiků přijímali kladně. Někteří si dokonce jeho dobré záměry vykládali ve zlém. Předkládat Bibli a teologii tak, aby je mohli chápat dělníci a laici, to byla tehdy myšlenka vskutku revoluční. O to více šokující byl sen bl. George o formaci laiků – mužů i žen, kteří by poté hlásali Boží slovo dalším lidem. Jeho Společnost a jeho řehole byly maltským biskupem schváleny po 25 letech.
V tehdejší době, kdy státních škol bylo málo a školní docházka nebyla povinná, se postupně v jedné farnosti za druhou otvírala centra pro katolické vyučování, vedená Společností. Lidé náboženské vzdělání velmi naléhavě potřebovali. Jejich křesťanský život byl z velké části založen pouze na přijímání svátostí a na lidové zbožnosti, bez opravdové znalosti učení církve. Pro děti a mladé lidi, kteří denně docházeli do center otce George, připravovali katecheté nejen vyučování, ale také různé výlety a hry.
Už od samého počátku chtěl otec Preca vyučovat jak mladé, tak dospělé, ale nejdůležitější pro něj zůstávala formace horlivých celibátních katechetů z jeho Společnosti. Po skončení výuky dětí i dospělých mají katecheté uloženo strávit každý den jednu hodinu společnou modlitbou a formací.
Otec Preca vyučoval také svými knihami. V té době mezi sebou na Maltě soupeřily italština a angličtina. George Preca ovšem psal v maltštině, jazyku prostých lidí, aby mu každý rozuměl. Napsal kolem 150 publikací – od knih až po letáky. Sestavil také množství modliteb. Z nich jej poznáváme jako mystika, který ve všem, co jej obklopovalo, neustále hledal Boha. Zvláštní úctu měl k tajemství Vtělení a ke slovům z evangelia sv. Jana: „Verbum caro factum est“ (Slovo se stalo tělem, Jan 1,14). Blahoslavený otec Preca byl také velmi vyhledávaným zpovědníkem, protože uměl utěšit. Dokonce se zdá, že skrze jeho službu došlo i k uzdravením.
V roce 1950 sám otec Preca poslal šest členů Společnosti evangelizovat do Austrálie. Kromě toho se dnes centra Společnosti SCD nacházejí také v Albánii, Keni, Súdánu a Velké Británii. Charisma otce George je stále živé a mnozí zakoušejí povolání ke službě v jeho Společnosti.
Otec George Preca zemřel na Maltě ve vesnici Santa Venera 26. července 1962. Jeho ostatky jsou uloženy poblíž mateřského domu Společnosti v Blata l-Bajda. Nezávazná památka tohoto nového blahoslaveného se slaví dne 9. května.
Z angličtiny přeložila Monika Kršková.
