Hymnus Kristu Spasiteli

Klement Alexandrijský

Hymnus Kristu Spasiteli je považován za nejstarší dochovanou křesťanskou báseň. Byl složen v egyptské Alexandrii přibližně roku 190 ve starobylém a složitém řeckém metru, malebným jazykem za užití mnoha archaických výrazů odkazujících na klasické řecké autory.

Autor hymnu, teolog a učitel místní církevní obce, Klement, jej zařadil na závěr svého spisu Vychovatel, ve kterém shrnul základní poučení pro křesťany, jakousi nezbytnou průpravu či „předškolní vyučování“, bez něhož podle jeho názoru není možné vstoupit do hlubšího poznání křesťanské nauky.

Důraz je zde kladen především na duchovní dětství, do nějž se vstupuje křestním znovuzrozením a které znamená nejen přijetí za Boží děti, ale také osvojení si dětské nevinnosti, prostoty, čistoty, svobody a „nezkrocenosti“ zlem,¹ skromnosti a štědrosti, učenlivosti a oddanosti. Hymnus nejdůležitější prvky celé knihy shrnuje a vzdává díky Ježíši jako jedinému pravému Vychovateli věřících.

Ve starověku samotném nebyl tento hymnus příliš znám. Od devatenáctého století byly jeho překlady do různých jazyků několikrát zhudebněny a jsou oblíbenou součástí mnoha kancionálů. Překlad celého spisu Vychovatel včetně tohoto závěrečného hymnu vyjde letos v nakladatelství Oikúmené.

¹Udidlo hříbat nezkrocených,
křídlo ptáků nebludných,
kormidlo plavidel neomylné,
pastýři ovcí královských,

⁵děti své prosté
shromáždi,
ať svatě zpívají,
čistě opěvují
ústy bezelstnými
¹⁰Krista, vůdce dětí.

Králi svatých,
Slovo Otce nejvyššího
vše si podmaňující,
vladaři moudrosti,
¹⁵oporo v námahách
věčně radostná,
Ježíši, spasiteli
rodu smrtelníků,
pastýři, oráči,
²⁰kormidlo, udidlo,
křídlo, jež k nebi vynáší
přesvaté stádo,
rybáři lidí
spasených z oceánu zla,
²⁵vábící nevinné ryby
návnadou života sladkého
ven z nepřátelských vln.

Svatý pastýři
ovcí duchovních,
³⁰vládni, králi,
nad dětmi nedotčenými:
šlépěje Kristovy
jsou cestou do nebe.

³⁵Slovo navždy trvající,
věku bezmezný,
světlo věčné,
prameni milosrdenství,
tvůrce ctnosti
⁴⁰v těch, kdo Boha opěvují
důstojným žitím.

Kriste Ježíši,
mléko nebeské
ze sladkých prsou
⁴⁵rozkošné Nevěsty,
tvé moudrosti,
prýštící.
Maličcí,
co jemnost úst
⁵⁰si střeží,
syceni
rosou Ducha
z ňader Slova,
v tanci zapějme společně
⁵⁵prosté chvály,
zpěvy neomylné
králi Kristu
co daň posvátnou
za učení životodárné;
⁶⁰buďme pokornou družinou
mocného Dítěte.

Taneční průvode pokoje,
lide vyrovnaný,
potomstvo Kristovo,
⁶⁵pějme společně
Bohu pokoje.

Dvě vysvětlující poznámky k textu hymnu:

K verši 2: „křídlo ptáků nebludných.“ Podle Platónova Faidra duši člověka ve styku s božskou krásou, moudrostí, dobrem narůstají křídla. Klement navazuje na tento obraz a říká, že „křídla na cestu do nebeského Jeruzaléma“ jsou dána člověku, který se Bohu zcela odevzdá a snaží se mu připodobnit (zejm. milosrdenstvím).

K veršům 21–22: „křídlo, jež k nebi vynáší / přesvaté stádo.“ Zde Klement kupodivu skutečně použil slovo „stádo“, i když představa okřídlených ovcí je poněkud bizarní. (Slovo použité zde pro „stádo“ se v řečtině používá o ovcích a přeneseně i o lidech – a to mimochodem i ve starých textech nezávislých na bibli). V návaznosti na obraz okřídlené lidské duše se ovšem představa okřídleného „stáda“ stává přijatelnější.

(Z řečtiny přeložila a úvodem a poznámkami opatřila Veronika Černušková.)