… střevíce si nazuju
střevíce vánoční
s tajemnými poklady
a vyjdu z domu…
náměstím, které hučí hlasy
k řece, která je tichým plynutím
kaštanovou alejí ševelící žízní.
Za sebou uslyším otcovy pendlovky
odbíjet poledne
mám v sobě kompas
(křídla orla, hbitost rybky)
který mě vede.
Jsem kamínek v botě Pána
tlačím ho, štípu do nohy
připomínám mu,
aby nezapomněl na malé
když se připozdívá
a noc je blízko.
Jsem kamínek
z veliké mozaiky
poupátko z mohutné růže
ohnivý koukol ve škarpě Francie.
(Miloš Doležal / *1970/, báseň Blue river)
