Dítě, ty mé jméno znáš
a tvůj hlas mi říká sladce:
když se cele odevzdáš,
přejmu kormidlo v tvé bárce.
Ty malou, dětskou rukou svou,
v níž divy skrýváš,
dětským hlasem a rukou svou
utišíš vlny s bouří zlou
a ničivou!...
Jestli se ti zdřímnout chce,
když bouře vztek vylévá si,
polož mi jen na srdce
hlavu se světlými vlasy...
Tvůj úsměv čarovnou je hrou,
kdykoli dřímáš!...
Než zavřeš oči únavou,
chci uspávat tě písní svou
konejšivou!
(Terezie z Lisieux; báseň Dítě, ty mé jméno znáš
v překladu Anděly Janouškové)
