Pane Ježíši, vystav si v mém srdci z plamenů věž,
nebo bude ti v něm zima a zase mi uprchneš.
Kolem věže ovocnou a bohatou štěp zahradu:
neb víš už, jaký jsem, že zase nechal bych tě o hladu.
Vinici krvavou a zlatou, žebrám, založ sobě také:
píti nedám ti, to víš, sám v žízni schnu, a v jaké!
Snad přece Chudoba tvá se na mou bídu naučí.
A bude-li ti smutno, nevěstku duši mou vezmi v náručí
a tanči s ní, Synu Davidův, ať se posléze opojí!
A probrati se nedej jí až v Smrti pokoji.
(Bohuslav Reynek /1892–1971/, Modlitba po Přijímání I ze sbírky Žízně)
