Povšimněte si jedné věci, která mě teď napadá a přichází vhod těm, kteří jsou ze své povahy malodušní a slabého ducha. Pokud u sebe naleznete tuto malodušnost, utečte se k víře a pokoře a nepřestávejte si ve víře připomínat, že Bůh může všechno.
Vždyť On nemá vůbec zapotřebí našeho úsilí. Naopak, Jeho Majestát těší, když nechává zazářit svým činům na slabých lidech. Tehdy se totiž může více prosadit jeho moc a vyplnit jeho touha prokázat nám své milosti.
K tomu vám mají prospět ctnosti, které vám Bůh udělil, abyste jednaly rozhodně a nechaly plavat rozumové důvody i svou slabost. A abyste ji nenechaly narůstat uvažováním typu „co by se mohlo nebo nemohlo stát“, „třeba si pro své hříchy nezasloužím, aby udělil sílu i mně, tak jako ji udělil jiným“.
Není doba na uvažování o vašich hříších: nechte je být (…). A kdykoli byste měly něco snést pro našeho Pána nebo pro bližního, nemějte strach ze svých hříchů. S takovou láskou totiž budete schopny vykonat jedno z oněch děl, které vám vyzíská odpuštění všech vašich hříchů. (…) Zde je třeba, aby víra panovala nad naší bídou.
(Terezie od Ježíše, Myšlenky o lásce Boží III, 5.6.7.10,
pracovní překlad Vojtěcha Kohuta OCD, redakčně upraveno)
