Láska, kterou nadále chováme ke svým zemřelým, se projevuje v modlitbě a ve zvláštním sdílení milostí; zbožnost nás vede také k tomu, abychom prosili o jejich přímluvu a připomínali si příklady jejich křesťanského života. Ve společné modlitbě církve, kterou se obracíme k Bohu spolu se svými zesnulými, můžeme předjímat liturgii věčné slávy, k níž všichni putujeme podepřeni nadějí. Díky společenství s Kristem smrt bratrské společenství neruší, ale pozvedá a uskutečňuje v nové podobě.
(sv. Jan Pavel II., část homilie při pastorační návštěvě římské farnosti Neposkvrněného početí Panny Marie, 2. listopadu 1986)
