Albert Jeruzalémský (pol. 12. stol. – 1214)

Albert Jeruzalémský (pol. 12. stol. – 1214)

Albert se narodil v polovině 12. století v Castrum Gualterii (dnes tomuto místu mohou odpovídat dvě italské lokality: Gualtieri v diecézi Guastalla, nebo Gualtirolo v diecézi Reggio Emilia). Některé prameny říkají, že pocházel z rodiny Avogadro, jiné, což je pravděpodobnější, z hrabat ze Sabbioneta. Prvním ověřeným datem v jeho životě je rok 1180, v němž byl zvolen převorem řeholních kanovníků v Mortaře (nedaleko Pavie), jejichž členem se stal o několik let dříve. Roku 1184 byl jmenován biskupem v Bobbiu a v následujícím roce mu byla svěřena diecéze Vercelli, kde svou biskupskou službu konal 20 let.

Během této doby byl pověřován různými misemi národního i mezinárodního dosahu a při jednáních se vyznačoval mimořádnou rozvážností i pevností: byl zprostředkovatelem mezi papežem Klementem III. a Fridrichem Barbarossou, jehož nástupce Jindřich VI. vzal církevní majetek ve Vercelli pod svou ochranu a Alberta ustanovil říšským knížetem. V roce 1199 vyjednal jako zástupce papeže Inocence III. mír mezi Parmou a Piacenzou. Téhož dosáhl již předtím ve Vercelli, kde 12. ledna 1194 sjednal mír mezi Milánem a Pavií. V témže roce sestavil pravidla pro kanovníky v Bielle a přibližně v roce 1200 figuroval jako soudce v soudní při mezi opatem a proboštem kostela sv. Ambrože v Miláně. V roce 1201 byl jedním z poradců při sepisování řehole humiliátů, které později jako řádové společenství potvrdil papež Inocenc III. Důležitou událostí v době jeho působení ve Vercelli byl diecézní synod, který se konal v roce 1191 a z něhož vzešly velmi kvalitní disciplinární směrnice, které slouží jako norma dodnes.

Po rezignaci patriarchy jeruzalémského, kardinála Soffreda, zvolili řeholní kanovníci Řádu Božího hrobu, za podpory krále Amalrika II., novým patriarchou právě Alberta. Papež Inocenc III. Albertovo jmenování schválil a dopisem ze 17. února 1205 jej požádal, aby volbu přijal; a to přestože – jak píše – „jste pro Nás v Lombardii nepostradatelný, protože Vás můžeme s důvěrou pověřit naším zastupováním v obtížných záležitostech“. 16. června 1205 papež oznámil prelátům ve Svaté zemi, že jim posílá Alberta, „muže osvědčeného, rozvážného a prozíravého, jako svého vyslance pro církevní provincii Jeruzalém“. Koncem roku pak Albert obdržel různé fakulty a pallium. Do Palestiny přijel na začátku roku 1206. Nemohl vstoupit do Jeruzaléma okupovaného saracény, a proto se usídlil v Akkonu, i když zde už sídelní biskup byl (1).

I jako patriarcha Albert požíval mimořádné důvěry papeže a byly mu svěřovány důležité mise: zprostředkoval mír mezi králi Kypru a Jeruzaléma, mezi králem Arménie a hrabětem z Tripolisu – a smíření těchto dvou šlechticů s templáři, a rovněž mezi kyperským králem a jeho veliteli. Na církevní půdě se postavil proti arcijáhnovi z Antiochie a nahradil jej jinou osobou. Vystoupil také proti hraběti z Tripolisu, který věznil antiochijského patriarchu. Sesadil z funkce vnuceného řeckého patriarchu a osobně dohlížel nad volbou nového latinského patriarchy. Anuloval neplatnou volbu arcibiskupa Nikósie (Kypr) a zajistil volbu nového arcibiskupa. Vyjednal výměnu vězňů se sultánem Egypta a poslal vyslance k sultánovi do Damašku, aby zde jednali o uzavření míru ve Svaté zemi. Papež Inocenc III., který si Alberta vždy velmi vážil, mu napsal mnoho listů. Cenil si jeho moudrosti, rozvážnosti a odvahy. To, že Svatá země zcela nepodlehla saracénům, připisoval Albertovým zásluhám. Dne 19. dubna 1213 pozval papež Alberta na IV. lateránský koncil. Albert se ho však nemohl zúčastnit, protože ho dříve zastihla násilná smrt.

Kolem roku 1208–09 napsal Albert karmelitánům „pravidlo života“ (2) – řeholi, kterou adresoval B. (3), převorovi na Karmelu, a „ostatním poustevníkům, kteří pod jeho vedením přebývají u pramene na hoře Karmel“. Tento krátký a prostý text je vzácným svědectvím Albertova hlubokého a moudrého vhledu do řeholního života, dává nám zahlédnout „jeho ducha“ a právem ho řadíme mezi významné texty středověké spirituality. Nepochybně platí, že v textu řehole Albert kodifikoval již existující způsob života bratří poustevníků, ale zároveň zde odhalil i charakteristické rysy své vlastní duše. Jeho „pravidlo života“, tak stručné a diskrétní s ohledem na disciplinární opatření, klade důraz především na spiritualitu nového institutu, zaměřenou na ustavičnou modlitbu a meditaci Božího slova a na vnitřní i vnější atmosféru mlčení, rozjímání a odloučenosti, které napomáhají spojení s Bohem. Kvůli tomuto textu, který stále zůstává základním pramenem a normou pro formaci a disciplínu v Karmelu, uctívá řád sv. Alberta jako svého skutečného zákonodárce.

Dne 14. září 1214 byl Albert během procesí v Akkonu usmrcen bodnými ranami nožem. Zabil jej představený špitálu Svatého Ducha, kterého Albert napomínal kvůli pohoršlivému životu a nakonec zbavil funkce.

Karmelitáni začali slavit svátek sv. Alberta v roce 1504, a sice 8. dubna. Od roku 1574 se pak v řádové liturgii slavit přestal a objevil se opět až v roce 1609 v propriu bosých karmelitánů. V současné době slaví obě větve karmelitánského řádu svátek sv. Alberta Jeruzalémského 17. září.

(1) Jeruzalémští latinští patriarchové sídlili v exilu v Akkonu již od roku 1187 až do pádu města v roce 1291.
(2) Latinsky formula vitae.
(3) Později se na místo písmene B. začalo dosazovat jméno Brocard.

(Z Albert of Jerusalem... přeložila: Martina Vintrová, redakčně upraveno)

•  

  Texty propria

  ke stažení:  sv. Albert Jeruzalémský (143.75 kB)

  17. září

  SV. ALBERTA JERUZALÉMSKÉHO,
  BISKUPA, ZÁKONODÁRCE NAŠEHO ŘÁDU

  SVÁTEK

  Narodil se kolem poloviny 12. století v Castrum Gualterii v severní Itálii. Evropa tou dobou žila křížovými výpravami do Svaté země, zároveň se musela vyrovnávat s početnými heretickými hnutími (kataři, valdenští). Albert vstoupil k řeholním kanovníkům sv. Kříže v Mortaře a roku 1180 byl zvolen převorem. V roce 1184 byl jmenován biskupem v Bobbiu, rok nato ve Vercelli, kde působil dvacet let. Z pověření papežů byl prostředníkem při mírových jednáních; spolupracoval na textu řehole humiliátů. Řeholní kanovníci Božího hrobu v Jeruzalémě jej navrhli na úřad patriarchy, papež volbu potvrdil a jmenoval ho svým legátem pro Svatou zemi. Albert sídlil od roku 1206 v Akkonu, protože Jeruzalém byl v moci saracénů. Někdy v průběhu následujících let „spojil v jedno společenství“ poustevníky na hoře Karmel, když jim na jejich žádost napsal „pravidla pro život“ (formula vitae), která se stala řeholí karmelitánského řádu. Byl pozván na 4. lateránský koncil (1215), kterého se však nedožil. Dne 14. září 1214 byl při procesí v katedrále v Akkonu proboden mužem, kterého dříve napomínal pro špatné mravy. Albert byl svatořečen na konci 15. století papežem Sixtem IV., jeho svátek se na Karmelu začal slavit od 16. století.

  Uvedení do první modlitby dne

  Ant. Pojďme, klaňme se Hospodinu; on je nejvyšší Zákonodárce.

  Modlitba se čtením

  HYMNUS (nápěv č. 7 nebo č. 8)

  Alberte, ty jsi přišel dát 
  řád společnému životu, 
  abychom mohli uchovat
  lásku, svornost a jednotu.

  Z tvých moudrých slov i dobrých rad 
  – jak rádi jsme, že byls to ty – 
  zkušenost mnohých let je znát,
  ač skrytá v hávu prostoty.

  Radíš, jak v následování
  s bratry svůj život rozdělit,
  modlitbu vrýt si do dlaní
  a žít pro církev, Boží lid.

  Ať vede Řád i nadále
  ke Kristu spolu s Marií 
  Duch, jenž je zdrojem života, 
  ne litera, co zabíjí.

  1. ant. Spravedlivý má zalíbení v Hospodinově zákoně, o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.

  Žalmy ze společných textů o duchovních pastýřích.

  2. ant. Hospodinův zákon ať je vždy ve vašich ústech; jako znamení na ruce, jako připomínka mezi očima.

  3. ant. Kdo přemítá o Hospodinově zákoně, ve svůj čas přináší ovoce.

  V. Z jeho úst si vezmi poučení, 
  O. jeho slova si ulož do srdce.

   

  PRVNÍ ČTENÍ

  Z listu svatého apoštola Pavla Efezanům

  6,5-8.10-18b.23-24

  Oblečte se do výzbroje Boží

  Otroci, poslouchejte svého pozemského pána s uctivou bázní a upřímně, jako kdyby to byl sám Kristus. Neposlouchejte jenom naoko, abyste se lidem líbili, ale jako služebníci Kristovi, kteří z celé duše konají vůli Boží. Služte ochotně jako Pánu, a ne lidem. Víte přece, že každý dostane odměnu od Pána za to dobré, co vykonal, ať je to otrok, nebo svobodný.

  Nakonec, bratři: Hledejte svou sílu v Pánu, v jeho všemohoucnosti. Oblečte se do plné výzbroje Boží, abyste mohli čelit ďáblovým nástrahám. Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kteří mají svou říši tmy v tomto světě, proti zlým duchům v ovzduší.

  Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy, oblečeni pancířem spravedlnosti, obuti odhodlaností, jakou dává evangelium pokoje. Vždy se hned chraňte vírou jako štítem. Tak budete moci uhasit všechny ohnivé střely zlého ducha. Vezměte také přilbu spásy a meč Ducha, to je slovo Boží. Při každé příležitosti proste a modlete se, jak to vnuká Duch. Buďte v tom velmi bdělí a vytrvalí!

  Bůh Otec a Pán Ježíš Kristus ať bratřím udělují pokoj, lásku a víru. Milost se všemi, kteří milují našeho Pána Ježíše Krista láskou nehynoucí!

  ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

  Ef 4,1; 2 Kor 10,5 (Vulg.); Žl 1,2; 1 Petr 4,7

  Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali. * Žijte v poslušnosti vůči Ježíši Kristu.
  V. Dnem i nocí rozjímejte o zákonu Páně a bděte na modlitbách. * Žijte.

   

  DRUHÉ ČTENÍ

  Z Řehole svatého Alberta Jeruzalémského 
  pro poustevníky na hoře Karmel

  (Arch. Vat., Reg. Vat. 21, f. 466r)

  Povzbuzení k duchovnímu životu

  Poněvadž život člověka na zemi je zkouška¹ a všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, trpí pronásledování,² a navíc váš protivník ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil,³ usilujte se vší pečlivostí obléci zbroj Boží, abyste mohli obstát proti nástrahám nepřítele.⁴

  Bedra mějte přepásaná pásem čistoty;⁵ hruď ať je obrněna svatými myšlenkami, neboť je psáno: Svatá myšlenka tě zachová.⁶ Je třeba obléci pancíř spravedlnosti,⁷ abyste milovali Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou silou⁸ a svého bližního jako sami sebe.⁹ Při každé příležitosti je třeba vzít štít víry, jímž budete moci uhasit všechny ohnivé střely onoho ničemníka;¹⁰ bez víry se totiž nelze líbit Bohu.¹¹ Nasaďte si také přilbu spásy,¹² abyste doufali ve spásu od samotného Spasitele, který spasí svůj lid od jeho hříchů.¹³ Meč Ducha, jímž je slovo Boží,¹⁴ ať hojně přebývá¹⁵ ve vašich ústech i v srdci¹⁶ a cokoliv konáte, ať se to děje podle slova Páně.¹⁷

  Apoštol doporučuje mlčení, když v něm nařizuje pracovat.¹⁸ A jak svědčí prorok: Mlčení je úsilím o spravedlnost.¹⁹ A opět: V mlčení a naději bude vaše síla.²⁰ Zkušenost neméně učí: V mnohomluvnosti se nelze vyhnout hříchu.²¹ A kdo je nerozvážný v mluvení, zakusí neštěstí.²² Rovněž kdo užívá mnoha slov, škodí své duši.²³ A Pán říká v evangeliu: Z každého neužitečného slova, jež lidé pronesou, vydají účty v den soudu.²⁴ Ať tedy každý váží svá slova a pevně krotí svá ústa, aby snad nezakolísal a neklesl jazykem a jeho pád nebyl nezhojitelný k smrti.²⁵ Ať střeží s prorokem své cesty, aby se neprovinil jazykem²⁶ a ať se snaží pilně a obezřetně zachovávat mlčení, jež je úsilím o spravedlnost.²⁷

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  1 Jan 4,19; 5,3; 2,5

  Milujme Boha, protože on napřed miloval nás. Láska k Bohu záleží v tom, že zachováváme jeho přikázání. * Jeho přikázání nejsou těžká.
  V. Kdo jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska přivedena k dokonalosti. * Jeho přikázání.

   

  Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

  Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

  Ranní chvály

  HYMNUS (nápěv č. 6)

  Z celého srdce ať zní dík a chvála 
  Albertovi za zkoušky věrně žité,
  že zbrojí Boží se nám k spáse stala
  formula vitae.

  Pro Svatou zemi horlivostí plane,
  v řeholi dává pravidla nám jistá,
  bdít v rozjímání dnem i nocí máme
  poslušni Krista.

  V pokorné úctě mít převora Řádu,
  na Krista myslet, v samotě žít skryté,
  shrnuje moudrou Albertovu radu
  formula vitae.

  Ďábel kéž najde nás vždy zaměstnané,
  nést víry štít, meč ducha, bedra čistá,
  Karmelu plody chceme přinést, Pane,
  poslušni Krista.

  Ať jedinému Bohu čest se vzdává,
  že naše hříchy sňal, jsou Krví smyté,
  pro věčnost kéž nás v lásce zachovává
  formula vitae. Amen.

  1. ant. Pouč nás, Hospodine, ať zachováváme tvůj zákon a chráníme ho celým srdcem.

  Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

  2. ant. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle; s vděčností zpívejte Bohu z celého srdce.

  3. ant. Toto je svatá a dobrá cesta: tou jděte!

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Dt 6,4-7

  Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh. Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci! Opakuj je svým synům, mluv o nich, když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i stát.

  ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

  O. Naplněním Zákona je láska. * Na dvou přikázáních lásky spočívá celý Zákon i Proroci. Naplněním Zákona.
  V. Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši. * Na dvou přikázáních lásky spočívá celý Zákon i Proroci. Sláva Otci. Naplněním Zákona.

  Antifona k Zachariášovu kantiku

  Muži osvědčený a prozíravý, v hloubi srdce jsi uchovával zákon Páně a nám jsi otevřel nespočetné poklady moudrosti!

  PROSBY

  Chvalme Krista, pastýře a strážce našich duší, neboť on miluje svůj lid. Obraťme se na něj s důvěrou a prosme ho:

  Pane, ochraňuj svůj lid.

  Ochraňuj v nás, k čemu jsme se zavázali svými sliby, 
  — a přijmi naše dobré úmysly a předsevzetí jako prvotiny tohoto dne.

  Dej, ať věrně zachováváme přijatou Řeholi,
  — a svědčíme tak o tvé lásce.

  Posiluj nás, ať tě milujeme celým srdcem
  — a chválíme celým životem.

  Učiň, ať tvé slovo stále uchováváme ve svém srdci
  — a rozvažujeme o něm.

  Daruj nám velkou touhu dosáhnout vrcholu Karmelu
  — a sloužit ti s čistým srdcem a dobrým svědomím.

  Otče náš.

  ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

  Bože, tys nám skrze svatého Alberta ukázal způsob, jak žít podle evangelia a dosáhnout dokonalé lásky; na jeho přímluvu nám dej, abychom vždy žili v poslušnosti vůči Ježíši Kristu a zůstali mu věrni až do smrti. Neboť on s tebou...

  Modlitba uprostřed dne

  Dopoledne

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Lv 20,7-8

  Posvěťte se a buďte svatí, protože já jsem Hospodin, váš Bůh. Dbejte na má nařízení a dodržujte je; já jsem Hospodin, já vás posvěcuji.

  O. Cokoli konáte, 
  V. ať se děje podle slova Páně.

  V poledne

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  2 Tim 3,12.14-15

  Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni. Ty se však drž toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma, ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše.

  O. Jako pravidla zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, 
  V. a měj při tom víru a lásku v Kristu Ježíši.

  Odpoledne

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Flp 4,8-9

  Bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

  O. Blahoslavení tvůrci pokoje, 
  V. neboť oni budou nazváni Božími syny.

  Nešpory

  HYMNUS (nápěv č. 12)

  Alberte, příkladem jsi nám, 
  pastýřem, knězem laskavým,
  zpíváme spolu píseň chval,
  pohlédni z nebe k bratřím svým.

  Tišil jsi mnohé rozbroje,
  prosil o mír pro tento svět,
  vypros nám plnost pokoje
  a touhu křivdy odpouštět.

  V nejistých dobách církve své,
  jsi přijal berlu biskupskou,
  vypros též nám, ať sloužíme
  s moudrostí, s láskou, s pokorou.

  Vypros nám Boží slovo znát,
  den po dni stále z něho žít,
  řeholi tvou, již má náš Řád,
  v čistotě srdce naplnit.

  Vzore náš, v nebi zářící,
  to, co chce Bůh, i nás uč chtít,
  ať Nejsvětější Trojici
  společně smíme velebit. Amen.

  Žalmy a kantikum ze společných textů o duchovních pastýřích.

  1. ant. Ukaž mi cestu, po níž mám kráčet, neboť k tobě zvedám svou duši.

  2. ant. Synu, zachovávej má přikázání a můj zákon opatruj jako zřítelnici oka.

  3. ant. Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech.

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Jak 1,22-25

  To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe. Neboť když někdo to slovo jenom poslouchá, ale nejedná podle něho, ten se podobá člověku, který pozoruje svůj vzhled v zrcadle: podívá se na sebe, odejde, a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však důkladně zahledí do dokonalého zákona svobody a přitom vytrvá, kdo není jen posluchač zapomnětlivý, ale skutečně podle toho jedná, ten v tom jednání najde svou blaženost.

  ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

  O. Bože, nakloň mé srdce k tvým přikázáním, * ať zachovávám tvůj zákon. Bože.
  V. Ukaž mi cestu svých příkazů, * ať zachovávám tvůj zákon. Sláva Otci. Bože.

  Antifona ke kantiku Panny Marie

  Muži Božímu, který zachová čistotu víry a vytrvá v dobrém předsevzetí, bude svěřena péče o mnohé.

  PROSBY

  Kristus smířil svět se svým Otcem a v jeho jménu i svatý Albert vykonával službu smíření. Posíleni touto vírou, vzývejme s důvěrou našeho Pána:

  Pamatuj, Pane, na svou rodinu.

  Tys nás přitáhl, abychom tě následovali životem podle Řehole svatého Alberta, 
  — na jeho přímluvu nám dej, abychom ti sloužili s čistým srdcem a dobrým svědomím.

  Tys nám dal představené, aby sloužili svým bratřím a sestrám,
  — povzbuzuj nás, abychom je poslouchali s úctou jako tebe.

  Tys nás povolal, abychom dnem i nocí rozjímali o tvém zákonu,
  — dej, ať tvé slovo hojně přebývá v našich ústech i srdcích.

  Ty nás zavazuješ ke ztišení naplněnému tvou přítomností,
  — dej nám zakusit, že v mlčení a naději je naše síla.

  Tys život člověka na zemi nazval v Písmu zkouškou,
  — posiluj malomyslné, pozvedej klesající a všechny naplň útěchou svého Ducha.

  Tys naše zemřelé bratry a sestry za života připojil k rodině Karmelu,
  — připoj je i ke společenství svatých v nebi.

  Otče náš.

  Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Ef 6,10–18
Žalm: 119(118),97.101–102.103+105.111+125.129–130    Odp.: 105
Evangelium: Mt 20,25–28