Albert z Trapani (pol. 13. stol. – asi 1307)

Albert z Trapani (pol. 13. stol. – asi 1307)

(karmelitán • svatý • svátek 7. srpna)

Albert se narodil někdy kolem poloviny 13. století v Trapani na Sicílii. Jeho životopis, sepsaný v druhé polovině 14. století, se k nám dostal v mnoha opisech či revidovaných textech z 15. století.

Podle toho, co mají tyto různé redakce společného, můžeme historicky věrohodné údaje zredukovat na následující: Albert se narodil po 26 letech neplodného manželství. Jeho rodiče, Benedetto degli Abati a Giovanna Palizzi, slíbili, že své dítě zasvětí Pánu. Když byl chlapec ještě velmi mladý, pomýšlel otec na to, že mu jednou vystrojí velkolepou svatbu. Matka ale dokázala přimět manžela, aby dodrželi svůj slib. Ke karmelitánům vstoupil Albert v rodném městě Trapani, zde absolvoval řádnou formaci, zdokonaloval se ve ctnostech a byl vysvěcen na kněze. Jeho představení jej pak poslali do města Messina, které bylo na jeho přímluvu osvobozeno od hladomoru způsobeného obležením: několik lodí naložených potravinovými zásobami zázračně proplulo mezi obléhateli (1).

Albert byl věhlasným kazatelem; byl zván, aby kázal na různých místech ostrova, a jistou dobu byl provinciálem karmelitánů na Sicílii. Zemřel v Messině 7. srpna, pravděpodobně roku 1307. Údajně nebe samo rozhodlo spor, který vyvstal mezi klérem a lidem kvůli tomu, z jakého formuláře se má slavit mše při této příležitosti: zjevili se dva andělé a zanotovali zpěv »Os justi« (Ústa spravedlivého) – vstupní zpěv mešního formuláře o vyznavačích (2).

Albertovu přítomnost v konventu v Trapani 8. srpna 1280, 4. dubna a 8. října 1289 dosvědčuje několik klášterních pergamenů, které jsou dnes uchovávány v Biblioteca Fardelliana v Trapani. V konventu byl rovněž nalezen pergamen s datem 10. května 1296, který potvrzuje Albertův úřad provinciála.

Albert patří k prvním světcům uctívaným v karmelitánském řádu. Brzy byl pokládán za jeho patrona a ochránce (3). Již v roce 1346 je doložena Albertova kaple v konventu v Palermu. Generální kapituly od roku 1375 usilovaly o papežské potvrzení jeho kultu. Kapitula konaná v roce 1411 zmiňuje, že je připravené vlastní oficium k jeho cti.

V roce 1457 jeho úctu ústně (vivae vocis oraculo) povolil papež Kalixtus III. a bulou z 31. května 1476 ji definitivně potvrdil papež Sixtus VI. V roce 1524 bylo nařízeno, aby jeho obraz zdobil pečeť generální kapituly; kromě toho požadoval generál řádu Mikuláš Audet, aby měl Albert v každém karmelitánském kostele sobě zasvěcený oltář. Dokonce již dříve, v roce 1420, vydala kapitula nařízení, aby Albertův obraz se svatozáří visel v každém karmelitánském konventu.

Byl-li jeho kult tak rozšířený a tak intenzivně prožívaný, není divu, že i jeho ikonografie je velmi bohatá. Nejtypičtějším ikonografickým atributem tohoto světce je kříž (crucifix) mezi dvěma liliemi. Možná nejstarší vyobrazení pochází od karmelitána Filippa Lippiho. Na obraze Madonna Trivulzio (cca 1430) stojí svatý Albert společně se svatým Angelem po Mariině boku. Albert je znázorněn s lilií, Angelus s nožem (či mečem) v hlavě, Madonna je obklopena anděly. Klečící postava na druhé straně je patrně svatá Anna (je nicméně zajímavé, že někteří ji považují za naši Anežku českou).

Někdy bývá Albert vyobrazován s dítětem Ježíšem v náručí, zatímco nohou odhání ďábla. Bývá vzýván při modlitbách exorcismů (4), jako ochránce před zemětřesením a přímluvce nemocných.

V roce 1623 byla Albertovi zasvěcena jedna z bran města Messina. Je patronem měst Trapani, Erice, Palermo a Revere u Mantovy. Sv. Alberta zvláště ctily Terezie od Ježíše a Marie Magdaléna de’ Pazzi. Baptista Spagnoli k jeho cti složil oslavnou báseň. Albertovy ostatky se nacházejí na mnoha místech Evropy. Jsou nezbytné pro požehnání tzv. »Albertovy vody«, která se hodně v minulosti používala proti horečce. Hlava světce je uložená v karmelitánském kostele v Trapani.

Sv. Albert se často vyskytuje v legendách a v sicilských lidových vyprávěních. Agrigento se chlubilo studnou, jejíž vodu Albert očistil; Corleone nádobkou, v níž uchovával absint (5); Petralia Soprana zase kamenem, na kterém Albert odpočíval. První kaple k jeho cti byla údajně postavena v Piazza Armerina na Sicílii.

Poslední liturgická reforma stanovila, že karmelitáni původní observance budou sv. Alberta slavit jako svátek, tereziánský Karmel jako památku, a sice 7. srpna.

(1) Albert žil ve velmi neklidné době, kdy o Sicilské království soupeřila francouzská dynastie Anjou (reprezentovaná Karlem I. z Anjou) s Aragonií (v osobě Petra III.). Během povstání proti Karlově vládě, známého pod názvem „Sicilské nešpory“ (Vespri siciliani, 1282), došlo ke krvavému masakru několika tisíc Francouzů.
(2) Nikoliv tedy liturgicky předpokládatelné Requiem. Tato legenda svědčí o úctě, které se mezi lidmi Albert těšil již za svého života.
(3) Společně se svatým Angelem byl nazýván „pater ordinis“. Sicilská provincie byla vůbec první evropskou provincií Řádu.
(4) Modlitby za osvobození posedlého člověka.
(5) Hořký silný likér.

(Podle St. Albert of Trapani... zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)

•  

  Texty propria

  ke stažení:  sv. Albert z Trapani (145.60 kB)

  7. srpna

  SV. ALBERTA Z TRAPANI, KNĚZE

  SVÁTEK

  Albert se narodil asi v polovině 13. století v Trapani na Sicílii. Na Sicílii se nedlouho před tím usídlili první bratři, kteří připluli do Evropy z kláštera v pohoří Karmel. Zde kolem roku 1220 zemřel mučednickou smrtí karmelitán sv. Angelus. Albert vstoupil do Řádu a stal se knězem, v roce 1296 zastával úřad provinciála. Zemřel 7. srpna, pravděpodobně roku 1307, v Messině. Část ostatků jeho těla je uložena v kostele karmelitánů v Trapani. Početné legendy o něm hovoří jako o vynikajícím kazateli, působícím i zázraky. Na jeho přímluvu byli obyvatelé obléhané Messiny v dobách krvavého povstání (známého jako „sicilské nešpory“) uchráněni před hladomorem. Spolu se sv. Angelem patří k prvním uctívaným světcům karmelitánům. Jeho kult byl definitivně potvrzen až roku 1476. Jako přímluvce jej vzývaly i sv. Terezie od Ježíše a sv. Marie Magdaléna de’ Pazzi.

  Uvedení do první modlitby dne

  Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu, on je klenot kněží.

  Modlitba se čtením

  HYMNUS (nápěv č. 5 nebo č. 6)

  Dnes naše hlasy k nebi rozlétly se,
  za otce Alberta dík Bohu pějí,
  o jeho slávě bratři v starých spisech
  nám vyprávějí.

  Štědrý Bůh popřál síly jeho hlasu,
  obdaroval ho dary vznešenými
  a naučil ho hlásat lidu spásu
  slovy i činy.

  Kéž jásají dnes díkem naše hlasy
  za Alberta, jehož veliká díla
  karmelský řád po všechny příští časy
  tak oslavila.

  Buď Bohu jedinému čest a sláva,
  když Bůh nám ku pomoci poslal tebe,
  kéž za nás hlas tvůj prosit nepřestává,
  vypros nám nebe! Amen.

  1. ant. Byl ustanoven na Siónu, na svaté hoře, a hlásal Hospodinova rozhodnutí.

  Žalmy ze společných textů o svatých mužích.

  2. ant. S radostí ohlašoval veliká znamení a mocné zázraky našeho Boha.

  3. ant. Moudrost volá na ulicích, na náměstích pozvedá svůj hlas.

  V. Rty kněze střeží poznání,
  O. z jeho úst se požaduje poučení.

  PRVNÍ ČTENÍ

  Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

  4,1–14

  Nehlásáme sebe, ale že Ježíš Kristus je Pán a my vaši služebníci

  Když jsme pověřeni tou službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. Ale hlásáme pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.

  A je-li přesto naše evangelium nesrozumitelné, pak jen těm, kteří jdou k záhubě. Nevěří, neboť bůh tohoto světa je zaslepil, takže nevidí jasně světlo evangelia o božské slávě Krista, Božího obrazu. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“, zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad víry máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život.

  Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: „Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil“, věříme i my, a proto také mluvíme, vždyť víme, že ten který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho.

  ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

  Mal 2,6; Jer 7,2

  V jeho ústech byla nauka pravdy a na jeho rtech se nenalezla nepravost. * V pokoji a upřímnosti kráčel a mnohé od nepravosti odvrátil.
  V. Postavil se do brány Hospodinova domu a volal tam jeho slovo. * V pokoji.

  DRUHÉ ČTENÍ

  Ze spisu „Ohnivý šíp“
  od generálního převora Mikuláše Galského

  (z kap. VII a VI: Carmelus 9 [1962], 289–90, 286n)

  Obdivuhodná různost řeholních společenství

  Naše zasvěcení zahrnuje tři závazky všeobecné: poslušnost, čistotu a zřeknutí se vlastnictví. Ty jsou společným obsahem slibů – v kterékoli řeholi. V tom se řehole jedna od druhé neliší (i když se odlišují hábitem), ale jsou v podstatě jakoby jedním řádem, když vznikají ze stejné horlivosti. Jsou-li shodně zachovávány tytéž závazky, pak tomu odpovídá také zcela stejná důstojnost zásluh.

  K těmto všeobecným závazkům – aby posilnily jejich zachovávání – přistupují – a to jak v naší řeholi, tak i v jiných – závazky zvláštní. Těmi se řehole navzájem odlišují, podle projevů horlivosti a její míry. A ty může kterýkoli řeholník, aby dosáhl lepšího života, uctivě uskutečňovat podle obecného práva a se souhlasem představených.

  Ó, jak podivuhodná jsou tvá díla, Hospodine, jak hluboké tvé myšlenky! Vskutku: Pošetilý člověk to nechápe, nerozumný nemá pro to smyslu.¹ Kdo pochopí myšlení Páně,² jehož moudrost je bez míry?³ Kdo mu byl rádcem?⁴ Hle, Pán, jehož prozřetelnost se ve svém rozhodování neklame, když chtěl v zahradě bojující církve zasadit množství řádů, prozíravě umístil některé s Marií do samoty, jiné s Martou do města. Muže znalé věd, pilně se zabývající výroky Písma a dostatečně mravně vyspělé ustanovil do měst, aby starostlivě sloužili lidu pokrmem Jeho slova. Ty prostější však, s nimiž rozmlouvá ve skrytosti, se rozhodl usadit do samoty spolu s prorokem, jenž říká: Hle, daleko bych utekl, zůstal bych na poušti. Očekával bych toho, který mě ochrání před malomyslností ducha a před bouří.⁵ „Hle,“ říká významně, jako by chtěl říci: „Pohleď, co jsem učinil, a podobně jednej i ty.“ Neboť na útěku před hlukem světa jsem se nezdržoval přebýváním uvnitř hradeb města ani na předměstí, ani v zahradách a přilehlých místech, ale „daleko utekl, zůstal na poušti“. A opravdu „zůstal“, protože jsem se po několika málo dnech do města nevrátil, ale „zůstal na poušti a očekával toho, který mě ochrání před malomyslností ducha a před bouří.“

  O všechny řeholníky, jak v samotě, tak ve městech, se Pán tak pečlivě postaral, že jim – v souladu s jejich možnostmi a podle toho, co každému jednotlivě prospívá – prostřednictvím těch, kdo sepsali různé řehole, velmi moudře předkládal různé vhodné způsoby zasvěceného života.

  Hle, ten, který zasadil naše otce do samoty hory, poskytl jim a jejich následovníkům sebe samého jako vzor, aby jeho skutky, které nikdy nepostrádají tajemství, vnímali jako příklad. A toto pravidlo našeho Spasitele, jistě nejsvětější, v dávné době následovali někteří z našich předchůdců: poznávajíce svou vlastní nedokonalost, dlouho prodlévali v samotě pustiny. A protože toužili pomáhat svým bližním – avšak tak, aby se nestalo, že sobě samým uškodí – někdy, ovšem zřídka, vycházeli z pustiny a co v samotě srpem rozjímání lahodně nažali, to zrny skrze kázání vymlácenými štědře zasévali.

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  Je třeba vystoupit na horu: na horu, kterou je Kristus, * a postupovat od ctnosti ke ctnosti.
  V. Rozjímat o zákonu Páně a bdít na modlitbách – ne z otrocké poslušnosti, ale vedeni duchovní radostí * a postupovat.

  Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

  Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

  Ranní chvály

  HYMNUS+ (nápěv č. 3 nebo č. 8)

  Oslavme ten den písněmi,
  kdy pro nebe se narodil
  Albert, Boží kněz na zemi,
  jenž v nebi slavně vítán byl.

  Vždy klidně uměl pohrdat
  dary, jež svět mu předkládal,
  za svůj si vyvolil náš Řád
  a v něm se cele Bohu dal.

  Pokáním, postem, strázněmi,
  trýzníval tělo v každý čas,
  protože obraz svěřený
  bez poskvrny chtěl vrátit zas.

  I v extázi pokoušen byl,
  pán temnot do boje se dal,
  leč Kristův sluha zvítězil,
  protože s Kristem vytrval.

  Vždy myslil na karmelský řád,
  který svým žitím proslavil,
  i z nebe nám chce pomáhat
  a k Boží službě dodat sil.

  Buď sláva svaté Trojici,
  Otci i Synu v každý čas
  i Duchu Utěšiteli
  navěky kéž zní chvály hlas. Amen.

  Nebo: (nápěv č. 4)

  Jak nesmírné je množství těch,
  kteří se na nás dívají,
  Beránka píseň zpívají,
  zbaveni pláče, slzí všech.

  Odhoďme proto všechen hřích,
  běžme o závod určený,
  oči na Pána upřeny,
  v svých radostech i v nesnázích.

  Dnes pohleď s láskou na svůj Řád,
  svatý Alberte z Trapani,
  Řeholi žil jsi před námi,
  uč nás ji milovat a znát.

  Chválíme Tebe, Pane náš,
  který jsi a který jsi byl,
  že Alberta jsi oslavil,
  před Otcem svým se k němu znáš.
  Amen.

  1. ant. Kdo má nevinné ruce a čisté srdce, vystoupí na Hospodinovu horu.

  Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

  2. ant. Kristus sám chránil jeho bezúhonnost, jeho čisté srdce naplnil radostí.

  3. ant. Opustil cesty tohoto světa a sdílel s Kristem život, který se líbí Bohu.

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Řím 8,28–30

  Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

  ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

  O. Svatí a spravedliví, * radujte se v Pánu. Svatí.
  V. Vás si Bůh vyvolil za své dědictví, * radujte se v Pánu. Sláva Otci. Svatí.

  Antifona k Zachariášovu kantiku

  Kristův služebník Albert ať vede naše kroky a dokonale nás naučí cestě pokoje.

  PROSBY

  Ježíš Kristus, veliký ve svých svatých, dovedl ke svatosti také mnohé bratry a sestry našeho Řádu. Chvalme ho a s vděčností volejme:

  Jsi svatý, Pane, a svou svatost dáváš i nám.

  Tys slíbil lidem čistého srdce, že uvidí Boha,
  — učiň, ať nás oheň Ducha svatého spaluje, očišťuje i uzdravuje.

  Tys poslal své učedníky do celého světa,
  — učiň, ať i my horlivě a věrně hlásáme evangelium všemu tvorstvu.

  Tys provázel svatého Alberta svou mocí a jeho slova jsi dosvědčoval zázraky a znameními,
  — i skrze nás uzdravuj nemocné, pozvedej sklíčené a posiluj slabé.

  Ty se skrze pastýře církve sám ujímáš svého lidu,
  — učiň, ať jsou naši představení vnímaví na tvá vnuknutí a my ať je ochotně posloucháme.

  Tys ve své dobrotě učinil svou Matku i Matkou a Ochránkyní našeho Řádu,
  — učiň, ať se ti na její přímluvu den ze dne více podobáme.

  Otče náš.

  ZÁVĚREČNÁ MODLITBA⁺

  Bože, tys dal své církvi ve svatém Albertovi věrného služebníka Panny Marie Karmelské a vzor čistoty a modlitby; dopřej nám, abychom i my žili podle evangelia a dosáhli podílu na tvé slávě v nebi. Skrze tvého Syna…

  Nebo:

  Bože, tys dal své církvi ve svatém Albertovi věrného služebníka Panny Marie a vynikajícího kazatele, jehož slova jsi provázel divy a znameními. Dopřej i nám, ať evangelium hlásáme slovem i životem a spolu s Albertem dosáhneme podílu na tvé slávě v nebi. Skrze tvého Syna…

  Modlitba uprostřed dne

  Dopoledne

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  2 Tim 1,9

  Bůh nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky.

  V. Pán nás vedl bezpečně.
  O. Svou milostí nás posvětil.

  V poledne

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Dt 8,5b–6

  Hospodin, tvůj Bůh, tě vychovával, jako vychovává muž svého syna. Proto budeš dbát na přikázání Hospodina, svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát.

  V. Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky,
  O. Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.

  Odpoledne

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Srov. Sir 50,4.5b.11

  Staral se o svůj lid, aby nezahynul, a opevnil město proti obležení. Stal se slavným tím, jak jednal s lidmi. Vystupoval k oltáři, slávou plnil nádvoří svatyně.

  V. Bůh ho vyvolil, aby přinášel oběť
  O. a smír za svůj lid.

  Nešpory

  HYMNUS⁺ (nápěv č. 5)

  Sváteční dni se přiblížily znova
  a Karmel hymny díků zase zpívá,
  v nichž velebí se svatost Albertova
  navěky živá.

  Pokorně přijal naše roucho bílé
  a přízeň nebe je mu hojně přána,
  jde cestou ctností, nemá jiné cíle
  než Krista Pána.

  Zná ostny, nerozum a prudkost mládí,
  svody a pochybnost ho nerozdrtí,
  poct nesnáší, hořkost ho neodradí
  nést kříž až k smrti.

  Zůstaň nám nakloněn a dodej síly
  jít cestou kříže s láskou, podle tebe,
  pomoz nám splnit, co jsme přislíbili,
  vypros nám nebe.

  Chvála buď Otci, úcta jeho Synu,
  svatému Duchu věčná čest a sláva,
  k trojjedinému Bohu naše láska
  kéž neustává.

  Nebo: (nápěv č. 13)

  Patrone náš, jehož v nebi máme,
  s prosbou o přímluvu uctíváme,
  pamatuj na bratry svoje,
  za své vezmi jejich boje,
  ó, svatý Alberte.

  Legendy a mnohá vyprávění
  líčí zázračné tvé působení.
  Pán stál při tobě svou mocí,
  když jsi přispěl ku pomoci
  městu v obležení.

  Vypros nám, aby též naše dílo
  Boží mocí provázeno bylo.
  Moudrost, která divy činí,
  by se nám dát, s maličkými,
  Otci zalíbilo.

  1. ant. Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, bude přebývat na Hospodinově hoře.

  Žalmy a kantikum ze společných textů o svatých mužích.

  2. ant. Jako zářící slunce, tak se skvěl v chrámě Božím.

  3. ant. Svatí zpívali píseň novou před trůnem Božím a Beránkovým a spolu s nimi se ozývala zpěvem země.

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Jak 3,17–18

  Moudrost shora však je především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.

  ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

  Srov. Ef 3,8.10

  O. Bylo mi dáno zvěstovat * nevystižitelné Kristovo bohatství. Bylo.
  V. Aby se skrze církev ukázala přerozmanitá Boží moudrost, * nevystižitelné Kristovo bohatství. Sláva Otci. Bylo.

  Antifona ke kantiku Panny Marie

  Alberte, ty se již navěky raduješ z daru milosti: shlédni na nás a přednes Bohu, po čem touží naše srdce.

  Prosby ze společných textů o svatých mužích.

  Otče náš.

  Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Iz 58,6–12
Nebo: 2 Kor 4,1–6
Žalm: 1,1–2.3.4+6    Odp.: Žl 92(91),13a.14b
Evangelium: Mk 10,17–30