Baptista Spagnoli (1447–1516)

Baptista Spagnoli (1447–1516)

(karmelitán • blahoslavený • památka 17. dubna)

Baptista se narodil v Mantově (odtud přízvisko „Mantuanus“) v Itálii 17. dubna roku 1447. Rodina jeho otce pocházela ze Španělska (odtud příjmení „Spagnoli“). Tatínek se usadil v Mantově, kde vstoupil roku 1437 do služeb rodu Gonzagů. V roce 1463 odešel tehdy šestnáctiletý Baptista do karmelitánského kláštera ve Ferraře a po roce zde složil své řeholní sliby. Ferrarský klášter patřil k nedávno vzniklé mantovské kongregaci (1); má se za to, že Baptistu formovali bratři, kteří stáli u jejího zrodu. Po vysvěcení na kněze pokračoval v dalším studiu, které završil roku 1475 doktorátem z teologie na universitě v Bologni.

V řádu zastával nejprve úřad převora v Parmě (od roku 1471), poté v Mantově (od roku 1479). Šestkrát byl zvolen generálním vikářem mantovské reformované kongregace (poprvé v roce 1483), v posledních letech života generálním převorem celého řádu (1513–1516).
Spagnoli vynikal velkou úctou k Panně Marii. Usiloval o to, aby mantovské kongregaci byla svěřena do péče svatyně v Loretu; stalo se tak roku 1488, ale jen na několik let (2).

Baptistovi ležely na srdci především reformy řádové a církevní, zaujímal ale také jasné a otevřené postoje i v otázkách politických a společenských. Baptista roku 1489, za účasti papeže i kardinálů, kázal ve svatopetrské bazilice (3), v roce 1513 byl přizván k účasti na V. lateránském koncilu (4). Roku 1515 byl papežem Lvem X. pověřen vyjednáním smíru mezi francouzským králem a milánským vévodou.
Spagnoli se přátelil s mnohými humanisty, jimiž byl oceňován jako významný literát. Erasmus Rotterdamský jej nazval „křesťanským Vergiliem“, ohlas Spagnoliho veršů je patrný v anglické literatuře (též u Shakespeara), na jeho kritická slova se odvolával i Martin Luther.
Napsal více než 50 000 latinských veršů a mnohá díla v próze.

Baptista Spagnoli zemřel 20. března 1516 v Mantově a jeho neporušené tělo je uchováváno v tamější katedrále. Blahořečen byl papežem Lvem XIII. 17. prosince 1885 a jeho památka se na Karmelu slaví 17. dubna.

(1) Počátkem 15. století sílily v řádu dvě protichůdné tendence. Část bratří se víc a více zapojovala do pastorace, universitního a veřejného života vůbec. Těm vyhověl papež Evžen IV., když roku 1432 zmírnil Řeholi (šlo o předpisy ohledně požívání masa a setrvávání v cele).
Část bratří však intenzivně tíhla k tichosti a ústraní, k větší (původní) přísnosti života. Kromě mantovského konventu se jednalo o toskánský klášter Le Selve a švýcarský Geronde. Jejich způsob života – a tím i vznik mantovské kongregace – potvrdil týž papež o deset let později, roku 1442, bulou Fama laudabilis.
(2) Péče o rychle se rozvíjející poutní místo byla karmelitánům svěřena biskupem z nedalekého Recanati, aby pomáhali diecézním kněžím. Již v létě téhož roku 1488 přišlo do komunity 30 členů, z nichž však záhy dobrá polovina zemřela, protože „místo bylo nezdravé“ (patrně se nakazili morem). Pro toto nezdravé prostředí a pro obtížné vztahy s místním duchovenstvem karmelitáni správu Loreta po deseti letech vzdali.
(3) Baptista byl znám svým statečným a nesmiřitelným postojem ke všudypřítomné korupci ve společnosti. A právě Inocenc VIII., před nímž kázal, byl zvolen značně zesvětštělým kardinálským kolegiem, volbu ovlivnily úplatky. Jeho pontifikát se vyznačoval korupcí ve správě kurie, zanedbáváním církevní reformy.
(4) Pro potřeby V. lateránského koncilu (1512–1517) ustavil Julius II. osmičlennou komisi kardinálů, která měla vypracovat reformní návrhy.

(Podle Bl. Baptist Spagnoli... a dalších pramenů zpracoval: Norbert Žuška, OCarm., redakčně upraveno)

•  

  Texty propria

  ke stažení: bl. Baptista Spagnoli (112.41 kB)

  17. dubna

  BL. BAPTISTY SPAGNOLIHO, KNĚZE

  PAMÁTKA

  Baptista se narodil v italské Mantově 17. dubna roku 1447. V šestnácti letech vstoupil do karmelitánského kláštera ve Ferraře a po roce složil řeholní sliby. Ferrarský klášter patřil k nedávno vzniklé mantovské reformované kongregaci, Baptistu pravděpodobně formovali bratři, kteří stáli u jejího zrodu. Kolem roku 1470 přijal kněžské svěcení, studia uzavřel v roce 1475 doktorátem teologie na universitě v Boloni. Po šest funkčních období byl generálním vikářem mantovské kongregace, poslední tři roky života zastával úřad generálního převora Řádu. Usiloval o reformy řádové (rušil dispenze od klášterního života, pozvedl úroveň studia ap.) i církevní (účastnil se V. lateránského koncilu, který těsně předcházel reformaci). Zaujímal jasné postoje v otázkách společenských i politických. Patřil mezi přední humanisty, je autorem více než 50 000 latinských veršů, které mu vynesly přízvisko „křesťanský Vergilius“. Pro svou úctu k Panně Marii se snažil získat do správy karmelitánů svatyni v Loretu, mantovská kongregace však nakonec o poutní místo pečovala jen několik let. Zemřel 20. března 1516 v Mantově, je pohřben v tamější katedrále. Jeho kult potvrdil papež Lev XIII. roku 1885.

  Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

  Modlitba se čtením

  DRUHÉ ČTENÍ

  Ze spisu „O trpělivosti“ 
  od blahoslaveného Baptisty Spagnoliho

  (Kniha 3, kap. 32, Opera omnia, 1576; IV, f. 170r–171r)

  Mějme naději, protože máme útěchu v Písmu

  Velkým a obdivuhodným prostředkem proti tělesným bolestem i duševnímu smutku je četba Písma svatého. Myslím, že žádná slova, byť sebepečlivěji volená, sebevýřečnější a působivá, nedokážou tak potěšit chorou mysl a zaplašit starosti jako právě Písmo. Sám jsem to velmi často zakusil. Když mě totiž někdy zavalila spousta úzkostí, které tak divoce zaplavují nepokojný život smrtelníků, vždy jsem se utekl ke knihám Písma jako k přepevné tvrzi a vhodnému léku lopotícího se ducha. A našel jsem úlevu, všemi v něm hledanou, a ve své naději ani ve své touze jsem nebyl zklamán.

  Často jsem přemýšlel, kde bere toto Písmo takovou přesvědčivost? Čím to, že tak mocně plní ducha posluchačů? A odkud má tolik energie, že přiměje všechny nejen se něco domnívat, ale pevně tomu i věřit? Není to pro jasnost důkazů – vždyť ty neuvádí. Není to ani pro vybroušený styl či příjemná slova, uhlazená k co největší přesvědčivosti – ty nepoužívá. Všimni si: příčina toho spočívá v našem přesvědčení, že Písmo vychází z prvotní pravdy.

  Co jiného však nás k tomuto přesvědčení vede, než Písmo samo? Jako by nás k tomu, že mu věříme, přitahovala jeho vlastní autorita. Ale odkud, ptám se, si Písmo takovou autoritu osobuje? Vždyť my jsme neviděli Boha, jak káže, píše nebo učí, a přece věříme, jako bychom to tak viděli, a máme za to, že co čteme, pochází od Ducha svatého. Toto je asi ten důvod, proč k Písmu tak pevně lneme: že v sobě obsahuje pravdu, která je spolehlivější, i když ne jasnější. Každá pravda má totiž svou přitažlivou sílu: větší pravda má větší přitažlivost, svrchovaná pak svrchovanou. Proč tedy ale nevěří evangeliu všichni? Odpovídám: protože všichni nejsou přitahováni Bohem. Ale copak je třeba dlouho disputovat? Proto pevně věříme Písmu svatému, protože v nitru uznáváme jeho božskou inspiraci.

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  Srov. 2 Tim 3,16–17

  Vše, co je v Písmu napsáno, je vdechnuto Bohem. * Svatá Písma se hodí k poučování, k usvědčování a k výchově ve spravedlnosti.
  V. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo. * Svatá Písma.

  Ranní chvály

  Antifona k Zachariášovu kantiku

  Živým pramenem jsou ústa spravedlivého, rty spravedlivého živí mnohé.

  ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

  Bože, tys učinil blahoslaveného Baptistu, věrného služebníka Panny Marie, strážcem a podivuhodným hlasatelem svého slova; na jeho prosby dopřej i nám, abychom spolu s Pannou Marií o tvém slově ustavičně rozjímali a spolu s ní tě velebili svým životem. Skrze tvého Syna...

  Nešpory

  Antifona ke kantiku Panny Marie

  Tvé příkazy opěvuji v písních v místě svého přebývání, neboť jsou radostí mého srdce.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Mdr 7,7–10.15–16
Žalm: 16(15),1–2a+5.7–8.11    Odp.: 5a
Evangelium: Mt 5,13–16