Jana Scopelli (1428–1491)

Jana Scopelli (1428–1491)

(karmelitka • blahoslavená • nezávazná památka 9. července)

Jana se narodila roku 1428 v Reggio Emilia v severní Itálii. Rodiče se jmenovali Šimon a Kateřina. O jejím raném dětství víme málo: měla dvě sestry, kterým pomohla, aby se mohly vdát, a jednoho bratra. Jana sama obdržela od rodičů dovolení stát se karmelitánskou mantellatou (1).

Po smrti rodičů se připojila k jedné zbožné ženě, která pomýšlela na zbudování kláštera, ale měla jen skromné finanční prostředky. Do rodícího se společenství vstoupily dvě mladší dívky (1458 a 1476) a posléze vdova se dvěma dcerami, jejichž dům prozatím posloužil jako klášter. Zde žily společně v letech 1480–1484 a Jana mezitím hledala vhodnější místo.

Janě se zalíbil kostel sv. Bernarda, který patřil bratřím humiliátům. Když ji podpořil biskup Filippo Zoboli, podařilo se jí kostel i s přilehlým klášterem od generála humiliátů získat. Rostoucí společenství se zde usadilo roku 1485, kdy zároveň došlo ke změně zasvěcení kostela. Kostel původně nesoucí jméno sv. Bernarda se od nynějška nazýval S. Maria del Popolo. Nevyhnutelné počáteční finanční obtíže byly překonány díky pomoci jistého Cristofora Zoboliho (2). Více než dvacet sester, kterým lidé začali říkat „Bílé sestry“, nyní tvořilo novou komunitu. Komunita byla svěřena do péče mantovské kongregace karmelitánů, od roku 1487 byl sestrám dán z řad bratří trvalý zpovědník. Jana zastávala službu převorky (3).

Bůh Janu obdaroval mimořádnými dary a charismaty. Jana praktikovala hlubokou mariánskou zbožnost. Uctívala Blahoslavenou Pannu zvláštní pobožností, jejíž autorkou byla sama a kterou nazývala Camicia della Madonna (camicia znamená košile). Spočívala zejména v častém opakování Zdrávas Maria (4). Její duchovní život byl charakteristický rovněž intenzivní kajícností.

Jana zemřela 9. srpna 1491 a úcta k ní se začala šířit hned následujícího roku, kdy bylo exhumováno její tělo. V roce 1500 došlo k veřejnému posouzení jejího života, ctností a zázraků, které jí byly připisovány. V letech 1767–70 proběhl diecézní proces potřebný k potvrzení jejího kultu, který pak byl 24. srpna 1771 schválen papežem Klementem XIV. Po zrušení kláštera a kostela karmelitek v Reggio v roce 1797 bylo v roce 1803 tělo blahoslavené Jany přeneseno do katedrály. Její památku si na Karmelu připomínáme 9. července.

(1) Mantellata byla členka laického sdružení žen, které na znamení přidruženosti ke karmelitánskému řádu nosily bílé pláště (mantella), ale žily doma.
(2) Jednalo se pravděpodobně o biskupova rodného bratra. Palác rodiny Zoboli, budovaný ve 2. pol. 15. století, patří k cenným architektonickým památkám v Reggio Emilia.
(3) Na příběhu blahoslavené Jany můžeme vidět, jakým způsobem vznikala ženská větev Řádu. Případy, kdy se muži či ženy připojili ke karmelitánům, jsou známy už z raných dob Řádu, z 13. století z Itálie a ze Španělska. Některé ženy skládaly sliby a nosily hábit, jednotlivě či ve společenství žily ve vlastních domech, cítily se přidruženy ke klášterům a tvořily s nimi jednu duchovní rodinu; jiné se uchylovaly jako poustevnice do samoty. Generál Řádu Jan Soreth (v úřadu 1451–1471) se společně s římskou kurií snažil této laické osobní zbožnosti, která se často ocitala v podezření z hereze, dát církevně-právní schválenou podobu. Dosáhl toho na papeži Mikuláši V., který roku 1452 bulou Cum nulla udělil karmelitánům právo tato společenství k Řádu přičlenit. Za kanonické zřízení 2. a 3. řádu je potom považována bula Dum Attenta vydaná Sixtem IV. roku 1476.
V Janině době způsob společného života sestry teprve hledají, klausura není dosud ve všech domech běžná, recitování oficia se zavádí postupně. Z druhé poloviny 15. století víme o prvních vznikajících komunitách v Itálii ve Florencii (klášter S. Maria degli Angeli, který v následujícím století proslavila sv. Marie Magdaléna de’ Pazzi), Parmě (bl. Archanděla Girlani), Mantově (založený právě z Parmy) a Brescii.
(4) Camicia sestávala z recitování 15 000 Ave Maria, po každé stovce následovalo Salve Regina, camicii uzavíralo sedmeré Ave maris stella nebo O gloriosa domina. Tato pobožnost je v komunitě doložená ještě v roce 1773, tedy nedlouho před zrušením kláštera.

(Z Joan Scopelli... přeložil: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)

•  

  Texty propria

  ke stažení: bl. Jana Scopelli (258.35 kB)

  9. července

  BL. JANY SCOPELLI, PANNY

  Jana se narodila roku 1428 v Reggio Emilia v severní Itálii, v době, kdy různorodá laická společenství zbožných žen, která vznikala v blízkosti karmelitánských klášterů, postupně získávala pevnější církevněprávní podobu. Přičleňování těchto společenství k Řádu bylo povoleno roku 1452 bulou Cum nulla, za kanonické zřízení 2. a 3. řádu se potom považuje bula Dum attenta z roku 1476. Jana se v mládí stala karmelitánskou mantellatou a žila doma, po smrti rodičů se okolo Jany začalo vytvářet společenství stejně smýšlejících žen. Nejprve bydlely po domech, roku 1485 získaly bývalý klášter a kostel humiliátů. Komunita více než dvaceti sester byla svěřena do péče mantovské kongregace karmelitánů, Jana zastávala úřad převorky. Vynikala zvláštní úctou k Panně Marii. Zemřela 9. července roku 1491, úcta k ní se začala šířit záhy po její smrti. Její kult schválil roku 1771 papež Klement XIV.

  Společné texty o pannách.

  Modlitba se čtením

  DRUHÉ ČTENÍ

  Z traktátu „Život podle Mariina vzoru“
  od ctihodného Michaela od svatého Augustina

  (De vita mariaeformi et mariana in Maria propter Mariam, Antwerpiae 1671, kap. II. a XIII.)

  Mystický život s Marií

  Jako můžeme žít Božím životem v Bohu, tak můžeme žít i v Marii. Abychom žili v Bohu, musíme ve všem, co konáme, co pomíjíme a co snášíme, konat jeho skutky. Cokoli trpíme na těle nebo na duši, uvnitř nebo vně, od lidí nebo od zlých duchů, máme snášet s úctou a láskou, a myslí klidně obrácenou k Bohu, jako bychom v něm dýchali láskyplnými vzdechy; tak jako Spasitel nechával Otce, který byl v něm, konat všechny své skutky a sám je konal spolu s Otcem s úctyplným a láskyplným pohledem k němu. Podobně můžeme žít v naší milované Matce Marii. V tom, co konáme, či trpíme, ve všech skutcích, v pokání, v bolestech a souženích se snažme zachovávat a rozvíjet dětinný, něžný a nevinný pohled obrácený k Marii jako k milované Matce v Bohu, provázený láskyplnými vzdechy modlitby k ní. Tak naše láska něžně přechází od Marie k Bohu a od něho k ní. Toto zřejmě někdy působí v duši Duch svatý skrze překypující božskou lásku k Marii a Mariinu lásku k Bohu.

  K lepšímu objasnění mohou přispět slova apoštola: Protože jste synové Boží, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: Abba, otče!¹ Zde tedy chápeme, že Duch Ježíšův zůstává v Božích synech a probouzí v nich něžnou lásku k Bohu Otci podle jejich schopností. Tak jako Ježíšův Duch působil v něm samém synovskou lásku k věčnému Otci, tak v něm vzbuzoval též synovské city, láskyplné objetí a jiné projevy lásky k jeho nejmilejší Matce a vyvolává je v něm po celou věčnost. Jestliže Duch Ježíšův v srdci Božích synů volá „Abba, Otče“, tj. působí něžné pocity lásky k Ježíšovu Otci, bylo by snad něco divného, kdyby v jejich srdci volal též „Ave, Matko“ nebo působil synovské city, uctivou a láskyplnou náklonnost, řeč i jednání vůči milované Matce, jak to činil v Ježíši za jeho života a bude činit po celou věčnost?

  Proto lze říci duším, jež milují Marii: Protože jste synové Mariini, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Ave, Matko,“ – to znamená, že v nich vzbuzuje synovské city, láskyplnou náklonnost, přátelskou blízkost, nevinná něžná objetí a různé úkony nejněžnější lásky k Marii jako nejmilejší Matce. Jeden a týž Duch Ježíšův působí v takových duších všechno, totiž lásku k Bohu i k Marii, a jedno nepřekáží druhému. Jako tyto duše z Boží lásky žijí božským životem v Bohu a pro Boha, tak skrze téhož ducha lásky, vztahujícího se zároveň k milované Matce, žijí též mariánským životem v Marii a pro Marii. Vždyť jeden a týž Duch, Duch Ježíšův v nich působí obdobné účinky: že milují Boha Otce a Pannu Matku, že žijí v Bohu pro Boha a v Marii pro Marii, božsky a zároveň mariánsky. Není divu, že kde žije a přebývá Duch Kristův, působí rozličné věci, jak nazírání a lásku k Bohu, tak nazírání a lásku k Marii a mnoho jiného. A všechno to působí v duši jeden a týž Ježíšův Duch, jak chce a podle schopností každého člověka.

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  Srov. 2 Kor 4,10

  Královstvím světa a vší pozemskou nádherou jsem pohrdla pro lásku mého Pána, Ježíše Krista. * Jeho jsem spatřila, jeho si zamilovala, v něj uvěřila, jeho si zvolila.
  V. Stále prožívejme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. * Jeho jsem.

  Ranní chvály

  Antifona k Zachariášovu kantiku

  Za ní ti přivádějí panny, její družky; provázeny radostným jásotem vstupují v královský palác.

  ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

  Pane, náš Bože, blahoslavená Jana stála u počátků ženské větve našeho Řádu; dej, ať na její přímluvu nikdy nechybí rodině Karmelu sestry ochotné z lásky ke Kristu opustit úplně všechno a následovat Beránka, kamkoli jde. Skrze tvého Syna...

  Nešpory

  Antifona ke kantiku Panny Marie

  Za svého života velebila Boha a chválila blahoslavenou Pannu Marii.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: 2 Kor 10,17–11,2
Žalm: 45(44),11–12.14–15.16–17    Odp.: srov. Mt 25,6
Evangelium: Mt 16,24–27