Jiří Preca (1880–1962)

Jiří Preca (1880–1962)

(O.Carm. • svatý • nezávazná památka 9. května)

Jiří se narodil – jako sedmé z devíti dětí – 12. února 1880 na Maltě (1). Rodina patřila ke střední třídě, tatínek byl obchodníkem a posléze inspektorem, maminka učitelkou. Bydleli ve Valletě, hlavním městě Malty, blízko kostela Panny Marie Karmelské (zanedlouho se však přestěhovali do Hamrunu). Podle tehdejších zvyklostí v dětském věku přijal škapulíř, a tak se stal členem karmelitánské rodiny. V mládí se cítil povolán ke kněžství. Po studiích přijal kněžské svěcení 22. prosince 1906. Jako diecézní kněz působil po většinu života ve farnosti sv. Kajetána v Hamrunu.

Začátkem roku 1907 začal novokněz P. Jiří své působení tím, že kolem sebe shromáždil a zformoval malou skupinu mladých, asi dvacetiletých mužů. Vštěpoval jim mravní zásady, bázeň před Bohem a vědomí nekonečné Boží lásky, s níž Pán vzal na sebe naše lidství. Tito mladí muži byli první setbou, z níž později vyrostla Společnost křesťanské nauky (Societas Doctrinae Christianae; SDC). Společnost byla lidově nazývaná MUSEUM – podle prvních písmen věty vyjadřující formou modlitby její poslání: „Magister, Utinam Sequatur Evangelium Universus Mundus“ (Mistře, ať celý svět následuje evangelium). Jde o dílo náboženské výchovy dětí a mládeže, kterému se věnují dobře připravení laici (2,3). Ústředním tématem spirituality a teologie P. Jiřího bylo Vtělení: „Verbum Dei caro factum est“ (Slovo Boží se stalo tělem). Tato slova byla vepsána do znaku společnosti jako moto a zároveň významně charakterizovala Jiřího život.

P. Jiří se nespokojoval s minimalistickým křesťanským životem. Jako dítě nosil škapulíř a v pozdějším věku se chtěl intenzivněji zasvětit následovaní příkladu Panny Marie, a proto se stal karmelitánským terciářem. Do třetího řádu vstoupil 21. července 1918 a 26. září následujícího roku složil své terciářské sliby. Při profesi přijal jméno Franco, podle blahoslaveného karmelitána Franka ze Sieny (4). P. Jiří si zvolil jméno tohoto blahoslaveného proto, že sama sebe pokládal za velkého hříšníka; podobné sebehodnocení najdeme u mnoha světců. Skutečně cítil, že patří ke karmelitánské rodině, a to tak silně, že se několikrát ve svých spisech nazývá karmelitánem a raději užívá jména, které přijal při své terciářské profesi, než svého jména křestního. Jako výraz uznání za jeho neúnavné snahy šířit úctu k Panně Marii Karmelské jej generální převor Kilián Lynch v roce 1952 přičlenil (afilioval) k prvnímu řádu.

P. Jiří Preca zemřel ve svých dvaaosmdesáti letech 26. července 1962 (5) na Maltě ve vesnici Santa Venera, v karmelitánské farnosti, v níž strávil poslední léta života. Jeho ostatky jsou uloženy poblíž mateřského domu Společnosti křesťanské nauky v Blata l-Bajda. Vliv jeho spirituality a praktické katechetiky je na Maltě patrný dodnes, zvláště v rodinách. A nejen na Maltě, prostřednictvím společnosti MUSEUM, která je jeho živým odkazem, se jeho charisma rozšířilo i do Evropy, Oceánie, Afriky a Jižní Ameriky. V tomto ohledu je světcem naší doby. P. Jiří je rovněž velkým synem Karmelu, a to nejen proto, že byl členem třetího řádu (a později afiliován k prvnímu) nebo proto, že nosil škapulíř a kázal o Panně Marii (6), ale mnohem spíše proto, že žil životem důvěrného sjednocení s Bohem a sloužil svým bratřím a sestrám podle příkladu Panny Marie. Blahořečen byl Janem Pavlem II. 9. května 2001 během papežovy návštěvy na Maltě, svatořečen pak 3. června 2007 Benediktem XVI. Jeho památku slavíme na Karmelu 9. května.

(1) Malta byla v té době britskou kolonií, nezávislost získala až dva roky po smrti Jiřího, v roce 1964.
(2) Ačkoliv drtivá většina obyvatel Malty jsou katolíci, jejich náboženské povědomí bylo na počátku 20. století patrně velmi nízké. Souviselo to nejen s nedostupností knih v maltštině (tehdejší politická situace preferovala angličtinu a italštinu), ale především s obecnou negramotností (uvádí se, že zhruba 3/4 obyvatelstva neuměly číst a psát). Jiří se proto intenzivně věnoval i psaní – zachovalo se téměř 150 jeho prací.
(3) V roce 1910 sice přibyla ženská větev Společnosti, ale Společnost jako taková musela čelit velkému počátečnímu nepochopení a podezírání ze strany oficiálních církevních kruhů. Generální vikář nařídil uzavření všech katechetických center. Kanonické schválení pro diecéze Malta a Gozo Společnost získala až v roce 1932. V současnosti působí nejen na Maltě, ale též v Austrálii, Albánii, Anglii, Polsku, Keni, Peru a na Kubě. Jejích 850 členů se stará o 90 katechetických center, do nichž dochází přibližně 20 000 chlapců a dívek.
(4) Franco di Siena, italský karmelitán, kajícník, poustevník ze 13. století.
(5) Zemřel v čase bezprostředních příprav na II. vatikánský koncil (1962–65), jehož myšlenky ohledně laického apoštolátu jistým způsobem předjímal.
(6) Jiří Preca v roce 1957 doplnil modlitbu růžence o dalších pět tajemství, která se stala inspirací pro Janem Pavlem II. zavedený růženec světla.

(Podle St. George Preca... a dalších pramenů zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)

•  

  Texty propria

  ke stažení: sv. Jiří Preca (116.08 kB)

  9. května

  SV. JIŘÍHO PRECY, KNĚZE

  PAMÁTKA

  Jiří Preca [preka] se narodil 12. února 1880 v městě Valleta na Maltě. Podle tehdejšího zvyku přijal v dětství škapulíř. Dne 22. prosince 1906 byl vysvěcen na kněze, po většinu života působil ve farnosti sv. Kajetána v Hamrunu. Svůj život zasvětil šíření evangelia a katechezi dětí i dospělých. Naplněn horlivostí pro Boha a pro spásu duší založil již roku 1907 Společnost křesťanské nauky (Societas doctrinae Christianae, SDC), společenství mužů věnujících se katechezi. Dne 26. září 1919 složil profesi terciáře řádu karmelitánů a z úcty k bl. Frankovi ze Sieny, italskému kajícníkovi ze 13. století, si zvolil jméno Frankus. Neúnavně šířil zbožnost k Panně Marii Karmelské a ke škapulíři, všechny své duchovní syny vedl k tomu, aby se dali zapsat do škapulířového bratrstva. V roce 1952 jej generální převor přičlenil k prvnímu řádu karmelitánů. Zemřel 26. července 1962 ve vesnici Santa Venera, jeho ostatky jsou uloženy poblíž mateřského domu Společnosti v Blata l-Bajda. Za blahoslaveného byl prohlášen roku 2001, za svatého o šest let později. Je prvním svatořečeným karmelitánským terciářem.

  Společné texty o duchovních pastýřích.

  Modlitba se čtením

  DRUHÉ ČTENÍ

  Ze spisů svatého Jiřího Precy, kněze

  (z dílka „Žalm karmelitána bratra Franka“)

  Mystická duše hlásá Boží chválu

  Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty, králi národů! Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět, neboť se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá.¹

  Kdo je, Bože, jako ty? Kdo nebo co může existovat bez tvé posily? Ty jediný jsi byl dříve než všechno tvorstvo, utvořené tvým mocným slovem. A krása díla tvých rukou je plodem věčného úradku tvé mysli: řekl jsi, a hle, vše bylo stvořeno podle tvé vůle. Z hlíny země jsi učinil člověka a ty, Pane, Bože, ty Hospodine, jsi mu dechem svého ducha dal život, stvořil jsi jej ke svému obrazu a podobě. Do jeho srdce jsi vepsal niterný zákon a jím jsi jej těsně připoutal k sobě: ke své slávě, můj Pane, protože všechno jsi stvořil pro sebe. K jeho prospěchu jsi chtěl, aby se člověk těšil z tvého pokoje, a tak jsi jej učil, aby tě miloval celým srdcem, nade všechno, a aby miloval svého bližního jako sebe samého.

  V den zkoušky jsi jej právem obnažil odnětím svých darů, pokořil jej oděvem ze zvířecí kůže a poslal do vyhnanství, vždyť se nechal svést starým a závistivým protivníkem a nepopřál sluchu tvému slovu. Proto jsi mu podivuhodně zaslíbil vykupitele, který k nám přijde v čas tebou stanovený, aby pozvedl padlé lidstvo. Slovo Boží se tedy stalo tělem; a z jeho těla vytryskla drahocenná krev. Ó Pane, Bože nekonečně milosrdný, jak by si tvůj starý nepřítel mohl vůbec kdy pomyslet, že ty napravíš velikou zkázu, kterou on způsobil?! Příčinou tohoto zázraku nad zázraky je tvá láska k nám…

  Jsi láska! A všichni, kdo tě poznávají, jsou touto láskou tak zapáleni, že zůstávají v tobě a ty v nich. Ó pravá lásko, lásko čistá, lásko věčná, v níž jediné je život! Ó Bože, všechno jsi stvořil; a i když sis zvolil sám zůstat skrytý očím lidí, veškeré tvé tvorstvo zjevuje tvou slávu, ó Bože. Všichni touží vidět tvou tvář, ale jak jsi sám zjevil svému služebníku Mojžíšovi, žádný člověk nemůže vidět tvou tvář a zůstat naživu.² Jen ty můžeš dát tvoru milost tě poznat, kdežto jen člověk může zavinit svou duchovní nevědomost. Vždyť kdy (se stalo, že) ses rozhodl nedopřát osvícení někomu, kdo chce poznat pravé světlo, jímž jsi ty? Všichni tě mohou poznat, (stejně) jako tě poznali svatí! Požehnaná duše, která tě poznává! Neboť nachází poklad svého srdce, když pokorně poznává tvou nekonečnou velikost a svou nicotu. Poznává, že jsi svatý, svatý, svatý, a s upřímnou kajícností se nechává očistit od svých vin, aby se mohla líbit tvým očím. Požehnaná duše, která tě poznává, ó Pane, Bože! Spojuje se s tebou, aby se nikdy, ze žádného důvodu nebo příčiny, od tohoto spojení neodtrhla. Duše, která dospívá k poznání tebe, se odlučuje ode všeho a ode všech a ustavičně tě vyznává. Tak tě totiž poznal Eliáš a horlivě o tobě svědčil mezi lidmi. Poznala tě přeslavná Panna Maria, její duše tě velebila a prohlašovala, že jsi mocný a svatý. Všichni svatí tě poznali, a nalezli v tobě věčný život. Věčný život pak je to, že poznají tebe, pravého živého Boha, a Ježíše Krista,³ kterého jsi poslal jako spasitele světa. Ó Bože, duše, která dospěla k poznání tebe a k poznání Ježíše Krista, netouží už po ničem na této zemi než po tobě, jako prahne žíznivá laň po bystřinách živé vody.⁴

  Ježíš Kristus je náš učitel a náš spasitel. Skrze něho a v něm, Bože Otče s Bohem Duchem svatým, ať je ti vzdávána všechna čest a sláva na věky věků. Amen.

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  Lk 1,46–47.49; 1 Král 19,14a

  Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, * že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.
  V. Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, * že mi učinil.

  ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

  Bože, tys povolal svatého kněze Jiřího, aby hlásal evangelium lidem, kteří žijí a hledají tě ve světě; dej prosíme, ať na jeho přímluvu také my k tobě přivádíme své bratry a sestry a usilujeme o spásu všech. Skrze tvého Syna…

Karmelitánský lekcionář

První čtení: 1 Kor 9,16–19.22–23
Žalm 37(36),3–4.5–6.30–31    Odp.: 30a
Evangelium: Mk 16,15–20