Marie Magdaléna de’ Pazzi (1566–1607)
Marie Magdaléna de’ Pazzi (1566–1607)
(O.Carm. • svatá • svátek 25. května)
Kateřina deʼ Pazzi se narodila 2. dubna 1566 ve Florencii rodičům Camillovi a Marii Magdaléně deʼ Pazzi. V osmi letech svěřili rodiče svou dceru do výchovy sestrám maltézského řádu do kláštera San Giovannino dei Cavalieri, kde se o ni starala její teta řeholnice, matčina sestra. Ve čtrnácti letech, o slavnosti Nanebevstoupení Páně, zde Kateřina prožila intenzivní vytržení lásky (první extázi, v přítomnosti maminky, zaznamenává již o dva roky dříve). Během pobytu u sester poznala, že také ona sama chce být řeholnicí.
Rozhodla se pro klášter karmelitek, v němž se kladl velký důraz na společný život a v němž bylo sestrám umožněno každý den přijímat eucharistii. Po dvoutýdenní zkušební době směla v adventě roku 1582 vstoupit do kláštera karmelitek Santa Maria degli Angeli (Panny Marie Andělské) ve Florencii. Obláčka se konala 30. ledna 1583 a Kateřina dostala jméno Marie Magdaléna.
Začátkem března 1584 vážně onemocněla. Protože horečka, silný kašel a velké bolesti nezeslábly ani po dvou měsících, sestry se obávaly, že už se neuzdraví. Proto jí bylo dovoleno předčasně – 27. května 1584 – složit sliby. Bezprostředně po profesi následovala doba četných extází. Po čtyřicet dní (1) prožívala Marie Magdaléna denně po svatém přijímání několikahodinová vytržení, během nichž s velkou intenzitou a hlubokým pohnutím nazírala trpícího Krista a byla jí dána účast v jeho v utrpení.
8. června 1585, o vigílii slavnosti Seslání Ducha svatého, začala další série extází, která trvala osm dní; po ní následovalo období těžkých duševních a duchovních zkoušek. Pět let byla Marie Magdaléna soužena prudkými vnitřními boji. Koncem roku 1588 dosáhlo její utrpení vrcholu. Prožívala takřka neodolatelná pokušení zradit své povolání, dokonce si vzít život (2). S největším vypětím se však pevně držela lásky a Boží náruč ji vždy znovu zachytila, když už se zdálo, že pokušení vítězí.
3. září 1592 v mimořádně silné extázi lásky běhala po klášterních chodbách a zvonila na zvony, aby do celého světa volala: »Milujte Lásku!« V letech 1595–1598 byla formátorkou sester s časnými sliby a 1598–1604 novicmistrovou. Nakonec byla roku 1604 ustanovena podpřevorkou kláštera, funkci však pro nemoc už nevykonávala. 24. června 1604 prožila svou poslední extázi. O něco později onemocněla na tuberkulózu plic a zbývající čas do její smrti 25. května 1607 byl naplněn jen a jen utrpením – tělesným i duchovním (3).
Zpočátku se Marii Magdaléně nedařilo vyhovět přání jejího zpovědníka, aby zachytila písemně, co viděla a zakoušela při svých extázích. Na obsah vytržení se zpětně dokázala rozpomenout jen velmi nedostatečně a pak nenacházela slova, aby odpovídajícím způsobem vyjádřila to, co probíhalo v jejím nitru často rychlým tempem, aniž by měla čas o tom přemýšlet. Přesto však máme z jejích extází a vytržení zachováno mnoho, a sice proto, že její spolusestry si během těchto stavů dělaly poznámky, které pak Marie „v období klidu“ prošla a – kde to bylo nutné – opravila nebo doplnila. Pět rukopisných svazků popisuje různé extatické periody v jejím životě a představuje jakýsi deník jejího duchovního života (4).
Nejen Písmo skýtalo Marii Magdaléně orientaci a pevnou půdu pod nohama. Rovněž teologie sv. Tomáše Akvinského, spiritualita sv. Ignáce z Loyoly a díla jejích nejoblíbenějších autorů – sv. Augustina a sv. Kateřiny Sienské – jí pomáhala lépe porozumět vlastním duchovním zkušenostem a odít je do slov. Vposledku nicméně nestačí ani slova ani gesta; jakkoli expresivně začínaly její extáze, během jejich trvání se pak téměř vždycky stále silněji projevovala tendence k ubývání slov, posléze k nezřetelnému mluvení a nakonec k bezhlasému pohybování rty – k mlčení před tím, co zůstává nevyslovitelným tajemstvím.
Marie Magdaléna deʼ Pazzi byla blahořečena v roce 1626 (5) papežem Urbanem VIII. (6) a v roce 1669 ji svatořečil Klement IX. Její svátek na Karmelu (a památka v církvi) se slaví 25. května.
(1) Proto i jedna část zápisků nese název Quaranta giorni.
(2) Zápisky o tomto období zkoušek jsou shrnuty ve dvou svazcích nazvaných Probatione.
(3) Roku 1628 byl klášter sester (spolu s ostatky čerstvě blahořečené Marie Magdalény) přeložen na místo zvané Borgo Pinti. Zde navštívila ostatky Marie Magdalény při návratu ze své pouti do Říma, v listopadu 1887, Terezie z Lisieux. Roku 1929 přesídlily sestry na okraj Florencie, do kláštera Careggi, kde jsou ostatky uloženy dnes.
(4) Tyto svazky byly pak doplněny životopisem světice od sestry Marie Pacifici, sepsaným pro beatifikační proces, a od novicek sebranými radami, které jim Marie Magdaléna jako novicmistrová dávala. Ona sama nenapsala nic, kromě několika dopisů příbuzným. Dva její životopisy napsali její zpovědníci: její řádný zpovědník Vincenzo Puccini jej vydal hned roku 1609 (dva roky po její smrti; záhy bylo vydání rozebráno a v roce 1611 vyšlo vydání druhé, doplněné) a mimořádný zpovědník jezuita Virgilio Cepari vydal jiný životopis v roce její kanonizace roku 1669. Oba byly opakovaně vydávány a překládány do dalších jazyků.
(5) Jen krátce předtím, 12. března 1622, byla svatořečena Terezie z Avily (společně s – Marií Magdaléně blízkým – Ignácem z Loyoly).
(6) Na okraj dodejme, že Urban VIII. pocházel z významné florentské rodiny. Během svého pontifikátu svatořečil i dalšího florentského rodáka, karmelitána Ondřeje Corsiniho.
Převzato z knihy: Tanz der göttlichen Liebe
Vydala: Elisabeth Hense, T.OCarm.
Vyšlo v nakladatelství: Herder, 1991
S přihlédnutím ke stati Gorazda Cetkovského, O.Carm.: Svatá Marie Magdaléna deʼ Pazzi (v: Sicari, Svatí Karmelu) přeložil a upravil: Norbert Žuška, O.Carm.
-
Texty propria
ke stažení: sv. Marie Magdaléna de’ Pazzi (161.94 kB)
25. května
SV. MARIE MAGDALÉNY DE’ PAZZI, PANNY
SVÁTEK
Narodila se 2. dubna 1566 do významné šlechtické rodiny de’ Pazzi [paci] ve Florencii, do doby obnovy církve po tridentském koncilu. V šestnácti letech vstoupila do kláštera karmelitek, sliby složila v roce 1584. Její život byl protkán extázemi a mnoha mystickými dary, mezi něž patřilo také přijetí neviditelných stigmat a trnové koruny, výměna srdce s Ježíšem, přijetí prstene od Krista jako pečeti mystického zasnoubení s ním. Obdarování vyvrcholilo ve svatodušním oktávu roku 1585, kdy v sobě různými způsoby prožívala vylití Ducha svatého, proto je nazývána světicí Ducha svatého. Prošla mnoha bolestnými zkouškami a velkým utrpením. Horlivě se modlila za obnovu církve a řeholního života. Její spolusestry, na přání zpovědníka, zaznamenávaly vše, co Magdaléna říkala a dělala během svých extází. Středobodem zápisků se zdá tajemství vtěleného Slova, zvláště jeho utrpení, symbolizované jeho Krví, a jeho přebývání v lůně Otcově, ve spojení s Duchem svatým, v nekonečné propasti lásky. Zemřela ve Florencii 25. května 1607, roku 1626 byla blahořečena a roku 1669 prohlášena za svatou. Od roku 1928 je její tělo uložené v klášteře v Careggi na okraji Florencie.
Uvedení do první modlitby dne
Ant. Pojďme, klaňme se Ježíši; on je Ženich panen a Magdaléna jej tolik milovala.
Modlitba se čtením
HYMNUS (nápěv č. 2)
Ó Marie Magdaléno,
slavíme dnes tvoje jméno,
Píseň písní tobě zpívá,
Karmel, když tě s láskou vzývá.Bůh, jenž stvořil hvězdy, nebe,
k manželství povýšil tebe,
skryl tě do ran svého Slova
a do boku Ženichova.Poraněna láskou Pána,
prstenem jsi připoutána,
vybíráš si za korunu
zkrvavený věnec z trnů.Znakem kříže zpečetěná,
Krví Slova pokropená,
v bolestech se církvi cele
vydáváš pro Spasitele.Kéž Duch Svatý rozeznívá
všechna místa, v nichž se skrývá,
na přímluvu, panno, tvoji,
s naší duší kéž se spojí.Ať tím víc, tím horoucněji
naše chvály láskou znějí,
Kristu chceme na kolenou
zpívat spolu s Magdalenou. Amen.1. ant. Jásá jako rek, když se do běhu dává.
Žalmy ze společných textů o pannách.
2. ant. Rydlem zručného písaře je můj jazyk.
3. ant. Zapomeň na svůj otcovský dům, neboť král zatoužil po tvé kráse.
V. Ukážeš mi cestu k životu,
O. u tebe je hojná radost.PRVNÍ ČTENÍ
Z Písně písní
2,1–5.8–14.16–17a; 7,10; 8,6
Vztyčil nade mnou korouhev lásky
Jsem polní narcis, údolní lilie. Jak lilie mezi trním, tak má milenka mezi dívkami. Jak jabloň mezi lesními stromy, tak můj miláček mezi jinochy; s rozkoší sedám v jejím stínu, její plod sládne pro moje ústa. Zavedl mě do vinného sklepa, vztyčil nade mnou korouhev lásky. Posilněte mě koláči z hrozinek, osvěžte mě jablky, neboť jsem chorá láskou. Hlas mého miláčka! Právě přichází, běží po horách, skáče po pahorcích. Můj miláček se podobá gazele nebo kolouchu laně. Hle – už stojí za naší zdí, dívá se okny, nahlíží mřížovím. Můj miláček se ujímá slova a říká mi: „Vstaň, pospěš, moje milá, moje holubičko, moje krásko, a pojď! Hle, už přešla zima, déšť přestal a minul. Květy se objevily na zemi, přišel čas ke zpěvu, vrkání hrdličky je slyšet po kraji. Zrají plody fíkovníku, poupata révy voní. Vstaň a pojď, moje milá, moje krásko, pojď! Moje holubičko ve skalním úkrytu, v dutině srázu, ukaž mi svoji tvář, ať slyším tvůj hlas, vždyť tvůj hlas je líbezný a půvabná je tvoje tvář.“ Můj miláček patří mně a já jsem jeho, on pase mezi liliemi. Až se ochladí den a prodlouží stíny, vrať se! Jsem miláčkova, ke mně se upíná jeho touha. Neboť silná jako smrt je láska.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Pís 3,11
Pojďte se podívat, dcery siónské, na nevěstu, kterou ozdobil Ženich královskou čelenkou, * v den svatby, v den, kdy její srdce jásalo radostí.
V. Trnovou korunu ze své hlavy položil na hlavu své nevěstě, * v den svatby.DRUHÉ ČTENÍ
Ze zápisu výpovědí Marie Magdalény de’ Pazzi
(Manoscritti: II, s. 622; III, s. 70, 186, 14–16, 265; IV, s. 716)
Přijď, Duchu svatý
Jak jsi podivuhodné, ó Slovo, ve svatém Duchu. Ty působíš, že Duch se vlévá do duše, a takto se duše sjednocuje s Bohem, takto duše Boha počne a okouší a jinde než v něm už nenachází potěšení.
A Duch svatý přichází do duše vždy poznamenán drahocennou pečetí krve Slova, obětovaného Beránka; a právě tato krev jej pobízí, aby přišel, ač i sám Duch vane a touží přijít.
Vanoucí Duch je v sobě podstatou Otcovou i podstatou Slova, vychází z lůna Otcova a ze zalíbení Slova, zaplavuje duši jako zřídlo, a ta se do něj noří. Jako se na soutoku prolínají dvě řeky, takže menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento božský Duch vstupující do duše, aby se s ní spojil. Nezbývá tedy, než aby duše, která je menší, pozbyla své jméno a přenechala je Duchu; to učiní, jestliže se celá tak promění, že s ním splyne vjedno.
A tento Duch, rozdavatel bohatství uloženého v srdci Otcově a strážce úradků vzcházejících mezi Otcem a Synem, proniká do duše s takovou jemností, že zůstává nepovšimnut a že jen málo lidí rozezná jeho skutečnou velikost.
Mocně i lehce proudí Duch do všech míst, která jsou hotova a připravena jej přijmout. Každé ucho rozeznívá svým častým promlouváním i svým nejhlubším mlčením. Náporem lásky On, nehybný i pohyb sám, vniká do všech.
Nezůstáváš stát, svatý Duchu, v nehybnosti Otcově, nezůstáváš stát ani ve Slově, a přece jsi ustavičně v Otci i ve Slově i v sobě samém, jakož i v každém dobrém duchu a ve všem stvoření. Stvoření tě potřebuje pro krev, kterou prolilo jednorozené Slovo, které se z nesmírné lásky samo učinilo svému stvoření nepostradatelným. Ty spočíváš na každém stvoření, které se ti v čistotě, skrze účast na tvých darech, skutečně připodobňuje. Spočíváš na těch, kteří byli skropeni krví Slova a připravují ti v sobě důstojný příbytek.
Přijď, Duchu svatý! Ať přijde sjednocení s Otcem, zalíbení Slova. Ty, ó Duchu pravdy, jsi odměnou svatých a občerstvením duší, jsi světlem v temnotách, jsi bohatstvím nuzných a pokladem milujících, jsi sytostí hladových a útěchou putujících. V tobě jsou obsaženy všechny poklady.1
Přijď ty, který jsi sestoupil na Marii a způsobil, že Slovo se stalo tělem, a svou milostí v nás učiň to, cos v Marii učinil skrze milost a přirozenost!
Přijď, Duchu svatý, a spal v nás všechno, co nám brání zcela se v tobě strávit.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. 1 Kor 2,9–10
Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy na to ani nepomyslil, * co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.
V. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha, * co všechno.Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.
Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.
Vigilie
Viz Kantika a evangelia pro vigilie, str. V-1 v dodatku.
Ranní chvály
HYMNUS (nápěv č. 3 nebo č. 4)
Ty, v jejímž nitru píseň zní
panensky čistá, svatební,
z příbytků Otce pohleď k nám,
jak dnes je Karmel rozjásán.Co všechno svět ti nabízel,
nevybrala sis za úděl,
chceš s Pánem, ó, Magdaléno,
nést jeho jho a břemeno.Tvým životem se Kristus stal,
celou tě láskou upoutal,
do srdce ti své jméno vryl,
se svým tvé srdce vyměnil.Duch Svatý dal ti častokrát
se v žáru lásky stravovat,
co v extázích ti odhalil,
kéž máme s tebou za podíl.Pros Nejsvětější Trojici,
za nejednotnou, trpící,
však svatou Církev, kterou Syn,
svou Krví obmyl z našich vin. Amen.1. ant. Jak vyprahlá, žíznivá země toužím po tobě, abych viděla tvou moc a slávu.
Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.
2. ant. Pro Krista se svobodně rozhoduji, po Kristu horoucně toužím, s Kristem chci zůstat navěky.
3. ant. Bubnem a tancem, strunnými nástroji a flétnou ať každý duch chválí Hospodina.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Flp 3,8–9a.10–11
Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých.
ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ
O. Mé srdce k tobě mluví, * má tvář tě hledá. Mé srdce.
V. Hospodine, hledám tvou tvář, * má tvář tě hledá. Sláva Otci. Mé srdce.Antifona k Zachariášovu kantiku
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý; těm, kdo ho hledají, nic nechybí.
PROSBY
Otec a Syn ustavičně prožívají nevýslovnou radost lásky v Duchu svatém. Milostí máme účast na jejich životě, a proto volejme ke Kristu:
Děkujeme ti, Pane, že nám dáváš život v hojnosti.
Kriste, Světlo pravé, při svém příchodu jsi zaplavil radostí celou zemi,
— potěšuj svou stálou přítomností i naše srdce.Kriste, smírná Oběti za naše hříchy, svou krví prolitou na kříži se za nás stále přimlouváš u Otce,
— vtáhni nás, tebou očištěné, do lůna Trojice.Kriste, Synu Boží, spolu s Otcem jsi nám dal Ducha svatého, planoucí výheň lásky,
— dej, ať v nás Duch svatý spálí vše, co nám brání zcela se v něm strávit.Kriste, trpící Služebníku, z tvého probodeného boku se zrodila církev,
— veď ji k dokonalosti lásky a k dovršení v nebeské slávě.Kriste, vtělené Slovo, tys přijal naše lidství a obnovil tak naše smrtelné tělo,
— přeměň je do podoby svého těla oslaveného.Otče náš.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Bože, nejvyšší dobro panen, tys daroval svaté Marii Magdaléně de’ Pazzi nevýslovný dar své důvěrné blízkosti; dopřej i nám, když slavíme její narození pro nebe, abychom ji následovali v čistotě a lásce. Skrze tvého Syna...
Modlitba uprostřed dne
Žalmy a antifony z příslušného dne v týdnu.
Dopoledne
KRÁTKÉ ČTENÍ
Mdr 7,7–8
Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic.
V. Dobrotivý je tvůj duch, ať mě vede rovným krajem,
O. Hospodine, zachovej mě naživu.V poledne
KRÁTKÉ ČTENÍ
Srov. Sir 33,23–24a
Slyšte mě, vladaři lidu, představení obce, popřejte mi sluchu! Ve všem, co děláte, buďte výteční, neposkvrňte svou čest.
V. Dbejte na sebe i na celé stádce,
O. paste Boží církev, kterou si on získal svou vlastní krví.Odpoledne
KRÁTKÉ ČTENÍ
Srov. Iz 35,1–2
Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak lilie bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena krásou Karmelu.
V. Uvedl jsem vás do země Karmelu,
O. abyste jedli její ovoce a její plody.Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.
Nešpory
HYMNUS+ (nápěv č. 5)
Svatý Duch dary ověnčil tvé čelo,
s Kristem tě pojí stigmat svaté rány,
tvé srdce čistou lásku obdrželo
Marie Panny.K umění kříže přiveď svět náš znova,
v člověku kříž jen tvoří srdce nové,
které je živo z Těla Ježíšova
a z jeho Krve.Kristův lid nauč, ať vždy s Bohem kráčí,
v plnosti pravdy, v čistotě a kráse,
ty, Magdaleno, jež toužilas v pláči
po věčné spáse.Sesterskou láskou hleď své bratry vésti,
karmelským nivám vždy ať radost dají,
svatými plody, jež nás vedou k štěstí,
jímž záříš v ráji.Svatou Trojici chvalme bez ustání,
tak jako tys ji chválívala, panno,
ať je nám po cestě, na níž nás chrání,
též nebe přáno.Nebo: (nápěv č. 6)
Z milosti Ducha u tebe vždy stála
bolest a láska v nerozlučném svazku,
s Panenskou Matkou jsi nás učívala:
milujte Lásku!Zveš k patě Kříže, k Tělu Ježíšovu,
zveš k Lásce, která není milovaná,
zveš k Jeho Krvi, pobízíš nás znovu:
milujte Pána!Po spáse v pláči toužila jsi, panno,
tvá láska byla pravá vždy a čistá,
kéž učedníkům bude jednou dáno:
milovat Krista!Ať naše zrna nezůstanou sama,
odumřou sobě, život dají v sázku,
na bratry vzpomeň, vypros jim u Pána
důvěrnou lásku.Kéž jednou smíme, s církví oslavenou,
až nebeská nám otevře se brána,
Trojici chválit spolu s Magdalénou
v náruči Pána.ŽALMY
1. ant. Mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.
Žalm 113 (112)
Chvalte, Hospodinovi služebníci, *
chvalte jméno Hospodinovo!
Buď velebeno Hospodinovo jméno *
nyní i navěky!
Od východu slunce až na jeho západ *
buď chváleno Hospodinovo jméno! –Povznesen je Hospodin nade všechny národy, *
nad nebesa jeho sláva.
Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, †
který trůní na výsosti *
a shlíží dolů na nebe i na zem? –Slabého zdvihá z prachu, *
ze smetiště povyšuje chudého,
aby ho posadil vedle knížat, *
vedle knížat svého lidu.
Té, která v rodině byla neplodná, dává bydlet *
jako šťastné matce dětí.Ant. Mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.
2. ant. V domě Matky svého Pána jsem mluvila o pokoji a čistotě.
Žalm 122 (121)
Zaradoval jsem se, když mi řekli: *
„Do domu Hospodinova půjdeme!“
Už stojí naše nohy *
v tvých branách, Jeruzaléme! –Jeruzalém je vystavěn jako město, *
spojené v jeden celek.
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, *
jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno.
Tam stojí soudní stolce, *
stolce Davidova domu. –Vyprošujte Jeruzalému pokoj: *
ať jsou v bezpečí, kdo tě milují,
ať vládne mír v tvých hradbách, *
bezpečnost v tvých palácích! –Kvůli svým bratřím a přátelům *
budu říkat: Pokoj v tobě!
Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, *
budu ti přát štěstí.Ant. V domě Matky svého Pána jsem mluvila o pokoji a čistotě.
3. ant. Vykoupeni Kristovou krví, označeni pečetí Ducha svatého, žijme k chvále slávy Otcovy.
Kantikum
Ef 1,3–10
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, *
on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary,
protože jsme spojeni s Kristem. –Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, *
abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce;
ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, *
abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. –To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, *
neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. –V něm máme vykoupení skrze jeho krev, *
odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost,
kterou nám tak bohatě projevil *
s veškerou moudrostí a prozíravostí: –seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, †
jak se mu to líbilo *
a jak si to napřed sám u sebe ustanovil,
až se naplní čas pro dílo spásy: *
že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi.Ant. Vykoupeni Kristovou krví, označeni pečetí Ducha svatého, žijme k chvále slávy Otcovy.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Srov. Ef 3,8–11
Ačkoli já jsem méně než nejnepatrnější ze všech křesťanů, byla mi dána tato milost: zvěstovat nevystižitelné Kristovo bohatství a jasně ukázat, jak se uskutečňuje ono tajemné rozhodnutí. Od věků bylo skryté v Bohu, Stvořiteli všeho, nyní se však skrze církev ukázala přerozmanitá Boží moudrost. Tak od věčnosti určil, že to vykoná skrze našeho Pána Krista Ježíše.
ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ
O. Otec našeho Pána Ježíše Krista * ať nám dá poznat Kristovu lásku.
V. Abychom dosáhli plné míry Božích darů, * ať nám dá poznat Kristovu lásku. Sláva Otci. Otec.Antifona ke kantiku Panny Marie
Uvedu tě na poušť a budu mluvit k tvému srdci; zasnoubím se s tebou navěky, zasnoubím se s tebou ve slitování a věrnosti. A poznáš, že já jsem Hospodin.
PROSBY
Spolu s Marií Magdalénou prosme Pána o Ducha lásky, abychom milovali Církev a s ochotou v sobě nesli všechny její radosti i bolesti. Volejme společně:
Pane, naplň nás svým Svatým Duchem.
Kriste, Snoubenče církve, dej, ať tvůj Duch vede církev k plné jednotě,
— aby všichni lidé poznali Otce, zdroj všeho života.Kriste, náš Veleknězi, dej, ať jsou kněží pokornými služebníky tvé Krve a věrnými svědky evangelia,
— aby přinášeli tvé odpuštění a pokoj celému světu.Kriste, Chlebe živý, dej, ať v těch, kdo mají účast na tvé hostině, roste vzájemná láska,
— aby všichni poznali, že jsme tvoji učedníci.Kriste, Synu Panny Marie, dej, ať každý z rodiny Karmelu poctivě usiluje o lásku v prostředí, kde žije,
— a životem podle evangelia slouží všem.Kriste, Spasiteli, tys sestoupil do pekel a otevřel jejich brány, dej, ať naši zemřelí bratři a sestry mají podíl na tvé blaženosti,
— aby všichni, které ti Otec dal, viděli tvou slávu.Otče náš.
Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Pís 5,6c; 8,6–7
Žalm: 18(17),2b–3.4.5–6.7 Odp.: 2 Mak 1,17a
Evangelium: Lk 10,38–42
