Šimon Stock († 1265)

Šimon Stock († 1265)

(karmelitán • svatý • nezávazná památka 17. května)

Podle nejstarších, historicky spolehlivých údajů byl Šimon Stock anglické národnosti, v letech 1256–1265 byl generálním představeným karmelitánského řádu (1), vyznačoval se svatostí života a zemřel pravděpodobně 16. května 1265 v Bordeaux ve Francii. Po jeho smrti jsou zmiňována zázračná vyslyšení těch, kteří s prosbou o přímluvu navštívili jeho hrob, a v průběhu 14. století vyrostl v Bordeaux místní kult k tomuto světci.

Kolem roku 1400 se objevila vlastní nezávislá legenda o jistém „svatém Šimonovi“, který měl vidění Naší Paní, v němž se mu Panna Maria ukázala se škapulířem v ruce a přislíbila: „Toto je výsada pro tebe a tvé bratry: kdokoli v tomto oděvu zemře, bude spasen“ (2). Během několika let se oba prameny sloučily a Šimonu Stockovi, generálnímu převorovi, bylo toto vidění připsáno. Takto zkombinované údaje byly rychle doplněny a precizovány tradovanými biografickými podrobnostmi o Šimonově životě, jako například o jeho narození v Kentu, o několikaletém poustevnickém životě v kmeni stromu a o jeho autorství hymnu Flos Carmeli.

Liturgická úcta ke svatému Šimonu Stockovi je poprvé doložena v Bordeaux roku 1435, v Irsku a v Anglii roku 1458. Pro celý Řád byl zaveden svátek výnosem generální kapituly roku 1564, avšak o dvacet let později (v souvislosti s potridentskou reformou kalendáře) byl opět vyškrtnut. V 15. století se objevují ve stínu karmelitánských kostelů mariánská bratrstva, která si berou za rozlišující znak právě škapulíř. Počet bratrstev rychle narůstal, velký počet laiků byl „oblečen“ do škapulíře, umělci často vyobrazovali škapulířové vidění (3). V 17. století se svátek svatého Šimona do kalendáře opět vrátil, s výjimkou let 1972–78 (reforma kalendáře po II. vatikánském koncilu) se v Řádu slaví dodnes.

Ačkoli historicita škapulířového vidění je spíše odmítána (4), škapulíř jako takový zůstává pro všechny karmelitány znamením Mariiny mateřské ochrany a výrazem osobního závazku následovat Ježíše »ve stopách« jeho Matky, která je pro všechny učedníky a učednice nejdokonalejším příkladem učednictví (5).

Památka sv. Šimona Stocka se v Řádu slaví 16. května, v Čechách a na Moravě je přesunuta na 17. května.

(1) Podle katalogů generálních představených karmelitánského řádu z konce 14. a počátku 15. století byl Šimon nejspíš 5. nebo 6. generálem v historii Řádu. Je též jediným svatořečeným generálem. Jako blahoslavení jsou uctíváni generálové Jan Soreth (1451–71) a Baptista Spagnoli (1513–16).
(2) Ve středověku kolovaly zprávy o obdobných viděních a příslibech v prostředí mnoha dalších řádů. S jistotou to víme o cisterciácích, premonstrátech, augustiniánech, dominikánech a servitech. Ve všech případech se tvrdilo, že věrné nošení řeholního šatu je spojeno s příslibem věčné spásy. Legendy o těchto viděních vycházely vstříc touze tehdejšího člověka po spáse – touze dost možná palčivější, než je dnes běžné.
(3) O strmém nárůstu škapulířové zbožnosti svědčí řada pramenů (byť jejich údaje nemusí být historicky přesné). Roku 1595 přirovnává Joseph Falcone Španělsko a Portugalsko k nesmírnému karmelitánskému konventu. Kronika z roku 1611 svědčí o tom, že jenom převor od sv. Martina v Římě oblékl do škapulíře více než 3000 osob. Roku 1675 tvrdí Francesco Mondini, že v Benátkách je nejméně 70 000 členů škapulířového bratrstva.
(4) Důkazy, které měly v průběhu dějin dosvědčit autenticitu Šimonova vidění, nejsou uspokojující. Stejně tak však nelze prokázat, že vidění bylo falešné.
(5) Mathias de St. Jean († 1681) říká ve svém škapulířovém kázání: „Sjednocovací funkce škapulíře je vyjádřena už jeho smyčkami na ramenou. A zdá se, že sama nejsvětější Panna říká členům škapulířového bratrstva: Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování (Oz 1,4). Vede je ke spáse a vyprošuje jim pomoc milosti. Rovněž členové bratrstva jí mají prokazovat poslušnost, protože láska žádá vzájemnost.“

(Podle St. Simon Stock... zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)

•  

  Texty propria

  ke stažení: sv. Šimon Stock (114.89 kB)

  17. května

  SV. ŠIMONA STOCKA, ŘEHOLNÍKA

  Podle nejstarších, historicky spolehlivých údajů byl Šimon Stock anglické národnosti, v letech 1256–1265 byl generálním představeným karmelitánského řádu, vyznačoval se svatostí života a zemřel pravděpodobně 16. května 1265 ve francouzském Bordeaux při vizitaci tamějšího kláštera. Po jeho smrti jsou zmiňována zázračná vyslyšení těch, kteří s prosbou o přímluvu navštívili jeho hrob, v průběhu 14. století vyrostl v Bordeaux místní kult k tomuto světci. Šimon je známý díky legendě, podle které se mu během úpěnlivé modlitby za Řád zjevila Panna Maria, podala mu škapulíř a ujistila ho: „Toto je znamení tobě a tvým. Kdo v tomto oděvu zemře, bude spasen.“ Událost, kterou dnes nelze historicky spolehlivě doložit ani vyvrátit, se odehrála v Aylesfordu nejspíše roku 1261, tedy v době, kdy Řád procházel vnitřním tříbením mezi věrností svým poustevnickým počátkům a příklonem k žebravým řádům. V 15. století se objevují ve stínu karmelitánských kostelů mariánská bratrstva, která si berou za rozlišující znak právě škapulíř. Šimon je doposud jediným svatořečeným generálem Řádu; jeho památka se slaví 16. května, v Čechách a na Moravě je přesunuta na 17. května.

  Společné texty o svatých mužích (o řeholnících).

  Modlitba se čtením

  DRUHÉ ČTENÍ

  Ze spisu „Ohnivý šíp“ 
  od generálního převora Mikuláše Galského

  (kap. 6; vyd. A. Staring, in: Carmelus IX, 1962, str. 285–287)

  Zavedu ji na poušť a budu mluvit k jejímu srdci

  Což nás náš Pán a Spasitel neuvedl ve své dobrotě do samoty, aby tam v jakési zvláštní důvěrnosti promlouval k našemu srdci? On se totiž ve skrytosti, a ne na veřejnosti, ani na náměstí, ani ve hřmotném hluku, ukazuje svým přátelům v milosti útěchy a odhaluje tajemství věcí skrytých.

  Do samoty hory vystupuje z Pánova příkazu Abrahám, (aby získal) zásluhu poslušnosti. Abrahám, který nekolísal ve víře, ale zdáli ve své naději vyhlížel odměnu, chtěl obětovat svého syna Izáka, což předznamenává umučení Krista, jenž byl pravým Izákem. Také Abrahámovu příbuznému, který se jmenoval Lot, bylo řečeno, aby odešel ze Sodomy do samoty hory a nijak neváhal zachránit svou duši.

  V samotě hory Sinaj byl rovněž dán zákon Mojžíšovi, který tam byl zahalen tak velikým jasem, že když sestupoval s hory, nemohli hledět na jeho zářící tvář.

  Hle, když v samotě jakéhosi příbytku¹ rozmlouvají Maria a Gabriel, vpravdě se vtěluje Slovo Nejvyššího Otce. Hle, Bůh, který se stal člověkem, chtěl, aby se Proměnění odehrálo v samotě hory Tábor, a právě tam ukázal svým důvěrníkům z obojího Zákona svou slávu. Hle, do samoty hory náš Spasitel odcházel sám, aby se modlil. V samotě pouště se po čtyřicet dní a nocí postil a tam chtěl být pokoušen ďáblem, aby nám tak ukázal místo velmi příhodné pro modlitbu, pokání a přemáhání pokušení. Do samoty hory nebo pouště tedy vystupoval Spasitel, aby se modlil. Ale když chtěl kázat lidem nebo jim vyjevit své skutky, sestupoval – jak čteme – z hory.²

  Hle, ten který zasadil naše otce do samoty hory, poskytl jim a jejich následovníkům sebe samého jako vzor, aby jeho skutky, které nikdy nepostrádají tajemství, vnímali jako příklad.

  A toto pravidlo našeho Spasitele, jistě nejsvětější, v dávné době následovali někteří z našich předchůdců: poznávajíce svou vlastní nedokonalost, dlouho prodlévali v samotě pustiny. A protože toužili pomáhat svým bližním – avšak tak, aby se nestalo, že sobě samým uškodí – někdy, ovšem zřídka, vycházeli z pustiny, a co v samotě srpem rozjímání lahodně nažali, to zrny skrze kázání vymlácenými štědře zasévali.

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  Žl 55,7–8; 1 Jan 2,17

  Kéž bych měl křídla jak holub, odletěl bych a dopřál si klidu. * Hle, daleko bych utekl, zůstal bych na poušti.
  V. Svět pomíjí a s ním i jeho žádost. Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky. * Hle, daleko.

  Ranní chvály

  Antifona k Zachariášovu kantiku

  Hospodin je mým podílem; je dobrotivý k duši, která ho hledá.

  ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

  Bože, tys povolal svatého Šimona, aby ti sloužil ve společenství bratří Panny Marie Karmelské; na jeho přímluvu nám dej, abychom celým srdcem přilnuli k tobě a všechny radosti i starosti naší řeholní rodiny s důvěrou vkládali do rukou Panny Marie. Skrze tvého Syna...

  Nešpory

  Antifona ke kantiku Panny Marie

  Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu; tam uděluje Hospodin požehnání, život navěky.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Ef 6,10–13.18
Žalm: 1,1–2.3.4+6    Odp.: Blaze tomu, kdo o Hospodinově zákoně přemítá dnem i nocí.
Evangelium: Jan 15,9–17