Terezie od Ježíše (1515–1582)

Terezie od Ježíše (1515–1582)

(zakladatelka OCD • svatá • učitelka církve • svátek 15. října)

„Umírám jako dcera církve…“

Terezie od Ježíše, občanským jménem Teresa de Cepeda y Ahumada, se stala reformátorkou karmelitánského řádu, zakladatelkou „bosého Karmelu“ ženské i mužské větve, „duchovní matkou“ (jak stojí vytesáno pod její sochou ve vatikánské bazilice), patronkou katolických spisovatelů (v roce 1965) a učitelkou církve (v roce 1970), první ženou, která – spolu se svatou Kateřinou Sienskou – obdržela tento titul.

Narodila se 28. března 1515 v Avile v Kastilii, ve Španělsku, a zemřela 4. října 1582 v Alba de Tormes blízko Salamanky (díky právě zavedenému gregoriánskému kalendáři připadlo na následující den datum 15. října). Blahořečena byla v roce 1614, svatořečena 1622 a její svátek se v církvi slaví 15. října.

Život svaté Terezie – s obrovskými touhami jejího srdce, s tajemnou nemocí, jež ji sužovala v mládí (a podlomeným zdravím, kterým trpěla po celý život), s „odporem“, který kladla Boží milosti, takže při vzpomínce na něj sama sebe nazývá „velkou hříšnicí“ – lze chápat jen ve světle záměru, který s ní měl Bůh sám. Poté, co utekla z domova, vstoupila 2. listopadu 1535 do karmelitánského kláštera Vtělení v Avile. Zčásti kvůli podmínkám v komunitě, zčásti pro svou vlastní duchovní nezralost prožívala Terezie těžké vnitřní boje, než dospěla k tomu, co sama nazývá „svým obrácením“ (ve věku 39 let). Nicméně od tohoto okamžiku – podporována svými duchovními vůdci – začala dělat velké pokroky na cestě dokonalosti.

V roce 1560 poprvé zazněla ve společenství sester myšlenka „obnoveného Karmelu“, v němž by se řehole zachovávala věrněji než doposud. Tato myšlenka se stala skutečností o dva roky později, kdy byl založen klášter sv. Josefa – klášter bez vlastních příjmů, v němž „se žilo podle prvotní řehole“. O pět let později obdržela Terezie dovolení generálního převora řádu, Giovanniho Battisty Rossiho, aby založila další ženské kláštery a rovněž dva kontemplativní kláštery bratří, které by byly reformovanými protějšky sesterských klášterů a jejichž bratři by se mohli o sestry duchovně starat (později se členové reformy nazývali „bosí“). Když Terezie umírá, čítá reforma 17 klášterů mnišek. Rovněž komunity bratří rychle překročily původně zamýšlený počet. Některé byly založeny s dovolením generálního převora Rossiho, jiné – zvláště v Andalusii – proti jeho vůli, s odvoláním na souhlas apoštolského vizitátora, dominikána Vargase, a mladého bosého karmelitána Jeronýma Graciána (blízkého duchovního přítele Terezie, před nímž Terezie učinila slib, že udělá vše, oč ji požádá, nebude-li to v rozporu s Božím zákonem).

Následovala řada neužitečných a bolestných hádek a sporů, které se ještě zhoršovaly zásahy světských autorit a dalších osob zvnějšku a které trvaly až do roku 1581, kdy byla schválena vlastní provincie bosých bratří a sester. Tehdy mohla Terezie napsat: „Teď jsme konečně všichni v pokoji – bosí i obutí – a nic nám nemůže bránit sloužit Pánu.“

Svatá Terezie je jednou z nejdůležitějších osobností, které v dějinách ovlivnily katolickou spiritualitu. Její díla – zejména čtyři nejznámější (Život, Cesta dokonalosti, Hrad v nitru, Kniha o zakládání), společně s díly více historickými – obsahují nauku zahrnující celý proces růstu duchovního života od prvních krůčků až k hluboké důvěrnosti s Bohem v samém středu „hradu nitra“. Její dopisy nám Terezii zároveň ukazují jako osobu velmi aktivní a zaneprázdněnou nejrůznějšími záležitostmi každodenního života. Její nauka o sjednocení duše s Bohem (nauka, kterou ona sama důvěrně žila) vyrůstá z tradice Karmelu, z tradice, k níž ona přispěla tak významným a vynikajícím způsobem, že ji obohacenou předává nejen svým synům a dcerám, ale celé církvi, kterou milovala a které sloužila tak velkodušně. Když v roce 1582 umírala, bylo jí útěchou a radostí, že směla prohlásit: „Umírám jako dcera církve.“

(Podle St. Teresa of Jesus... zpracoval: Norbert Žuška, OCarm.)

•  

  Texty propria

  ke stažení: sv. Terezie od Ježíše (180.74 kB)

  15. října

  SV. TEREZIE OD JEŽÍŠE, 
  PANNY A UČITELKY CÍRKVE

  SVÁTEK

  Narodila se roku 1515 v Avile ve Španělsku, v době koloniální expanze a s ní spojeného misijního úsilí církve. Evropu bolestně zasáhla reformace, v letech 1545–63 se konal tridentský koncil. Terezie ve dvaceti letech vstoupila v rodném městě do kláštera karmelitek. Po dlouhém období těžkých vnitřních bojů dospěla roku 1554 k svému obrácení (jak je sama nazývá) a začala toužit po obnově Karmelu a věrnějším zachovávání Řehole. Roku 1562 založila v Avile první reformovaný Karmel sv. Josefa, v průběhu dvaceti let pak dalších šestnáct ženských a dva mužské kláštery. Reforma byla provázena mnoha bolestnými spory, které ukončilo až vytvoření samostatné provincie bosých bratří a sester roku 1581. Terezie napsala několik spisů, v nichž na základě vlastní zkušenosti pojednává o rozvoji vztahu člověka s Bohem na cestě vnitřní modlitby, kterou chápe jako důvěrný rozhovor s „Tím, od Něhož víme, že nás miluje“. Zemřela 4. října 1582 v Alba de Tormes. Blahořečena byla roku 1614 a svatořečena v roce 1622. Roku 1970 byl jí a Kateřině Sienské jako prvním ženám udělen titul učitelka církve.

  Uvedení do první modlitby dne

  Ant. Pojďme, klaňme se Kristu, našemu Pánu, on je pramen moudrosti.

  Modlitba se čtením

  HYMNUS⁺

  Svrchovaná Výsosti,
  pro mou duši dobro pravé,
  Bože, dobro shovívavé,
  věkověčná moudrosti,
  přejte sluchu nízkosti,
  jež Vám lásku pěje teď:
  Co žádáte, řekněte.

  Moje srdce tady vizte,
  vkládám je do Vaší dlaně,
  tělo, duši odevzdaně,
  nitro oddané Vám jistě,
  sladký Manželi můj, Kriste,
  doufám, že je přijmete:
  Co žádáte, řekněte.

  Dejte mi dar modlitby,
  stihněte mě zprahlostí,
  v zbožnosti dar záliby,
  anebo trest prázdnosti;
  svrchovaná Výsosti,
  mír mám pouze tam, kde jste:
  Co žádáte, řekněte.

  Smrt mi dejte, nebo život,
  zdraví, nebo nemoci,
  čest, či hanbu z bezmoci,
  mír, či válku odpudivou,
  sílu, slabost pohoršlivou,
  přijmu vše, co vyřknete:
  Co žádáte, řekněte.

  Nebo: (nápěv č. 19)

  Pověz upřímně, pověz nám,
  pravdo Ježíši,
  co tě z nebe stáhlo sem k nám,
  spanilý Ježíši.

  Tys světa láska a radost,
  milý Ježíši,
  zapal v mém srdci svou milost,
  ohnivý Ježíši.

  Vem mé srdce a dej mi své,
  dobrý Ježíši,
  učiň, ať ze dvou jedno je,
  laskavý Ježíši.

  Co se v něm nelíbí, vyčisť,
  čistý Ježíši,
  abych byl vždy od zlého čist,
  milostný Ježíši.

  Bez tebe nechci zde žíti,
  choti Ježíši,
  lépe mi s tebou umříti,
  živote Ježíši.

  ŽALMY

  1. ant. Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

  Žalm 42 (41)

  Jako laň prahne po vodách bystřin, *
     tak prahne má duše po tobě, Bože!
  Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: *
     kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? –

  Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci, *
     když den co den slyším: „Kde je tvůj Bůh?“
  Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká: †
     jak jsem putovával v zástupu, *
     jak jsem je vodíval k Božímu domu
  s hlasitým jásotem a chvalozpěvem *
     ve svátečním průvodu. –

  Proč se rmoutíš, má duše, *
     a proč ve mně sténáš?
  Doufej v Boha, zase ho budu chválit, *
     svého spasitele a svého Boha. –

  Rmoutím se uvnitř v duši, *
     proto vzpomínám na tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar.
  Přívaly na sebe volají hukotem tvých vodopádů, *
     celé tvé příboje se přese mne převalily. –

  Za dne ať Hospodin dává svou milost, *
     za noci mu budu zpívat a chválit ho, neboť mi dává život.
  Říkám Bohu: Má Skálo, proč na mě zapomínáš? *
     Proč se musím smutně vláčet, tísněn nepřítelem?
  Drtí mi to kosti, když mě tupí protivníci, *
     když den co den mi říkají: „Kde je tvůj Bůh?“ –

  Proč se rmoutíš, má duše, *
     a proč ve mně sténáš?
  Doufej v Boha, zase ho budu chválit, *
     svého spasitele a svého Boha.

  Ant. Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

  2. ant. Tvá velikost, Pane, je nevýstižná, kdo vypoví tvé divy a nádhernou slávu tvé vznešenosti?

  Žalm 145 (144)
  I (1–9)

  Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, *
     budu velebit tvé jméno po všechny věky.
  Každý den tě budu velebit *
     a chválit tvé jméno po všechny věky. –

  Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, *
     jeho velikost je nevýstižná.
  Jedno pokolení zvěstuje druhému tvé činy *
     a oznamuje tvoji moc. –

  Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti, *
     rozmlouvají o tvých divech.
  Vypravují o moci tvých hrozivých skutků, *
     hovoří o tvé nesmírnosti.
  Rozhlašují chválu tvé velké laskavosti, *
     jásají nad tvou spravedlností. –

  Milosrdný a milostivý je Hospodin, *
     shovívavý a plný lásky.
  Dobrotivý je Hospodin ke všem *
     a soucit má se všemi svými tvory.

  Ant. Tvá velikost, Pane, je nevýstižná, kdo vypoví tvé divy a nádhernou slávu tvé vznešenosti?

  3. ant. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají upřímně, jeho království bude bez konce.

  II (10–21)

  Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla *
     a tvoji zbožní ať tě velebí!
  Ať vypravují o slávě tvého království, *
     ať mluví o tvé síle,
  aby poučili lidi o tvé moci, *
     o slávě tvé vznešené říše.
  Tvé království je království všech věků *
     a tvá vláda trvá po všechna pokolení. –

  Věrný je Hospodin ve všech svých slibech *
     a svatý ve všech svých činech.
  Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, *
     a pozvedá všechny sklíčené.
  Oči všech doufají v tebe *
     a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.
  Otvíráš svou ruku *
     a sytíš vše živé s laskavostí. –

  Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách *
     a svatý ve všech svých činech.
  Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, *
     všem, kdo ho vzývají upřímně.
  Vyplní vůli svých ctitelů, *
     slyší jejich volání a zachrání je.
  Zachovává Hospodin všechny, kdo ho milují, *
     a všechny bezbožníky zničí. –

  Ať má ústa hlásají Hospodinovu chválu, *
     vše, co žije, ať velebí jeho svaté jméno po všechny věky!

  Ant. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají upřímně, jeho království bude bez konce.

  V. Blízko jsi, Hospodine,
  O. a všechny tvé předpisy jsou věrné.

  PRVNÍ ČTENÍ

  Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům

  3,8–21

  Nesmírně cenné poznání Ježíše Krista

  Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš.

  Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

  Tak tedy máme smýšlet my všichni, kdo jsme dokonalí. A smýšlíte-li v té věci jinak, i to vám Bůh ukáže v pravém světle. Jenom je třeba, abychom v tom, k čemu jsme už dospěli, šli přímým směrem stejně dále.

  Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podlé mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.

  ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

  Kol 3,3–4; Řím 8,38–39

  Váš život je s Kristem skrytý v Bohu. * Až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
  V. Ani smrt, ani život, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu. * Až se ukáže.

  DRUHÉ ČTENÍ⁺

  Ze spisu „Kniha života“ od svaté Terezie od Ježíše

  (Ž 22,6–7.12.14)

  Vše dostáváme skrze Pánovo lidství

  Když je přítomen tak dobrý Přítel, když má člověk tak dobrého Kapitána, který jako první na sebe vzal utrpení, všechno se dá snést: On nám pomáhá, posiluje nás a nikdy nás neopustí; je opravdovým Přítelem. A já jasně poznávám – a věděla jsem to již dříve – že jestliže chceme uspokojit Boha a dostat od něj velké milosti, chce nám je dát prostřednictvím tohoto nejsvětějšího Lidství, o kterém Jeho Majestát řekl, že v něm má zalíbení.¹ Opravdu mnohokrát jsem si o tom udělala zkušenost a také Pán mi to řekl. Viděla jsem velmi jasně, že máme vstoupit těmito dveřmi,² chceme-li, aby nám svrchovaný Majestát odhalil velká tajemství.

  Nechtějme tedy hledat jinou cestu, i kdybychom byli na vrcholku kontemplace; po této cestě se jde bezpečně. Skrze našeho Pána k nám přicházejí všechna dobrodiní.³ On nás bude učit. Když budete hledět na jeho život, uvidíte nejlepší vzor. Co můžeme chtít víc, než mít po boku tak věrného Přítele, který nás neopustí v trápeních a protivenstvích, jak to dělají světští přátelé? Blahoslavený, kdo ho bude opravdu milovat a stále ho mít u sebe.

  Podívejme se na slavného svatého Pavla: zdá se, že měl Ježíše stále na rtech, jako ten, kdo ho měl hluboko vrytého v srdci. Když jsem toto pochopila, usilovně jsem hledala a zjistila jsem, že ani někteří velcí kontemplativní světci, jako svatý František, svatý Antonín z Padovy, svatý Bernard a svatá Kateřina ze Sieny nešli jinou cestou.

  Po této cestě je třeba kráčet s velkou svobodou a úplně se odevzdat do Božích rukou. Bude-li nás Jeho Majestát chtít pozvednout, abychom se stali těmi, kdo jsou uvedeni do jeho komnat a tajemství,⁴ ochotně poslechněme.

  Vždy, když myslíme na Krista, rozpomínejme se na lásku, která ho vedla k tomu, že nám udělil tolik milostí, a jak velkou lásku nám Bůh projevil, když nám dal takovou záruku lásky k nám. Láska si totiž žádá lásku.

  Proto se snažme mít to stále před očima a probouzejme v sobě lásku; neboť když nám jednou Pán udělí milost, aby se nám do srdce vtiskla tato láska, bude nám všechno snadné a uděláme cokoli zakrátko a velmi snadno.

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  Flp 1,21.23.24

  Život je pro mě Kristus a smrt ziskem. * Přitahuje mě obojí.
  V. Mám touhu zemřít a být s Kristem, ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu. * Přitahuje mě obojí.

  Nebo:

  Ze spisu „Cesta dokonalosti“ od svaté Terezie od Ježíše

  (CDV 40,1–3; 41,7–9)

  Kdo doopravdy milují Boha, milují všechno dobré

  Nuže, náš dobrý Učiteli, dej nám nějaký prostředek, jak žít bez přílišného zděšení v tak nebezpečné válce. Prostředek, který, dcery, můžeme mít, a který nám Jeho Majestát dal, je láska a bázeň: láska totiž působí, že zrychlíme krok, zatímco bázeň nás má k tomu, že se budeme dívat, kam klademe nohu, abychom neupadly na cestě. Je toho tolik, oč lze klopýtnout, a v tomto životě musíme po ní kráčet všichni, avšak takto zcela jistě nebudeme oklamány.

  Namítnete mi ale, podle čeho poznáte, že máte tyto dvě tak velké ctnosti. A máte pravdu, protože o tom nemůžeme mít naprostou jistotu. Kdybychom věděly, že máme lásku, byly bychom si tím zároveň jisté, že jsme v milosti. Avšak hleďte, sestry, že existují jisté známky, které, jak se zdá, musí vidět i slepí, a ty nejsou skryté. I kdybyste jim nechtěly rozumět, ony samy se ozvou, neboť nadělají mnoho hluku. Jelikož není mnoho těch, kdo je mají dokonale, dávají tak o sobě tím více vědět. Jako by o nic nešlo: láska a bázeň Boží! Přitom jde o dvě pevnosti, odkud se vede válka se světem a démony.

  Kdo opravdu milují Boha, milují všechno dobré, všechno dobré chtějí, všemu dobrému dávají přednost, všechno dobré chválí, s dobrými se vždy spojují a dávají jim přednost a brání je; milují jen pravdu a to, co je hodno milování. Myslíte si snad, že je možné, aby ten, kdo doopravdy miluje Boha, miloval také marnosti? Ani toho není schopen, stejně tak jako bohatství, světské záležitosti, potěšení a pocty; nemá ani spory a závist. A to všechno proto, že neusiluje o nic jiného než uspokojovat Milovaného. Umírají touhou, aby byli milováni, a tak celý svůj život nasazují pro to, aby lépe chápali, jak by se mu více zalíbili.

  Je možné tuto lásku k Bohu skrýt? Jde-li doopravdy o lásku, je to nemožné! Pohleďte na takového svatého Pavla nebo na Magdalénu: během tří dnů bylo každému jasné, že je nemocný láskou. Tak to bylo u svatého Pavla,¹ u Magdalény to bylo dokonce od prvního dne. Jak velmi byla jejich láska zřejmá! Vlastností lásky jistě je, že bývá větší nebo menší, a tak její síla odpovídá lásce: je-li menší, projevuje se málo, je-li větší, projevuje se hodně; avšak ať už je menší nebo větší, jelikož jde o lásku Boží, pozná se vždycky.

  Takže všude, kde budete moci jednat, aniž byste urazily Boha, se snažte být vlídné a chovat se ke všem osobám, které se s vámi budou stýkat, takovým způsobem, aby rozhovory s vámi milovaly, toužily napodobovat váš způsob života a jednání, a nelekaly se a neděsily ctnosti. Pro řeholnice je velmi důležité toto: čím světější, tím družnější se sestrami; a i kdybyste mnohdy pociťovaly smutek nad tím, že ne všechny jejich hovory se budou ubírat, kam byste chtěly, nikdy se jich nestraňte, chcete-li pokročit a být milované. Neboť to je to, oč máme hodně usilovat: být vlídné vůči osobám, s nimiž jednáme, snažit se jim líbit a potěšit je, a to zvláště své sestry.

  Takže se snažte pochopit Boha v pravdě: totiž že tolik nehledí na maličkosti, jak si myslíte. A nedopusťte, aby se vám duše strachovala a pozbývaly jste odvahu, neboť takto lze přijít o mnoho dober: ryzí úmysl a rozhodnou vůli – jak už jsem řekla – neurazit Boha. Nenechte svou duši zahnat do kouta, jinak místo úsilí o svatost jen upadne do mnoha nedokonalostí, které jí démon vnutí nejrůznějšími cestami, a – jak říkám – neprospěje sobě ani druhým tolik, jak by mohla.

  Zde vidíte, jak díky těmto dvěma ctnostem – lásce a bázni Boží – můžeme kráčet touto cestou pokojní a klidní.

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  Srov. 1 Jan 4,16b; Flp 4,9a

  Bůh je láska. * Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.
  V. Co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli, to dělejte. * Kdo zůstává.

  Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

  Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

  Vigilie

  Viz Kantika a evangelia pro vigilie, str. V-11 v dodatku.

  Ranní chvály

  HYMNUS⁺ (nápěv č. 20)

  Ó kráso, která stojíš výš,
  nad všechny krásy jiné,
  ty bez ran bolest působíš
  a bez bolesti přivodíš,
  že lidská láska hyne.

  Ó svazku, kterým věcí dvé
  se v jednu upoutává,
  ó neuvolňuj pouto své,
  vždyť z tebe mocná síla vře,
  jíž zlo se dobrem stává.

  Ty pojíš bytost hynoucí
  s Bytostí nekonečnou
  a láskou planeš horoucí
  k těm, kteří nezaslouží ji,
  nic měníš v bytost věčnou.

  Nebo:

  K prameni, jenž v nitru vyvěrá
  tiše a bez přestání,
  dovést mě může jen důvěra,
  stálost a odevzdání.

  Vydat se na cestu pokory,
  setrvat v rozhodnutí,
  hledat ten pramen, všem navzdory,
  mé srdce cosi nutí.

  Uprostřed hradu jak z křišťálu,
  kde voda prýští stále,
  je zřídlem pravdy a života
  zraněné srdce Krále.

  Žízním a zároveň tajím dech,
  vždyť pro mě trpí škodu,
  a smělou prosbu mám na svých rtech:
  Pane, dej mi tu vodu.

  1. ant. Má duše po tobě žízní, Bože, prahne po tobě mé tělo.

  Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

  2. ant. Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí!

  3. ant. O tvém milosrdenství, Hospodine, budu zpívat ve sboru svatých.

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  2 Kor 4,5–7

  Nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: ‚Ať ze tmy zazáří světlo!‘ zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad víry však máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

  ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

  O. Slyš, Hospodine můj hlas, * hledám tvou tvář. Slyš.
  V. Mé srdce k tobě mluví, * hledám tvou tvář. Sláva Otci. Slyš.

  Antifona k Zachariášovu kantiku

  Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.

  PROSBY

  Chvalme společně Pána slávy, pramen života a svatosti, který nám dává milost oslavovat svatou Terezii a volejme:

  Sláva tobě, Pane.

  Ty na svých svatých zjevuješ nesmírné divy své milosti,
  — dej, ať se svatou Terezií navěky oslavujeme tvé milosrdenství.

  Ty chceš, aby se tvá láska jako oheň rozšířila do všech končin země,
  — dej, ať se spolu s Terezií stáváme strážci a služebníky tvé lásky ke světu.

  Ty svým přátelům odhaluješ tajemství svého srdce,
  — dej, ať přátelství, kterým nás zahrnuješ, k tobě přitahuje i všechny naše blízké.

  Ty blahoslavíš lidi čistého srdce, neboť tě uvidí tváří v tvář,
  — dej, ať tě ve všem spatřujeme a všechno ať nás přivádí k tobě.

  Ty se stavíš proti pyšným, ale dáváš se poznat maličkým,
  — dej nám pokorné srdce, vnímavé pro moudrost, kterou nás chceš obohatit k užitku celé církve.

  Otče náš.

  ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

  Bože, tvůj svatý Duch pobízel svatou Terezii, aby ukazovala církvi cestu dokonalosti; dej, prosíme, ať je nám její nauka pokrmem na této cestě, abychom tak jako ona hořeli touhou po opravdové svatosti. Skrze tvého Syna…

  Modlitba uprostřed dne

  HYMNUS (nápěv č. 4)

  Modlitbou k Bohu neseni,
  jako k čistému prameni
  chceme i my tou cestou jít,
  přátelství s Bohem zakusit.

  S pokorou, láskou, v chudobě
  přijímat pravdu o sobě,
  co brání nám, to odevzdat,
  objevit v sobě vnitřní hrad.

  Tvá ruka nás vždy podpírá,
  housenku měníš v motýla,
  to stejné smí se s námi dít,
  nás, Otče, chtěl sis vyvolit.

  Skrz Terezii učíš nás
  dokonalosti v každý čas,
  s milosrdenstvím nad námi
  spěchat k věčnému setkání.

  Žalmy z příslušného dne v týdnu.

  Dopoledne

  Ant. Když se modlíš, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti.

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Zj 3,20

  Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě.

  V. Modlím se k živému Bohu,
  O. říkám Hospodinu: ty jsi můj štít.

  V poledne

  Ant. Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  1 Sol 5,16–18

  Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.

  V. Ukážeš mi cestu k životu,
  O. u tebe je hojná radost.

  Odpoledne

  Ant. Žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v Krista.

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  3 Jan 3–4

  Měl jsem velkou radost, když přišli bratři a vydávali svědectví o tvé pravdě, jak ty žiješ v pravdě. Není pro mě větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě.

  V. Služte Bohu v pravdě,
  O. kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.

  Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

  Nešpory

  HYMNUS⁺ (nápěv č. 21)

  Ach, jak ve mně srdce hoří,
  že málem ve mně neshoří,
  láska mě na svět zplodila,
  láska se se mnou zrodila.
  Život můj jest milování,
  i má smrt jest milování.

  Ach, člověče, zanech světa,
  sic bude po tobě veta!
  Láska Boží trvá stále,
  mimo ni je vše nestálé.
  Miluj Boha bez přestání,
  v něm své stálé mívej stání.

  Miluj Jednorozeného,
  od věčnosti zplozeného,
  Syna Boha jediného,
  v kráse ctnosti předivného,
  jenž může srdce raniti
  i je sobě podrobiti.

  Ten, který pro mě umíral,
  ten dveře k lásce otvíral.
  K tomu pospíchám srdečně,
  jemu živa budu věčně.
  Ó přešťastné milování,
  ach, přerozkošné kochání!

  Nebo:

  Lásce s Bohem ve spojení
  životem jdu v ústrety;
  Bůh je u mne v zajetí,
  srdce zbavil zotročení;
  že Bůh ve mně uvězněný,
  vášeň budí, nezapírám:
  umírám, že neumírám.

  Živote, má láska ví,
  že nejsem dost trpělivá;
  netísni mě, vždyť ti zbývá
  prohrou dojít k vítězství;
  kéž se brzy dostaví
  sladká smrt, jíž neodpírám:
  já zmírám, že neumírám!

  1. ant. Pán mi ukázal svaté město zářící Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen.

  Žalmy a kantikum ze společných textů o pannách.

  2. ant. Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat.

  3. ant. Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev.

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Jud 20–21

  Milovaní, stavte svůj život na své přesvaté víře, modlete se ve spojení s Duchem svatým, uchovejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista pro věčný život.

  ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

  Srov. 1 Kor 6,19

  O. Nepatříte už sami sobě, * jste chrám živého Boha. Nepatříte už sami sobě.
  V. Duch svatý ve vás přebývá, * jste chrám živého Boha. Sláva Otci. Nepatříte už sami sobě.

  Antifona ke kantiku Panny Marie

  Ať se vaše srdce nechvěje! V domě mého Otce je mnoho příbytků. Odcházím vám připravit místo.

  PROSBY

  Kristus si zamiloval církev a vydal sám sebe za ni. Spolu se svatou Terezií ho prosme, aby byla církev ve všech svých údech vždy svatá a neposkvrněná:

  Pane Ježíši, pečuj o svou církev.

  Ty jsi hlava církve a neustále ji sytíš, těšíš a obnovuješ,
  — povzbuzuj všechny věřící, ať zůstávají s tebou důvěrně spojeni vírou i láskou.

  Ty jsi svou církev zbudoval na Petrovi a na apoštolech,
  — osvěcuj a veď všechny její představené a nás posiluj, abychom je poslouchali.

  Ty povoláváš ty, které sám chceš, aby hlásali tvé slovo a konali kněžskou službu,
  — pošli dělníky na svou žeň.

  Ty stále přitahuješ muže a ženy, aby tě následovali v čistotě, chudobě a poslušnosti,
  — dej, ať jsou všichni řeholníci tvým věrným obrazem, a slouží tak církvi i světu.

  Ty sjednocuješ svůj lid skrze víru a křest,
  — dopřej všem vykoupeným, aby zachovávali jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje.

  Ty jsi zemřel a vstal z mrtvých pro naši spásu,
  — učiň, ať se zemřelí radují na tvé věčné hostině ve společenství svatých.

  Otče náš.

  Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Mdr 7,7–14
Nebo: Řím 8,14–17.26–27
Žalm: 84(83) 2–3a.4–5.11.12–13    Odp.: 3b
Evangelium: Jan 7,14–18.37–39a