První část přednášky P. Cyrila Vojtěcha Kodeta pro studenty na pouti akademické mládeže na Velehradě.
Číst dál
Karmel 4
Karmel 4
-
Vánoční zamyšlení
Sv. Jan od Kříže, když byl novicmistrem, uchopil jednou sošku Jezulátka, začal s ní tančit a volal: „Kdybych zemřel z lásky, byla by to tato chvíle.“ Jistě nebudeme podezírat sv. Jana ze sentimentality. On, pěvec Temné noci, chápal dobře poslání tohoto dítěte i jeho nárok na nás.
Kéž nás slavení vánočních tajemství uschopní k prožití hluboké vnitřní radosti a naplní odhodlaností žít život pro Ježíše a ve spojení s ním.
Vánoce 1992
Redakce
Snad nejzákladnější znamení naší doby je ztráta Boha. Z ní vycházejí všechny ostatní dnešní jevy...
Číst dál
Karmelu se dostalo od koncilů oprávnění, aby se nazýval „řád Panny Marie“, neboť ji považuje za svůj vzor a za svou Matku...
Číst dál
-
Recenze
Wolfgang Beinert: Maria, průvodkyně křesťanů na cestě
V současné mariánské produkci lze dosti zřetelně rozlišit dva proudy – proud skrytě tradicionalistický, restaurativní, a proud pokoncilně orientovaný. K tomu druhému patří recenzovaná kniha. Pro teologa nepřináší celkem nic nového, je však určena „laikům“, a z tohoto hlediska je ojediněle úspěšným pokusem překlenout propast mezi úrovní současného bádání a literaturou „pro lid“. Autor sám říká, že knihu psal „s vědeckou odpovědností, ale nikoli s chladným odstupem“, a recenzent to potvrzuje. Kniha je psána s historickou střízlivostí, biblicky podloženou argumentaci. Vychází z výpovědi o Marii v Credu, čímž se koncentruje na to nejpodstatnější a zasazuje výpovědi o Marii do výpovědí o Kristu, jak tomu bylo i historicky. Důraz na Marii je kromě důvodů stále platných aktuální z hlediska moderní katolické teologie i v tom, že ukazuje personální a dynamický charakter křesťanství – nestačí přednášet abstraktní nauku, vždy je nutno mluvit i o osobách a příbězích, neboť to je způsob Božího jednání s námi. Autor se zaměřuje především na aspekt milosti a víry. Přiklání se k těm, kdo andělovo „kecharitomené“ chápe jako udělení jména. Odtud vede Beinert přímou spojnici ke Skutkům 4,33: „Na všech spočívala veliká milost“ – tedy v duchu koncilu vidí i ekklesiologický aspekt mariologie. Zvěstování je v Lk – ev. tím, čím je ve Sk. ap. Seslání Ducha sv. Marii je nejen příkladem omilostnění a víry, ale i jejich měřítkem. Mariino vyznání víry „Jsem služebnice“ je v linii SZ a otevřením NZ. K aktuálním aspektům patří podle Beinerta i důraz na tělesnost Zjevení, v církvi stále spíše proklamovaný než žitý – Beinert připomíná kladný vztah minulých staletí k lidskému tělu, např. i motivy Maria gravida a Maria lactans. V situaci, kdy církev „ztratila muže, pak mládež a nyní ztrácí ženy“ považuje Beinert za důležité podtrhnout i Mariino ženství. Připomíná slova Jana Pavla I. o „ženské dimenzi Boží“, která byla malým skandálem tohoto krátkého pontifikátu, a Boží mateřskost v souvislosti Ž 131,2, Iz 66,13, („Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit“) a Iz 49,15. Kladně ukazuje i panenství a panenské početí ve vztahu k novému stvoření a Iz 62,4. Na motivu piety se zamýšlí nad vztahem milosti a utrpení. Závěrečná meditace obrazu „Marie na cestě“ (Madonna della Strada) je úvahou o Marii jako obrazu putující církve (Chiesa della Strada). Kritické poznámky do vlastních církevních řad se opírají zejména o prorocký charakter zpěvu Magnifikat. Mylná je zřejmě autorova informace, že tento typ madony pochází z 15. století. Jde zřejmě o typ Hodigitria, připisovaný tradicí evangelistovi Lukášovi a doložený v rané době v Antiochii, převzatý na západ za křižáckých válek.
Jaroslav Vokoun
Hodlá vydat karmelitánské nakladatelství
Brazilská biskupská konference při své nedávné schůzi požádala jednomyslně Svatého otce, aby prohlásil sv. Terezii od Dítěte Ježíše za učitelku církve.
Číst dál
Miluji tě, Bože, má jediná touha je, abych tě miloval až do posledního vzdechu svého života...
Číst dál
