Můj Bože, nemám tě ráda, a dokonce po tom ani netoužím. Nudím se s tebou a nejspíš v tebe nevěřím. Přesto si mne povšimni. Skryj se na chvíli v hlubinách mé duše, vdechni do ní soulad, jen tak, aniž mi cokoli řekneš. Chceš-li, abych v tebe věřila, dej mi víru. Chceš-li, abych tě milovala, dej mi lásku. Já je nemám, a nemohu za to. Dám ti, co mám: svou slabost a bolest. A své city, které, jak vidíš, mne sužují… A také beznaděj… A stud, který mne zneklidňuje. Své trápení, nic než trápení… To je všechno! A svou naději!
(Marie Noël /1883–1967/, Notes intimes)
