P. Wilfrid Stinissen, OCD
(ukázky z denních úvah stejnojmenné knihy)
1. Zelené oázy ve světě.
Jedinou konstruktivní silou na světě je láska. Bez lásky nemůže lidské snažení nikdy přinést trvalé výsledky. Podle Jana od Kříže poskytne jediná kapka čisté lásky světu větší užitek než všechna jiná díla dohromady.
Proto je tak důležité, že existují lidé, kteří věnují celý svůj život umění, jak se otevřít Boží lásce. Jiní je pro to kritizují a poukazují, že tím se distancují od nouze ve světě. Avšak jakýmsi neviditelným řízením právě tito lidé zosobňují otevřenost světa vůči Bohu. Po linii duchovní, avšak zcela realisticky, získává svět jejich prostřednictvím nové oči a uši, nové antény, jež uvádějí do původního stavu vztah stvoření vůči Bohu. Pokoří-li se před Bohem a prosí za odpuštění, nejsou sami. Mají s sebou celý svět a přinášejí Bohu jako oběť těžké břímě hříchů světa. Nejsou to již jedinci, nýbrž univerzální bratří a sestry.
Jednou jsem položil otázku Pateru Voillaumeovi, zakladateli Malých bratří Ježíšových, jak smýšlí o životě sester karmelitánek a zdali se domnívá, že jejich přísný způsob života stranou světa má stále ještě význam pro církev naší doby. „Je velmi, velmi důležité,“ odpověděl mi, „že takové kláštery existují. Jsou jako zelené oázy v tom velkém městě, jemuž se říká svět.“
Kdo žije svůj život v odevzdání Bohu, necítí se lepším než druzí; nikdo nepociťuje svou malost tak jako ten, kdo stojí v plném světle Božím, a je si plně vědom, že byl povolán k takovémuto životu proto, aby sloužil světu.
2. Modlitba prozradí, kdo jsi.
Nic jiného nedovede člověk tak odhalit, jako způsob jeho modlitby. Někteří lidé tvrdí, že charakter člověka lze vyčíst z jeho rukou. Možná, že tomu tak je. Ještě lépe člověka poznáme, když nám prozradí, jak se modlí.
Modlitba hovoří o tvé důvěře či samolibosti, o tom, bažíš-li po Bohu, či toužíš-li po zbytečnostech, o tvé lásce, či o tvém sobectví. Tvá modlitba může dospět k Božímu srdci, může však také mezi Bohem a tebou vztyčit zeď.
Ježíš vypráví o dvou mužích, kteří šli do chrámu, aby se modlili (Lk 18,9–14). Modlitba jednoho z nich „proráží oblaka“, modlitba druhého se zvedá jen nepatrně nad povrch země. První z mužů se vrátil domů ospravedlněn, druhý se jen ještě víc utvrdil ve své samolibosti.
Farizeus se zdánlivě obrací k Bohu. „Bože,“ říká. Ve skutečnosti se obrací sám k sobě: „Já nejsem jako ostatní lidé, já se postím dvakrát za týden, já odvádím desátky ze všech svých příjmů.“ Zdánlivě mluví k Bohu, má však na zřeteli pouze své zájmy. Je tak zaujat sám sebou, že v jeho nitru vůbec není pro Boha místo.
Celníkova osobnost nebudí zvláštní obdiv. Je to bezcitný kořistník a získal si výhody na úkor jiných. Předstupuje však před Boha takový, jaký je. Jeho modlitba spočívá pouze v tom, že přichází k Bohu se vší svou bídou a prosí Boha o pomoc. Proto mu Bůh může dát sám sebe.
A to je právě podstata modlitby: dát Bohu možnost být tím, čím je, a nechat Boha naplnit naše nitro sebou samým.
3. Tvé nitro je nezkažené.
Ať jsi si toho vědom či ne, hluboko ve svém nitru nosíš touhu po Bohu, lásku k Bohu. Proto nejde v tvém duchovním růstu v podstatě o nic jiného než o návrat do hloubi tvé duše.
V centru svého já jsi naprosto zdráv. Zde není hříchu, jsi tu nenarušeným obrazem Božím. Tvoje odvrácenost od Boha tento obraz zranila, nic však jej nemůže úplně zničit. Samo narušení je zaviněno právě tím, že nežiješ plně ve svém nitru, ve svém centru, kde všechno je čisté a neporušené.
Své jádro nosíš ustavičně s sebou. Máš-li jen trochu zkušenosti s modlitbou a vnitřním usebráním, víš, že již nyní v sobě chováš posvátný příbytek, v němž jsi zcela spojen s Bohem. V okamžicích obdaření milostí snad dokonce tušíš záblesk světla, které v něm přebývá. Prozatím ti ještě není dáno v tom světle se definitivně zabydlet. Avšak tvoje duchovní cesta den za dnem je ustavičným a čím dál hlubším pronikáním do jádra tvého bytí.
Až posléze dospěješ do hloubi, najdeš tam Krista. Kypící život, který v sobě objevíš, to je život Kristův. Tvůj pravý život je životem Kristovým.
Kristus v tvém nitru není kdosi druhý, s nímž můžeš hovořit a naslouchat mu, který však přesto žije odlišným životem než ty. Jeho život je tvým životem. Ty a on jste jedno, tak jako údy jsou jedno s hlavou, tak jako úpony jsou jedno s vinným kmenem. To je Ježíšovo srdce, které bije v tvých prsou a dává ti život.
(Přeložila prof. Dagmar Chvojková)
