Od 10. do 28. září probíhá v Sassone (Řím) generální kapitula Řádu karmelitánů. Její průběh můžete sledovat ZDE.
-
Modlitba za generální kapitulu
Modlitba za generální kapitulu
Pane, ty jsi vyvolil a povolal
každého z nás do země Karmelu,
abychom svědčili o tvé lásce od pokolení do pokolení.
V tebe důvěřujeme, vždyť víme,
že spolu s prorokem Eliášem můžeme vyznat,
že Hospodin je pravý Bůh,
a hledat tvou tvář v srdci světa.
Sešli svého Ducha,
aby jako kdysi, u pramene na hoře Karmel,
byli i nadále bratři a sestry našeho Řádu obnovováni
v pravdivém životě a ve svém poslání.
Spolu s celou karmelitánskou rodinou prosíme,
aby naše nadcházející generální kapitula
stála pod ochranou Matky Boží,
aby zachovala věrnost evangeliu
a dala autentickou evangelní odpověď
na naše povolání uprostřed tvého lidu.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Poselství papeže Františka ke karmelitánům
-
Závěrečné poselství generální kapituly
Závěrečné poselství generální kapituly
ZÁVĚREČNÉ POSELSTVÍ GENERÁLNÍ KAPITULY
ŘÁDU BRATŘÍ BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE KARMELSKÉ 2019„Mými svědky jste vy“ (Izaiáš 43:10)
Od jedné generace ke generaci následující:
povoláni být věrni našemu karmelitánskému charismatuMy, bratři karmelitáni, kteří jsme se z celého světa shromáždili v generální kapitule v karmelitánském domě Il Carmelo v italském Sassone (ve dnech 10.–27. září 2019), zdravíme bratry a sestry rodiny karmelitánů: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Celosvětový Řád
Radujeme se, že se jako bratři scházíme v Karmelu. V mnohotvárnosti našeho Řádu je generální kapitula základním znamením jeho jednoty. Je to bratrské shromáždění, v němž nasloucháme Duchu svatému a našemu Pánu Ježíši Kristu, abychom zvěděli Boží vůli určenou této generaci, a mohli tak co nejlépe sloužit církvi (srov. Konst. 255). Ve svém proslovu před nás náš arcibiskup Antonio Muniz postavil otázku z naší vlastní tradice. Pomohl nám pochopit dotaz „Co tu chceš?“, který Bůh položil Eliášovi, jako otázku určenou členům kapituly: „Co tu chcete, karmelitáni?“ Ve dnech následujících jsme se s pomocí Ducha svatého pokoušeli na ni nalézt odpověď. Jednota v rozmanitosti byla v tomto vpravdě všeobecném shromáždění velice patrná. Některé části Řádu zaznamenávají pokles počtu členů, mnohé jiné však zažívají trvalý růst. Při bližším pohledu jsou demografické studie pro Řád příslibem příznivé budoucnosti.
Pocítili jsme radost z přítomnosti mnoha bratří z Řádu v nově se rozvíjejících oblastech a vděčnost neustále tvořivému Duchu svatému, našim bývalým i současným misionářům a zakládajícím provinciím za jejich prozíravost a velkorysost. Rozmanitost v naší kapitule obohatila naše diskuse a rokování, bratrskou sounáležitost i modlitbu.
Předávání tradice
Prostřednictvím debat, osobní reflexe i společného sdílení jsme se ve společně strávených dnech zamýšleli nad tématem kapituly, tedy nad předáváním tradice z jedné generace na druhou. Děkujeme Bohu za charisma a bohatství tradice, která k nám v průběhu našich dějin doputovalo. Uvědomuje si však, že „tradice zůstává živá, dokud ji jedna generace předává té další“ (z proslovu Michaela Caseyho OCSO ke kapitule). Je to odpovědnost, jež nás nabádá k hlubšímu pochopení a horlivějšímu čerpání z naší tradice přímo v životě. Nemůžeme ji předat nastupujícím generacím, aniž se k ní hlásíme, aniž si ji přivlastníme, zvnitřníme a učiníme z ní způsob svého života. Jak dokládá souhrn odpovědí na Instrumentum laboris předložený Přípravnou komisí kapituly, my sami jsme si vědomi, že „existuje rozdíl mezi karmelitánským ideálem života, k němuž jsme povoláni, a realitou našich životů.“
Zprávy členů končícího Generálního koncilu nasměrovaly naši pozornost k naléhavosti stanovení si priorit v otázkách počáteční i pokračující formace. Toto povědomí rezonovalo našimi diskusemi. Bylo zdůrazněno, že karmelitánskou formaci nelze omezovat na noviciát, nýbrž že musí neustále pokračovat od počátečního procesu formování po celý náš život. O formaci často hovoříme jako o prioritě, aby tomu tak ale skutečně bylo, je třeba učinit jasná a konkrétní rozhodnutí.
Téma předávání tradice důkladně a měrou vrchovatou rozvinul br. Saverio Cannistrà, generální představený Řádu bosých karmelitánů, ve svém proslovu proneseném v den, který byl věnován karmelitánské rodině. Br. Saverio kladl zvláštní důraz na nutnost, aby se formace neomezovala na předávání myšlenek a informací. Měla by především směřovat k předávání životního stylu. Měla by měnit srdce, nikoli pouze mysl. Toho však mohou dosáhnout pouze společenství a řeholníci, pro něž se Kristus skutečně stal středobodem jejich života a kteří často bezděky zkušenost Krista přímo vyzařují. Formace se uskutečňuje v upřímném dialogu mezi formátorem a adeptem procházejícím formací, v setkání tázajícího se srdce formovaného se zkušeností žáka, který po cestě následování Krista již nějakou dobu kráčí. Při tomto setkání dvou duchovních zkušeností dochází k obohacení obou, neboť u každého z nich se tak rozvíjí učednictví.
Kapitula potvrdila, že pro karmelitánský způsob života je podstatné společenství. O našich společenstvích se říká, že jsou pro roztříštěný a vysoce individualistický svět kontrakulturním znamením naděje. Navzdory mnohotvárnosti, jež se u nás projevuje na mnoha úrovních, podáváme svědectví o možnosti dosáhnout pospolitosti. Platí to zejména v případě společenství mezinárodních. A kapitula podporuje v rámci Řádu vytváření společenství ještě internacionálnějších. Hovořili jsme o tom, kolik karmelitánů je třeba k vytvoření zdravého společenství, společenství schopného zachovat řádnou strukturu liturgie, společných setkání a společného stravování. Navrhované počty členů takového společenství se lišily, starost o jeho životaschopnost ale byla všeobecná. Kapitula vyzývá všechna společenství, aby obnovení kvality svého života vzala vážně, aby pracovala na budování skutečně bratrských vztahů.
Tradice vždy nová
Ve svém proslovu ke kapitule br. Michael Casey OCSO hovořil o dynamice tradic. Uvědomujeme si, že
Tradice zůstává sama sebou neustálým proměňováním. Je vždy nová, i když neztrácí nic z toho, čím byla. Tradice je proces nepřetržitého přetváření (re-formace) toho, co je přijímáno, a to v souladu s aktuálně vznikající situací. Přetváření není nahodilou nezbytností; je nedílnou součástí daného procesu. Podobu této nové formy neurčuje výhradně to, co existovalo před ní, je to odpověď na nové výzvy a úkoly.
Nejrůznější reformy, které naši tradici obohatily, dosvědčují její vývoj. Stejně jako vydávání nových stanov a jejich úpravy v průběhu naší historie. V této kapitule jsme po důkladných úvahách a diskusích schválili doplňky ke Stanovám z roku 1995, s cílem je aktualizovat v souladu s novějšími dokumenty církve a Řádu. Bylo to zapotřebí rovněž proto, aby reagovaly na nové situace a výzvy, jimž Řád v dnešním světě čelí.
Děkujeme komisi, která v posledních šesti letech pracovala na přípravě navrhovaných změn ve Stanovách. Doufáme, že jsme všichni obeznámeni s úpravami, které kapitula schválila, aby se tak pro Řád mohly stát skutečnými vodítky.
Nové podmínky v našem světě
Dialog mezi naší tradicí a kontextem, v němž žijeme, je zvlášť naléhavý v nových kulturách, v nichž se Řád nyní nachází, neomezuje se ale jen na ně. Inspirováni při práci Duchem, působícím v církvi v každém věku, vstupujeme do nové historické epochy a snažíme se svůj způsob života přizpůsobit novým podmínkám.
Náš svět oplývá možnostmi a příležitostmi. Je ve stavu neustálého růstu a vývoje, je ale také plný protikladů, přesto se radujeme z úspěchů, kterých je ve světě dosahováno. Snažíme se pochopit znamení doby a zkoumat je ve světle evangelia, našeho charismatu i našeho duchovního dědictví, abychom mohli tento způsob života realizovat v různých kulturách (Konst. 13).
Tváří v tvář převládající nespravedlnosti, násilí, zneužívání, odmítání těch, kdo jsou odlišní, a ničení životního prostředí se potřebujeme vrátit k víře v solidaritu, hlásání pravdy a dávání vlastního pohodlí v sázku. Zarmoutilo nás, když jsme slyšeli o utrpení lidu Venezuely a Konga, a přimělo nás to ke konkrétním aktům solidarity. Úpravami Stanov a vydáním výnosu Řád rovněž posílil svůj závazek zachovávat bezpečnost prostředí pro nezletilé a ohrožené dospělé. Ve svém inspirativním projevu nám paní profesorka Bruna Costacurta připomněla, že prorocké svědectví, jež jsme po vzoru Eliáše (1 Král 19:5) povoláni předávat, se tyčí jako hradba proti pokušení upadnout do letargie či přiznat porážku.
Jak nás vybídl br. Casey, máme-li být proroky, musíme setřást pouta kapitalismu, konzumního způsobu života a vykořisťování. „Chce to ale víc. Je třeba dovolit milosti našeho charismatu, aby v našem individuálním i společném životě vzkvétala a nesla ovoce. Být, kým máme být. Uprostřed banálních každodenních skutečností.“
Mystický rozměr
V průběhu konání kapituly jsme zdůrazňovali potřebu dosáhnout v našem charismatu určité rovnováhy. V den určený pro rozjímání před volbou našeho nového vedení nám sestra Anne-Marie Bosová z nizozemské provincie připomněla, že blahoslavenému Titovi Brandsmovi se dostalo karmelitánské tradice, on ji studoval, miloval a zvnitřnil ji. Žil ji velice osobitým a kreativním způsobem a zachoval si skutečný stav kontemplace i při svém velice aktivním způsobu života.
Blahoslavený Titus chápal mysticismus jako volání určené všem a hovořil o každodenním mysticismu v přesvědčení, že Bůh je podstatou našeho bytí a lze na něj narazit vždy a všude i v našem bližním. Stal se příkladem nové syntézy jednotlivých prvků našeho charismatu, k níž je povolávána každá generace, aby naši tradici udržovala živou a v náležité podobě. Příklad blahoslaveného Tita nás rovněž nabádá, abychom svou tradici sdíleli se všemi.
Ve svém poselství k členům kapituly a zástupcům rodiny karmelitánů hovořil nově zvolený generální představený Řádu br. Míceál O’Neill o kráse Karmelu:
Jméno Karmel evokuje překrásné a fascinující obrazy hor, láskyplného setkávání, pospolitosti a spravedlnosti. Je to krása, jež spočívá v tom, co je v životě lidském nejdůležitější. Karmel zná způsob, jak hovořit o Bohu, a pomáhá lidem lépe poznat, že Pán je náš Bůh, že není jiného a že máme Boha milovat celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou, jakož i bližního svého jako sebe sama. V Karmelu je krása, jež nás dokáže inspirovat. Máme pocit, že by Karmel mohl být tím pravým, co dnes lidé všude hledají.
Poselství papeže Františka
Při audienci u papeže Františka byli karmelitáni nabádáni, aby poznávali tvář živého Boha prostřednictvím modlitby, pospolitosti a služby. Papež vysvětlil, co nazval „třemi akčními liniemi“ Řádu:
Věrnost a kontemplace:
Svatý otec nám připomněl, že když církev přemýšlí o Karmelu, vytane jí na mysli škola kontemplace. Karmelitáni potřebují s Bohem navázat osobní vztah, jenž sílí prostřednictvím samoty, kontemplace a odloučenosti od světa. Tento způsob karmelitánům dovoluje sloužit lidu Božímu, ať už se nacházejí v jakémkoli duchovním úřadě či apoštolátu. Pro nás je to výzva, abychom věnovali zvláštní pozornost duchovní cestě lidí.Doprovázení a modlitba:
Svatý otec citoval svatou Marii Magdalenu de’ Pazzi, která varovala před nebezpečím rutiny a „vlažnosti“. Je třeba žít více „uvnitř“ sebe sama, abychom dokázali vyjít „ven“ a doprovázet lidi na jejich cestě k Bohu. Charakteristickými znaky naší práce s lidmi by měly být pokoj a radost.Láskyplnost a slitovnost:
Potřebujeme hlavně láskyplné a soucitné srdce, abychom si zachovali citlivost vůči utrpení lidí kolem sebe. Nejsme-li pravdiví ve svém vnitřním životě, nejsme již toto utrpení schopni vnímat. Svatý otec citoval blahoslaveného Angela Paoliho, který řekl: „Kdo miluje Boha, musí ho hledat v chudých.“ A papež František připomněl, že láskyplnost „v Ježíšově stylu“ nás ochrání před „pseudomystikou“, „sváteční solidaritou“ a pokušením vzdalovat se ranám Kristova těla. „Ježíšovy rány jsou viditelné dnes na tělech našich bratrů a sester, kteří jsou obíráni, ponižováni a zotročováni.“Karmelitánská rodina
V jednom z posledních dní kapituly jsme měli to potěšení mezi sebou přivítat různé členy karmelitánské rodiny z řad řeholníků i laiků a poslechnout si některé z nich, když hovořili o své zkušenosti se svědectvím o charismatu karmelitánů.
Generální představený nás požádal, abychom se zamysleli, co nás k sobě váže jako rodinu:
Lidé v nejrůznějších částech karmelitánské rodiny v sobě rozpoznávají hodnoty této rodiny a i dnes se označují za karmelitány. Karmelitán ve mně mluví ke karmelitánovi v tobě, rezonuje s karmelitánem v tobě, a díky tomuto rezonování daru Ducha svatého to lidi svádí dohromady, blíže jednoho k druhému, a oni se chtějí vzájemně podporovat a formovat své životy společně v souladu s tímto darem.
Cesta v naději
Rádi bychom své poselství, bratři a sestry, zakončili výzvou, kterou před nás postavil arcibiskup José Rodriguez Carballo, OFM, sekretář Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života. Ve svém kázání ke kapitule, v němž vycházel z příběhu proroka Eliáše v 1. Královské 19, nás arcibiskup Carballo vyzval, abychom se řídili třemi Božími příkazy určenými Eliášovi: Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu. Nemůžeme se oddat malomyslnosti, musíme vstát v naději, přesvědčeni, že Bůh stále působí v Karmelu, v církvi a ve světě, a to i v těchto těžkých dobách. Čerpajíce sílu ze Slova Božího, eucharistie a svátostí, pokračujeme na cestě věrni své karmelitánské identitě a církvi, vždy připraveni dál nést své svědectví.
Kéž nám Maria, naše Matka a Sestra, Hvězda mořská, ukazuje cestu a kráčí s námi v naší snaze žít ve věrnosti Ježíši Kristu, Jejímu Synu, a předávat z jedné generace na druhou radost ze života podle evangelia způsobem, který přijali karmelitáni za vlastní.
Vydáno dne 27. září 2019, v Itálii, v Il Carmelo ve městě Sassone
