který si přál nebýt v modlitbách zapomenut
P. Gorazd Cetkovský, O.Carm.
Možná jste si už někdy dříve všimli náhrobního kamene u presbytáře poutního kostela Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří. Letos se k němu váže významné výročí. Před dvěma sty lety, 22. září 1803, zemřel v Olomouci Jan Matěj rytíř Butz z Rolsbergu, potomek významné slavonické rodiny, důležitá osobnost mezi moravskými duchovními v 18. století a dlouholetý mecenáš mariánského poutního místa v Kostelním Vydří. Do tohoto hrobu byl uložen 29. září 1803. S kým máme tu čest?
Jan Matěj Butz se narodil roku 1712 ve Slavonicích: Jeho otec tu byl císařským poštmistrem a svými organizačními schopnostmi zasahoval i do veřejných záležitostí města. Jeho děd byl podporovatelem slavonického kostela a náboženského života ve Slavonicích. Rodině patřilo panství v Kostelním Vydří.
Jan Matěj Butz a jeho bratr Josef Ignác se stali katolickými kněžími, působili na různých místech na Moravě a ve Slezsku a dosáhli kanovnické hodnosti v Brně a později v Olomouci. Vystřídali se ve správě významné olomoucké farnosti u kostela sv. Mořice. Jan Matěj Butz stanul dokonce v roce 1776 po smrti biskupa Hamiltona v čele olomoucké diecéze jako kapitulní vikář. Řídil prozatímně duchovní správu celé Moravy, než došlo k připravovanému založení nové diecéze v Brně a k jmenování prvního olomouckého arcibiskupa. Během jeho ročního působení ve funkci kapitulního vikáře vypukly na Valašsku protikatolické nepokoje, které nakonec nepřímo vedly k vydání tolerančního patentu v roce 1781, jímž byla v rakouské monarchii povolena svoboda vyznání také evangelíkům. Jan Matěj Butz si v celé ožehavé záležitosti počínal prozíravě a smířlivě. Byl také úzce spjat s prostředím olomoucké kapituly. Jejím členem byl plných padesát let. V roce 1780 jej kapitula dokonce zvolila svým proboštem.
Jan Matěj Butz významně ovlivňoval rozvoj poutního místa v Kostelním Vydří. Kromě finančních příspěvků na stavbu budov, jsou jeho darem důležité součásti interiéru kostela: kamenný oltář a svatostánek, přispěl na pořízení kazatelny a křtitelnice. Faře ve Vydří odkázal svou rozsáhlou knihovnu. Podporoval církevní hudbu a hudební vzdělávání na tomto místě. Poutní areál v Kostelním Vydří určil ve své závěti také za místo svého posmrtného odpočinku. Ve své závěti vyjádřil přání, aby za něj byla v Kostelním Vydří u Panny Marie Karmelské každý týden obětována mše svatá.
Životní příběh Jana Matěje Rolsberga a širší historické pozadí tehdejší doby představuje nyní podrobně slovem i obrazem poutníkům a milovníkům vyderského poutního místa i všem zájemcům výstava čtrnácti nástěnných panelů, instalovaná dlouhodobě v ambitu u kostela. Přichází tu ke slovu historie i zbožnost, umění i prostá lidská zkušenost a moudrost. Věřím, že seznámení se s výstavou může být těm, kdo do Kostelního Vydří přicházejí, obohacením i pro jejich duchovní život.
