Bl. Alžběta od Nejsvětější Trojice:
Úryvek z dopisu [L 256]
kanovníkovi Angles z prosince 1905.
„Všechno obnovit v Kristu“
… Jak vznešené je poslání karmelitky! Musí být prostřednicí spolu s Ježíšem Kristem, musí být dalším lidstvím, v němž by on mohl ustavičně žít svůj život smíření, obětí, chval a klanění.
Ó proste jej, abych dostála svému povolání a abych nezneužívala milostí, kterými mě štědře zahrnuje. Kdybyste věděl, jaký strach mi někdy nahání tato myšlenka… Tehdy se vrhám do něj, jehož svatý Jan nazývá „Věrný, Pravdivý“, a prosím jej, aby on sám byl mou věrností!
Anička Zelíková: (13. září 1940)
Všechny bych chtěla naučit milovat Ježíše. Všem bych chtěla říci, jak je dobrý, že kdo v jeho náručí spočine, ten nalezne své pravé štěstí. I když trpí, je šťasten. Jsem si jista, čím skrytěji bude plynout život malé karmelitky, tím více bude moci obětovat, neb neznáma a nepochopena bude každým okamžikem zbavována sebe. Věřím, že Ježíš mi pomůže, že mi dovolí žít zde skutečně přísně. Jsem si jista, že lze být karmelitkou i mimo Karmel. Ponechám se mu zcela k strávení. Jen ten může jiné posvětit, kdo sám je svatý. Chci být svatou, chci pomoci jiným. Netoužím po ničem pro sebe, ale toužím mít mnoho pro jiné. Ježíš – Láska učiní vše.
(Podle knihy Mluví k nám Anička Zelíková, MCM, Olomouc 1993, str. 159.)
