Kdo jsi,
světlo, jež mne naplňuje
a osvětluje temnotu mého srdce?
Vedeš mne jako matka za ruku
a kdybys mne pustil,
nesvedla bych udělat ani krok.
Jsi prostor,
který kolem dokola obklopuje mé bytí
a ukrývá je v sobě.
Ty, který jsi mi bližší než já sama sobě
a niternější než mé nejhlubší nitro
a přece neuchopitelný a nepostižitelný,
přesahující každé jméno:
Duchu svatý,
Věčná
LÁSKO!
(Edith Stein /1891–1942/,
Gedichte und Gebete aus dem Nachlass)
