Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Spolu s těmito řádky Vám posílám odpověď na dopis, který jsem dostal od naší dobré sestry N... (1); buďte tak laskavá a předejte jí mé psaní. Zdá se mi, že má veskrze dobrou vůli, ale že chce být – pokud jde o duchovní růst – rychlejší než milost: člověk se nestane svatým naráz!
Svěřuji Vám ji, musíme si vzájemně pomáhat radou a ještě více dobrým příkladem. Dejte mi občas vědět, jak se jí vede a jestli je jaksepatří horlivá a poslušná.
Často mysleme na to, má milá matko, že naším jediným úkolem v tomto životě je líbit se Bohu: což není vše ostatní hloupostí a pošetilostí? Žijeme už více než čtyřicet let jako řeholníci, využili jsme je k tomu, abychom milovali Boha a sloužili mu, jemu, který nás k tomu ve svém milosrdenství povolal? Naplňuje mne stud a zármutek, když na jedné straně myslím na velké milosti, které mi Bůh udělil a které mi bez přestání i nadále uděluje, a na straně druhé, jak jsem je špatně využil, a na své pomalé a liknavé postupování vpřed na cestě dokonalosti.
Protože nám Bůh ve svém milosrdenství daruje ještě trochu času, dejme se hbitě a radostně do díla! Dožeňme ztracený čas! Znovu se s plnou důvěrou obraťme k tomuto dobrému Otci, který je vždy ochoten láskyplně nás přijmout. Zřekněme se, má milá matko, zřekněme se z lásky k němu velkodušně všeho, co není on, on si přece zaslouží nekonečně víc. Mysleme na něj bez přestání. Vložme v něj všechnu svou důvěru, nepochybuji o tom, že brzy zakusíme působení a přemíru jeho milostí, s nimiž zmůžeme všechno, bez nich však budeme jen a jen upadat do hříchu.
Nebezpečím a úskalím, kterých je život plný, se nemůžeme vyhnout bez stálé, aktuální Boží pomoci; prosme o ni bez přestání. Jak jej ale můžeme prosit, když s ním nejsme? Jak s ním můžeme být, aniž bychom na něj často mysleli? Jak na něj můžeme často myslet, když jsme si z toho neučinili svatý návyk? Řeknete mi, že Vám vyprávím stále totéž. To je pravda: neznám žádný vhodnější a jednodušší prostředek než tento! A protože sám žádný jiný nepoužívám, doporučuji jej každému. Člověk musí určitou věc poznat, než si ji bude moci zamilovat: abychom poznali Boha, musíme na něj často myslet. A když ho pak budeme milovat, budeme na něj myslet tím častěji, neboť kde je náš poklad, tam je naše srdce (2). Přemýšlejte o tom často a hodně!
Vám nejoddanější etc.
28. března 1689
(1) Adresátkou tohoto dopisu je nějaká řeholnice, jejíž jméno neznáme, a neznáme ani jméno oné „dobré sestry“, jíž je adresována přiložená odpověď.
(2) Mt 6,21.
Převzato z knihy: Bruder Lorenz von der Auferstehung, Gesammelte Werke
Vydali: sr. Ancilla Karl OCD a P. Antonio Sagardoy OCD
V nakladatelství: CERF Paříž, 1991
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.
