Vavřinec od Vzkříšení (1614–1691)
Nejsvětější, nejdůležitější a nejpotřebnější cvičení v duchovním životě je Boží přítomnost. Že totiž člověk má zalíbení v Jeho božské společnosti a v rozhovoru s Ním a dále že si navykne pokorně Ho oslovovat a hovořit s Ním v postoji láskyplného příklonu srdce, a to vždy, ano, v každém okamžiku, ne formálně, ne odměřeně, především v čase pokušení, protivenství, suchopáru, zármutku a opuštěnosti, ano, i uprostřed naší nevěrnosti a našich hříchů.
Modlit se není nic jiného, než: vědět a cítit, že člověk je v přítomnosti Boží, učinit své nitro nedotknutelným ničím, co přichází zvnějšku, a odevzdávat se božské lásce.
Je nutné, abychom svou důvěru vložili v Boha a odložili stranou všechny své myšlenky a starosti – rovněž všelijaké speciální pobožnosti. Jakkoli jsou samy o sobě dobré, nesmějí se dostat příliš do popředí, protože pak je člověk snadno začne konat jen ze zvyku. Pobožnosti jsou vlastně jen prostředkem k íli, cílem je ale Bůh. Jestliže se skrze zpřítomnění Boha ocitáme bezprostředně u něj, který je naším cílem, k č mu ještě prostředky? Setrvávejme v jeho přítomnosti a pak se cvičme v lásce formou pobožností: ať už aktem klanění, chvály, veliké touhy, ať odevzdáním se nebo díkůvzdáním a  jinými formami, které si sami zvolíme.
Neradím Vám mnohost slov při modlitbě, rozvláčné formy jsou č sto příležitostí k nbsp;rozptýlení. Držte se modlitby před Bohem, jsouc podobna chudému, němému a ochrnutému žebrákovi, který je u dveří bohatého. Vaší povinností je udržovat mysl v přítomnosti Pána. Toulá-li se někdy a odtáhne-li se někdy od Něho, neznervózňujte se tím. Znepokojování a nervozita slouží spíše rozptýlení mysli, než aby ji přivolávaly zpět.
Naše důvěra k tak dobrému a věrnému Příteli, který nás nikdy neopustí, ani v tomto ani v budoucím světě, nebude nikdy dost velká.
(Z dopisů a jiných výroků bratra Vavřince)
Vavřinec od Vzkříšení (Nicolas Herman) se narodil v Hériménil (Lotrinsko) v roce 1614. Během Třicetileté války (kolem 1634) byl zraněn a musel opustit vojenskou službu. Kolem roku 1640 vstoupil na Karmel, kde pracoval hlavně v kuchyni a jako švec. Zemřel 1691 v Paříži.
