Protože jsme loni zjistili, že zájem o účast na našich poutích je větší, než kapacita kostela, rozhodli jsme se uspořádat v letošním roce celkem 6 poutí, oproti loňským čtyřem.
- květnová pouť: 10. května
- malá pouť: 12. července
- kněžská pouť: 16. července
- velká pouť: 18.–19. července
- pouť mladých: 15.–16. srpna
- růžencová pouť: 4. října
Na kněžskou pouť je pozván jako hlavní celebrant brněnský biskup Vojtěch Cikrle a na velkou olomoucký světící biskup Josef Hrdlička.
O velké pouti a o pouti mladých chceme obnovit místní tradici celonoční adorace. Mládežnická pouť by měla být trochu experimentem. Chceme jí dát jiný – dnešní mladé generaci přijatelnější – vnější ráz.
Také se pokusíme vystavět oltář na prostranství před kostelem, aby alespoň nejvíce navštívené mše svaté mohly být sub divo, tedy pod širým nebem.
Obnovení poutních tradic, které nastalo v naší zemi s příchodem svobody, sebou přináší mnoho nových možností, ale i pokušení. Častokrát díky nejrůznějším poutním zájezdům zapomínáme na podstatu putování, která se setřena snadností a rychlostí dopravy a nezdravě přetíženým programem mnohých poutních průvodů.
Putování na poutní místa nikdy nebylo totéž, co návštěva hradů a zámků, výstav, či varieté. Podstatou této vnější skutečnosti, která se u nás zabydlila především díky skvělému poreformačnímu působení bratří jezuitů a zdomácněla jako samozřejmý náboženský projev každé katolické farní obce, je touha po vnitřním obrácení a vyjádření našeho životního údělu.
Čas, který poutník strávil na cestách, byl jednou z podstatných částí celé akce, stejně jako námaha s tím spojená. To vše přímo působilo na člověka, který musel v důvěře v Boží prozřetelnost doma zanechat své blízké i hospodářství a vydán přízni či nepřízni počasí, prožíval svůj úděl poutníka na této zemi. Doma, a zvláště cestou, se připravoval na veliké smíření s Bohem i lidmi, které uskutečnil na místě Bohem vyvoleném a obdarovaném. Jeho pouť byla vyjádřením touhy po změně života, touhy po obrácení a po nové zkušenosti s Bohem. Tělesně sice unaven, ale o to víc duchem disponován, potom v rytmu písní a modliteb nechával na sebe působit slovo Boží v dějinách spásy. Sestupoval v duchu ke kořenům své vlastní duchovní existence a otevřel se novému Božímu působení. Na poutním místě pak složil nejen svoje hříchy, ale i starosti za sebe i za druhé, načerpal útěchu a posilu a v síle Ducha se vracel ke svému každodennímu údělu. Připočteme-li k tomu, že to vše nebyla událost jednotlivce, ale farní obce, tedy obnova farnosti, spojená s prohloubením sociálního vnímání, chápeme, jak zcela něčím jiným je rodinný výlet autem na poutní mši, či autobusový zájezd sestavený z náhodně přihlášených zájemců s programem pěti poutních míst za jeden den.
Naše současná situace je jistě jiná než situace v naší vlasti v době barokní. Jsme jiní i my a nemůžeme opominout zrychlený běh života, ani technické vymoženosti, které jsme si navykli denně používat s jistou dávkou samozřejmosti. Nechceme také obnovovat přežilé tradice, či jen nostalgicky vzpomínat na to, co bylo. Chceme žít s Bohem, chceme putovat v církvi, chceme se nechat vést Duchem Božím a nezbývá než prosit o světlo, abychom všemu dali odpovídající vnější výraz, aby náš životní úděl poutníků dostal své současné vyjádření a naše touha po setkání s Bohem, který proměňuje, nebyla ochromena laciností nabízených zážitků. Kéž znovu objevíme putování v Duchu a v pravdě.
