Milena M.
| Přichází noc jak pokušení kdo koho zachrání, kdo komu naslouchá - dlaně se křehce ptají. V tom tichu. V mlčení křídel, úžasu i vzpouře. Jsme jenom poutníci na tu chvíli u dveří ruce omyjeme a sotva možná víme - být radši temnotou či světlem, být písní nebo stínem ... 16. VII. AD. MM., Praha - Loretto |
Kopyta cinkla o dláždění Andělé od Loretta usínají v chóru a šum už křídel utichá. Zlato se třpytí Sluncem políbeno, klenoty purpur hladí - v trůnním sále tam cosi pohnulo se - I panně v chrámu Dítě vrní v rukou A my jdem tiše kleknout na své pouti, potulní pištci co chtěli by být svatí. To k jejím patám, plášť co halí a jejím očím, dlaním, teď skládáme své díky. 18. VII. AD. MM., Praha - Loretto |
