Slovem Božím je
Panna obtěžkána.
Cestou putuje,
bude přivítána?
(sv. Jan od Kříže)
Když se přiblížila chvíle
a on se měl narodit,
podoben jsa ženichovi
opustí náhle svůj byt
a nevěstu k sobě tiskne
svíraje ji v náručí.
Zatím matka něhy plná
ukládá ho do jeslí
mezi oslíka a vola,
kteří byli ve stáji.
Andělé to svými chóry,
lid pak zpěvem oslaví.
A zatímco slaví sňatek,
jímž se v jedno spojují,
Bůh jen naříká a pláče,
spočívaje na jeslích.
Takové nevěsta nese
k svému sňatku klenoty
před matkou, v níž tato změna
prudký úžas vynutí,
neb v člověku božská radost,
v Bohu lidský nářek zní
a to pro oba je jistě
zpěv velice nevšední.
(Sv. Jan od Kříže: Poezie)
