Nahlédnutí do modlitby tří sester karmelitek
Sv. Marie Magdalena de’ Pazzi
Narodila se r. 1566 ve Florencii, v r. 1582 tam vstoupila do kláštera karmelitek P. Marie Andělské a po 25 letech řeholního života v něm zemřela 25. 5. 1607. Po celý život ji provázely mimořádné duchovní projevy a extáze, které sestry zapsaly. Za svatou byla prohlášena v r. 1669.
„Ano, podivuhodné jsi, Slovo, ve svatém Duchu. Vždyť působíš, že Duch svatý tě zasévá do duše, takže se duše spojuje s Bohem, Boha přijímá, poznává ho a v ničem kromě něho nenachází nasycení. A Duch svatý přichází do duše s pečetí Slova, s pečetí krve obětovaného Beránka, ba tato krev jej dokonce má k tomu, aby přišel, přestože Duch sám vane a žádá si přijít.
Tento vanoucí Duch je v sobě bytím Otcovým a bytím Slova a vychází z bytnosti Otcovy a lásky Slova a vstupuje do duše jako tryskající pramen, a ta se do něho noří. Jako když vyvěrají dvě řeky a slévají se, takže menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento božský Duch vstupující do duše, aby se s ní spojil. Nezbývá než aby duše, která je přece menší, ztratila své jméno a přenechala je Duchu; učiní to, jestliže se mu natolik otevře, že s ním splyne vjedno.
A tento Duch, rozdavatel bohatství uloženého v srdci Otcově a strážce úradků vytvářejících se mezi Otcem a Synem, proniká do duše s takovou jemností, že nebývá ani pozorován a že jen málo lidí rozezná jeho skutečnou velikost.
Mocně i lehce proudí Duch do všech míst, která jsou hotova a připravena jej přijmout. Každé ucho rozeznívá svým opětovným slovem i svým nejhlubším mlčením. Nehybný i sám pohyb, příbojem lásky všecko proniká.
Nezůstáváš stát, svatý Duchu, v nehybnosti Otcově ani ve Slově, a přece jsi ustavičně v Otci i ve Slově i v sobě samém, jakož i v každém dobrém duchu a ve všem stvoření. Stvoření tě potřebuje pro krev, kterou prolil jednorozený Boží Syn, Boží Slovo, které se z nesmírné lásky samo učinilo svému stvoření nepostradatelným. Ty spočíváš na každém stvoření, které se spravuje tak, aby skrze účastenství na tvých darech dosáhlo v čistotě skutečné podobnosti s tebou. Spočíváš na těch, kteří byli skropeni krví Beránkovou, nechávají v sobě Boží Slovo působit a připravují ti v sobě důstojný příbytek.“
(Ze zápisů vypovědí světice –
český překlad převzat z 2. čtení denní modlitby církve o svátku sv. Marie M. de’ Pazzi.)
Sv. Terezie Markéta od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Pocházela z italské šlechtické rodiny Redi. Narodila se 15. července 1747. Dne 1. září 1764 vstoupila do kláštera sv. Terezie bosých karmelitek ve Florencii a 7. března 1770 tam zemřela (bylo jí tedy 22 let). Blahořečena byla v r. 1929, svatořečena v r. 1934.
Jedné neděle po letnicích roku 1767 se jí dostalo velké kontemplativní milosti: bylo jí dáno proniknout do slov svatého Jana: „Bůh je láska“ (1 Jan 4,16), jež se četly při modlitbě dopolední hodinky, a bylo jí dáno porozumět bohatství přebývání Trojice v duši a prožívat je. Její duchovní vůdce P. Ildefons od sv. Aloise, o tom uvedl: „Řekla mi božské věci; odhalila, že touto láskou je láska, jíž Bůh od věčnosti miluje sebe, a Duch Boží, tedy Boží život a dech, jenž je Duch svatý… a že když se říká: kdo je v lásce, je v Bohu a Bůh je v něm, říká se tím, že ten člověk žije z života Božího a Bůh, jistým způsobem, žije z jeho života“ (Proc. Ord., 1184). Vnímala mystické pronikání Ducha svatého do její duše a to živilo její intenzivní zbožnost vůči tomuto Duchu, k němuž „se utíkala s naprostou jistotou a důvěrou a prosila ho, aby v jejím srdci nikdy nebyl nečinný, nýbrž aby stále víc rozněcoval a rozmnožoval její lásku“ (tamtéž, 1409). Tato nestvořená Láska ji podněcovala a uchvacovala, probouzela v ní vroucí touhu být apoštolem, intenzivní potřebu přispívat modlitbou a obětí k dobru církve a duší.
(Z jejího životopisu. Zpracoval Ennano Ancilli, v: Santi del Carmelo, lnstitutum Carmelitanum,
Řím 1972, str. 371n.)
Bl. Marie od Ježíše Ukřižovaného
Narodila se v r. 1846 v Galileji, je známa také pod svým občanským jménem Miriam Baouardy. Do řádu bosých karmelitek vstoupila r. 1867 ve Francii, r. 1875 odjela do nově zakládaného kláštera v Betlémě. Tam také zemřela 26. 8. 1878. Horlivě zdůrazňovala význam úcty k Duchu svatému. Za blahoslavenou byla prohlášena 13. 11. 1983. Karmelitánské nakladatelství o ní vydalo knížku „Duha nad Svatou zemí“ od Hanse Rossiho.
„Duchu svatý, osvěť mě! Co mám dělat a jak mohu najít Ježíše? Učedníci byli velmi nevědomí, byli u Ježíše, a přece mu nerozuměli. I já jsem v domě Ježíšově a nerozumím mu. – I nejmenší věc se mě dotýká a uvádí mne ve zmatek. Jsem přecitlivělá; nejsem dost velkodušná, abych pro Ježíše přinášela oběti.
Ó Duchu svatý, když jsi učedníkům zazářil svým světlem, byli proměněni; nebyli už tím, čím byli předtím; dostali novou sílu, oběti se jim staly snadnými; poznávali Ježíše lépe než předtím, když ještě přebýval mezi nimi. Prameni pokoje, světla, přijď mne osvítit. Jsem hladová, přijď mne nasytit; jsem žíznivá, přijď a dej mi pít; jsem slepá, přijď mne osvítit; jsem chudá, přijď mne učinit bohatou; jsem nevědomá, přijď a pouč mne!
Duchu svatý, vydávám se ti.“
(Z jejích modliteb. Přeloženo pouze z němčiny.
Zpracoval P. Gorazd O.Carm.)
