Někdy je snazší odpustit slabosti druhým než přijmout odpuštění za své vlastní provinění – a tak odpustit sobě. V obou případech však před námi leží stejná výzva: nedopustit, aby zjevné limity naší přirozenosti zastínily moc a potenciál Boží milosti. Máme důvěřovat, že Bůh povolává všechny své děti ke svatosti, k ničemu menšímu! A pokud se k němu obracíme s důvěrou, žádná naše slabost nemůže zabránit tomu, aby v nás působil. Proto se nikdy nezastavujme u obyčejnosti té „nádoby hliněné“, ale pohledem víry pronikejme k pokladu, který se skrývá uvnitř.
(Mary David Totah, OSB /1957–2017/, Radost z Boha)
