Nespasí nás dokonalost, ale vědomí vlastní nedokonalosti, zranitelnosti, ale především Boží milost. Duchovní ani církev by neměli přejímat odpovědnost za spásu druhého. Církev a její služebníci mají doprovázet člověka na jeho cestě hledání Boha a proměňování se v Krista, v toho, v něhož jsme se oblékli při křtu. Toho, který jediný je Spasitel. To ale předpokládá velký respekt ke svobodě člověka a ochotu nechat ho i bloudit. Protože nutit někoho k dobru není Boží cesta.
(Marek Drábek OPraem /*1977/, Nevezmeš Boží moc nadarmo)
