Blog

Láska, kterou dlužíme svým bližním, nás vždycky vyrušuje...

Církev není národní, ani mezinárodní. Je nadnárodní...

Bůh žádá především celé srdce...

... myslíme s bolestným smutkem na osudy těch, kteří byli vyhnáni z vlasti z politických důvodů...

Láska naplněná drobnými projevy vzájemné péče je také láskou občanskou a politickou...

Láska zahrnuje nejen ty, kdo žijí na zemi, ale i ty, kdo již zemřeli, i celé peklo...

... jako kdybys byla ta nejubožejší nešťastnice...

Pouze člověk připravený žasnout dokáže opravdu ztichnout...

Kde jinde byste uctívali Hospodina „v duchu a v pravdě“ než tam, kde žijete?

Kristova láska může dát srdce této zemi a znovu oživit lásku tam, kde si myslíme, že naše schopnost milovat je definitivně mrtvá...

Duchovnost znamená ctít lidskou cestu, milovat a ji a prožívat ji se vší její zázračností a tragičností...

Chci Ti předložit svůj všední den, Pane. Dlouhé hodiny a dny, jež jsou vyplněny vším možným, jen ne Tebou...

Řekl bych, že dříve bylo mnohem snazší žít řeholní zasvěcení, protože v předkoncilním období existovala velmi jasná a přesně definovaná koncepce církve...

„Marním své dny, otče.“

... není ochranou před bolestí, ale skrze své otevření, radikálně zajištěné její bezhříšností, je na zlo citlivější...