Protože jsem byla maličká a slabá, snížil se ke mně a poučoval mě vskrytu o věcech své lásky.Terezie z Lisieux (1873-1897)

V nebi »se každému dostane od Boha chvály, jaká mu náleží« (1), a ten, kdo chtěl být na zemi nejchudší, nejzapomenutější z lásky k Ježíši, ten bude první, nejvznešenější a nejbohatší. (AS 119)

Co se týká malých, ti budou souzeni se svrchovanou laskavostí (2). A člověk opravdu může zůstat malý dokonce i v těch nejobávanějších úřadech, i když žije velmi dlouho. I kdybych zemřela v 80 letech, i kdybych byla v Číně, všude bych zemřela tak malá jako dnes, to vím dobře. A je psáno, že »nakonec povstane Pán, aby zachránil všechny tiché a pokorné na zemi« (3). Neříká se soudil, ale zachránil. (VDŽ 140)

Mně dal Bůh své nekonečné milosrdenství a skrze ně nazírám a uctívám ostatní božské dokonalosti!... Tehdy se mi ukazuje, že všechny září láskou, ano zdá se mi, že i spravedlnost je oděna láskou (a snad ještě víc než která jiná vlastnost)... Jaká sladká radost je v pomyšlení, že Pán Bůh je spravedlivý, to znamená, že bere v úvahu naše slabosti, že dokonale zná křehkost naší přirozenosti! Čeho bych se tedy měla bát? Když nekonečně spravedlivý Bůh odpustil tak dobrotivě všechny viny marnotratného syna, nemá být spravedlivý také ke mně, která »jsem pořád s Ním«? (4)... (As 171)

Od té doby, co mi bylo dáno pochopit lásku Ježíšova Srdce, přiznám se, že zapudila z mého srdce všechnu bázeň. Vzpomínka na mé chyby mě pokořuje, má mě k tomu, abych se nikdy neopírala o svou sílu, která je jen slabostí. Ale ještě víc mi tato vzpomínka mluví o milosrdenství a o lásce. Když hodíme své chyby s dětinnou důvěrou do sžíravé výhně Lásky, jak by neměly být nenávratně spáleny?

Vím, že byli svatí, kteří strávili život úžasným umrtvováním, aby odpykali své hříchy. Ale co chcete, »v domě nebeského Otce je mnoho příbytků« (5). Ježíš to řekl, a proto jdu cestou, kterou mi naznačil. Snažím se nezabývat se už v ničem sebou, a co dělá Ježíš v mé duši, to přenechávám jemu... (D 247)

On přece zvolal ve dnech svého smrtelného života v návalu radosti: »Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým« (6). Chtěl tedy, aby se na mně okázale projevilo jeho milosrdenství. Protože jsem byla maličká a slabá, snížil se ke mně a poučoval mě vskrytu o věcech své lásky. Ach, kdyby učenci, kteří strávili život studiem, byli přišli se mne dotazovat, bezpochyby by byli bývali udiveni, kdyby viděli, že čtrnáctileté děcko chápe tajemství dokonalosti, které oni s celou svou vědou nedokázali objevit, poněvadž k jejich vlastnění je třeba být chudý duchem!... (AS 102n)

(1) 1 Kor 4,5; (2) svr. Mdr 6,7; (3) Ž 45,10; (4) srv. Lk 15,31; (5) Jan 14,2; (6) Mt 11,25.

(D=Dopisy, AS=Autobiografické spisy, VDŽ=Vstupuji do života)

Související

Další texty Terezie z Lisieux
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Lisieux