(Trochu jsem váhal s uveřejněním tohoto textu na stránkách našeho časopisu. Protože Juliána z Norwiche nebyla karmelitkou. (Žila na přelomu 14. a 15. století v ústraní při jednom kostele v Norwichi v Anglii.) Také mám stále na paměti zdrženlivost, kterou radí svatý Jan od Kříže vůči soukromým zjevením či viděním nebo dokonce vůči jejich zaznamenávání.
Ale vrtalo mi hlavou: Katka by přece nepřekládala a nenabízela nám něco, co by za pozornost nestálo… A tak jsem se k textu Juliány z Norwiche vrátil ještě znovu, pozorněji. A vyhledal jsem si také malou knížku Moudrost Juliány z Norwiche, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 1997. A zasažen duchem těchto textů předkládám následující úryvek i Vám všem. – Na vysvětlenou P. Gorazd.)
„Byla jsem ještě vzhůru, když Pán otevřel můj duchovní zrak a ukázal mi uprostřed mého srdce mou duši. Viděla jsem svou duši tak prostornou, jako by byla královstvím… jakoby byla krásným městem.
Uprostřed tohoto města sedí náš Pán Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk, vzhledný a vysoký, úctyhodný, největší Pán. A viděla jsem ho v nádheře, zahrnutého poctami. Sedí v duši vzpřímeně, v pokoji a spočinutí, a přitom vládne a střeží nebesa a zemi a všechno co je. Lidství i božství tu pokojně sedí, a božství vládne a bdí nade vším, bez jakýchkoliv nástrojů nebo úsilí. A moje duše je požehnaně obsazena božstvím: nejvyšší mocí, nejvyšší moudrostí a nejvyšší dobrotou.
Místo, které Ježíš zaujme v naší duši, už nikdy neuprázdní, protože v nás je jeho nejvlastnější domov a moci tam přebývat je pro Něj největším potěšením. Byl to útěšný pohled, plný pokoje, protože je tomu vpravdě tak, navěky věků. (…)
A poté, co jsem to s velkou pozorností kontemplovala, náš Pán mi velice pokorně zjevil slova (bez hlasu a aniž by pohnul rty, jako už dříve), a řekl velmi vážně: Věz dobře, že co jsi dnes viděla, nebyla žádná halucinace; přijmi to a věř tomu a pevně se toho drž, a nic nad tebou nezvítězí.
Tato poslední slova mi byla řečena proto, aby mne naučila dokonalé jistotě, že je to náš Pán Ježíš, kdo mi to všechno zjevil…
Nic nad tebou nezvítězí. A tato lekce a toto pravdivé posílení se týkají obecně všech mých spolukřesťanů, jak už jsem řekla, a taková je vůle Boží.
A tato slova: Nic nad tebou nezvítězí, byla řečena velmi důrazně a mocně, abych měla jistotu a sílu v každém protivenství, které může přijít. On neřekl: Neprožiješ už žádný útok, nebudeš přetížena prací, nepoznáš znepokojení, ale řekl: Nic nad tebou nezvítězí.
Bůh chce, abychom těmto slovům věnovali pozornost, a abychom byli vždycky silní v naší jistotě, ať už uprostřed pohody (blahobytu) nebo uprostřed běd, protože On nás miluje a má v nás zalíbení, a tak chce, abychom i my měli zalíbení v Něm a mocně Mu důvěřovali, a všechno bude dobré.
A brzy nato se všechno zakrylo a už jsem neviděla nic.“
(Z knihy Julian of Norwich: Showings (ch. 22, short text). Paulist Press, 1978.)
Z angličtiny přeložila Katka Lachmanová.
