Jan od Kříže (1542–1591)
To, že jsem nepsal, nebylo z nedostatku dobré vůle, protože si skutečně přeji vaše velké dobro, nýbrž proto, že se mi zdálo, že už bylo napsáno hodně, aby se mohlo pracovat na tom, co je skutečně důležité, a že to, co chybí, pokud něco chybí, není psaní nebo mluvení, protože to obvykle spíše přebývá, nýbrž mlčení a konání. Mluvení totiž rozptyluje, a mlčení a konání soustředí a dodává duchu sílu.
Jakmile člověk ví to, co mu bylo řečeno k jeho pokroku, nepotřebuje už víc slyšet nebo mluvit, nýbrž mlčky a pečlivě to skutečně uskutečňovat v pokorně, lásce a pohrdání sebou; a nesnažit se pak hledat něco nového, co slouží pouze k uspokojování touhy po vnějších věcech, neboť ani to nedokáže uspokojit, a jeho duch zůstává slabý a prázdný bez vnitřní ctnosti. A z toho vyplývá, že ani to první, ani to druhé nepřináší prospěch...
Velice je zapotřebí... umět ukrást ďáblu a naší smyslovosti tělo ducha, protože jinak, aniž si to uvědomíme, budeme velmi nepokročilí a velmi vzdálení Kristovým ctnostem, a když se probudíme, zjistíme, že naše práce a dílo jsou vykonány naruby a lampa, o níž jsme se domnívali, že ji neseme rozsvícenou, se ukáže být zhasnutá, neboť jak jsme do ní foukali, aby se podle našeho mínění rozhořela, spíše jsme ji tím možná úplně uhasili.
Čeho potřebujeme nejvíce, je mlčet duchem i jazykem před tímto velkým Bohem, jehož jazyk, který on slyší, je pouze mlčenlivá láska.
Těší mě, že vám Bůh dal tak svaté touhy, a mnohem více mě bude těšit, až je budete uskutečňovat.
Kdyby vás někdy někdo přesvědčoval, ať už by to byl představený nebo kdokoli jiný, o nějaké pohodlné nauce a i kdyby ji dokazoval zázraky, nevěřte jí ani ji nepřijímejte; zapotřebí je totiž více kajícnosti a více oproštění od všech věcí a nehledat Krista bez kříže.
(z korespondence sv. Jana od Kříže)
