Przyjdź, przyjdź... przecież tylko ty jesteś moją radością.

Jezu, ty věčné slávy, potěšení putujících duší! Před tebou nenacházím má ústa slov a jen mé mlčení k tobě hovoří. Jak dlouho ještě bude otálet můj Pán se svým příchodem? Kéž přijde ke mně, svému nešťastnému, a kéž mě potěší! Kéž vztáhne ruku a vytrhne mě ubohého z každé úzkosti! Přijď, přijď, neboť bez tebe nebudu mít radostného dne ani hodiny; vždyť jen ty jsi má radost a bez tebe je můj stůl prázdný.

(Tomáš Kempenský, /asi 1380–1471/, Následování Krista, III, 21.4)