17. května - nezávazná památka

Svatý Šimon Stock je velmi známý díky legendě, podle které se mu při jeho úpěnlivých modlitbách za Řád zjevila Panna Maria, podala mu škapulíř a ujistila ho: "Toto je znamení tobě a tvým. Kdo v tomto oděvu zemře, bude spasen." Hodnověrnost zjevení Panny Marie svatému Šimonovi byla novověkými historiky napadena. Ve prospěch její historické spolehlivosti naopak hovoří tíživá situace, v níž se společenství bratří v Šimonově době nacházelo: uvnitř Řádu napětí mezi obhájci původního poustevnického života a mezi zastánci příklonu k žebravým řádům, zvnějšku nepřátelský tlak diecézních duchovních a konkurence jiných řeholí. V každém případě je třeba opravit později tradované datum zjevení 16. července 1251. Událost se odehrála nejspíše roku 1261 v Aylesfordu.

S jistotou víme, že Šimon pocházel z Anglie a v rozpětí let 1256 – 1265 byl generálním převorem řádu. Karmel tehdy procházel vnitřním tříbením mezi věrností svým poustevnickým počátkům a příklonem k žebravým řádům. V té době začali také karmelitáni na místě vzniku řádu – v údolí Wadí ain es-Siah v pohoří Karmel – stavět mohutný klášter. Řádová tradice vidí ve svatém Šimonovi zejména vroucího ctitele Panny Marie a prosebníka za celý Řád. Zcela jasně a spolehlivě mluví historické prameny o Šimonově svatosti. Je v nich označován "muž zbožný a opravdový", "svatý člověk", který "zazářil mnoha zázraky". Zemřel roku 1265 při visitaci v Bordeaux a tam je také pohřben.

Památka svatého Šimona se v řádu slaví 16. května, v Čechách a na Moravě je přesunuta na 17. května.

Ze spisu "Ohnivý šíp" od generálního převora Nicolause Galla

(Zavedu ji na poušť a budu mluvit k jejímu srdci)

Což nás náš Pán a Spasitel neuvedl ve své dobrotě do samoty, aby tam v jakési zvláštní důvěrnosti promlouval k našemu srdci? On se totiž v pokojíku, a ne na veřejnosti, ne na náměstí, ne ve hřmotném hluku, ukazuje svým přátelům v milosti útěchy a odhaluje tajemství věcí skrytých.
Do samoty hory vystupuje z příkazu Pána, (aby získal) zásluhu poslušnosti, Abrahám, který – nekolísaje ve víře, ale zdáli ve své naději vyhlížeje odměnu – chtěl obětovat svého syna Izáka, což předznamenává umučení Krista, jenž byl pravým Izákem. Také Abrahámovu příbuznému, který se jmenoval Lot, bylo řečeno, aby odešel ze Sodomy do samoty hory a nijak neváhal zachránit svou duši.
V samotě hory Sinaj byl rovněž dán zákon Mojžíšovi, který tam byl zahalen tak velikým jasem, že když sestupoval s hory, nemohli hledět na jeho zářící tvář.
Hle, když v samotě jakéhosi příbytku (dosl. cely) rozmlouvají Maria a Gabriel, po pravdě se vtěluje Slovo Nejvyššího Otce. Hle, Bůh, který se stal člověkem, chtěl, aby se Proměnění odehrálo v samotě hory Tábor, a právě tam ukázal svým důvěrníkům z obojího Zákona svou slávu. Hle, do samoty hory náš Spasitel odcházel sám, aby se modlil. V samotě pouště se po čtyřicet dní a nocí postil a tam chtěl být pokoušen ďáblem, aby nám tak ukázal místo velmi příhodné pro modlitbu, pokání a přemáhání pokušení. Do samoty hory nebo pouště tedy odcházel Spasitel, aby se modlil, ale když chtěl kázat lidem nebo jim vyjevit své skutky, sestupoval – jak čteme – s hory.
Hle, ten, který zasadil naše otce do samoty hory, poskytl jim a jejich nástupcům sebe samého jako vzor, chtěje, aby jeho skutky, které nikdy nepostrádají tajemství, vnímali jako příklad.
A toto pravidlo našeho Spasitele, jistě nejsvětější, v dávné době následovali někteří z našich předchůdců: poznávajíce svou vlastní nedokonalost, dlouho prodlévali v samotě pustiny; avšak protože toužili pomáhat svým bližním tak, aby se nestalo, že sobě samým uškodí, někdy, ovšem zřídka, vycházeli z pustiny, a co v samotě srpem rozjímání lahodně nažali, to jako zrna vytřesená mlácením prostřednictvím kázání štědře zasévali.

(Kap. 6; vyd. A. Staring, in: Carmelus IX, 1962, str. 285-287)

Modlitba

Bože, tys povolal svatého Šimona, aby ti sloužil uprostřed společenství bratří Panny Marie Karmelské; na jeho přímluvu nám dej, abychom se také my ustavičně zabývali tebou a spolupracovali na spáse lidí. Skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Ef 6,10-13.18
Žalm: 1 1-2.3.4+6    Odp.: Blaze tomu, kdo o Hospodinově zákoně přemítá dnem i nocí.
Evangelium: Jan 15,9-17

Související texty

Životopis sv. Šimona Stocka