Doporučujeme
Posledními karmelskými svatými, respektive blahoslavenými, které slavíme v měsíci listopadu, jsou Dionýsius a Redemptus. Ocitáme se s nimi v první polovině 17. století, v době silné koloniální expanze, kdy se evropské země navzájem přetahují o vliv a obchodování v Asii. Dionýsius, křestním jménem Pierre (byl to Francouz), se ve svých devatenácti letech nechal naverbovat na vojenskou výpravu proti Holanďanům do východní Indie. Redemptus byl Portugalec, který se přidal k portugalské armádě v Indii. Oba později v indickém městě Goa vstoupili k bosým karmelitánům…
Poslední meditace třídenní rekolekce, kterou pro účastníky synody o synodalitě přednesl 3. října 2023 P. Timothy Radcliffe OP, nese název Duch Pravdy.
Učedníci vidí Pánovu slávu, vidí svědectví Mojžíše a Eliáše. Nyní si troufnou sestoupit z hory a jít do Jeruzaléma. V dnešním evangeliu (Lk 9,51–56) jsme je zastihli na cestě. Setkávají se se Samaritány, kteří se staví proti nim, protože míří do Jeruzaléma.
Bezprostřední reakcí učedníků je myšlenka svolat oheň z nebe a Samaritány zahubit. Není divu, vždyť před chvíli na hoře viděli Eliáše, který se podobně zachoval k Baalovým prorokům. Pán je však kárá. Stále ještě neporozuměli cestě, na niž je vede.
V sobotu 25.11.2023 odešel v pokoji a posilněn svátostmi k svému Pánu náš bratr Prokop Jozef Zboroň, O.Carm.
R.I.P.
S naším drahým zesnulým se rozloučíme nejprve v pátek 1. prosince 2023 v 15 hodin při mši svaté v kostele svatých Fabiána a Šebestiána v Praze-Liboci.
Vlastní pohřeb se uskuteční v sobotu 2. prosince 2023 v 11 hodin v poutním kostele Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří, po mši svaté bude uložen do hrobu na řádovém hřbitově v Kostelním Vydří.
Zádušní mše svatá v kostele sv. Petra a Pavla v Semilech bude sloužena v sobotu 9. prosince v 15 hodin
Děkujeme všem, kdo jste ho zvláště v posledních dnech doprovázeli modlitbou a kdo na něj budete v modlitbě pamatovat i nadále.
Bratři karmelitáni
Přijďte se podívat!
Dnes uplynul rok a tři čtvrtě ode dne, kdy Ruská federace zahájila brutální válku proti Ukrajině. Ruští představitelé přípravu na invazi opakovaně popírali, informace o stahování vojsk k ukrajinským hranicím označovali za hysterii, provokaci a dezinformaci Západu. Hned první den války Rusové pozatýkali více než 1.700 vlastních občanů, kteří se proti agresi veřejně postavili. Už za pouhé vyslovení slova „válka“ hrozí v Rusku několikaleté vězení, přesto mnoho lidí stále velmi statečně protestuje. K zamyšlení nabízíme úryvek ze závěrečné řeči paní Saši Skočilenkové, která byla minulý týden (po devatenácti měsících vazby) odsouzena k sedmi letům odnětí svobody za to, že v samoobsluze vyměnila pět cenovek u zboží za kratičké věty odsuzující válku. Celou řeč (česky i v ruštině) naleznete v níže uvedeném odkazu.
Zeptejte se, jen se zeptejte člověka, kterému právě odstranili rakovinný nádor, co je to život a jak je cenný… Proč válčit v tomto světě plném zkoušek, katastrof a slz, pokud jsme jeden druhému vším, co máme? Ne, žádná moc, žádné bohatství, a dokonce ani celý vesmír není s to vykoupit vašeho bližního ze zajetí smrti.
Ano, věřím, že život je posvátný. Ano, život! Když odložíte stranou všechna pozlátka tohoto světa, jako jsou auta, byty, bohatství, moc, úspěch, společenské postavení, sociální sítě, … tak v tom suchém zbytku zůstane jen on sám. Ach ano, život! Tak neuvěřitelný, tak úžasný, tak jedinečný, tak houževnatý a mocný…
Dnes slaví své 68. narozeniny bratr Prokop Zboroň O.Carm. z pražské komunity... je ve vážném stavu v umělém spánku v nemocnici... prosíme o modlitbu za něj i za celé společenství...
Odvahu, odvahu, mé dcery! Vzpomeňte si, že Bůh nikomu neukládá víc utrpení, než jaká může snést, a že Jeho Majestát stojí při těch, kdo jsou sklíčeni. Nuže, jedno je jisté, že není čeho se bát, nýbrž důvěřovat v jeho milosrdenství, které jednou odhalí veškerou pravdu (…). Když si navzájem pomůžete, pomůže vám i dobrý Ježíš, který i když zrovna spí na moři, když se zvedne bouře, utiší vítr. Chce, abychom jej prosily, a má nás tolik rád, že vždy hledá, v čem by nám prospěl. Kéž je navždy požehnáno jeho jméno, amen, amen, amen.
(Terezie od Ježíše, dopis bosým karmelitkám do Sevilly, 31. ledna 1579; D 270,2.3, pracovní překlad Vojtěcha Kohuta)
Předposlední meditace P. Radcliffa pojednává o autoritě. Abychom nenarušili myšlenkovou linii textu, ponecháváme v pracovním překladu slovo „autorita“ i tam, kde jsme spíše zvyklí překládat slovem „moc“ (například v citacích z Písma svatého).
Náš rozhovor nemůže být plodný, dokud neuznáme, že každý z nás mluví s autoritou. Všichni jsme pokřtěni v Krista: kněze, proroka a krále. Když se Mezinárodní teologická komise zabývá pojmem sensus fidei, cituje sv. Jana: „vy však jste dostali pomazání od Svatého a všichni máte vědění“, „pomazání, které jste [od Krista] dostali, ve vás zůstává a nemáte zapotřebí, aby vás někdo poučoval“ (Jan 2,20.27; jeruz. překlad).
Proste Pána, aby mi požehnal.
Vaše modlitby mi dodávají sílu a pomáhají mi v rozlišování a doprovázení církve za naslouchání Duchu svatému.
Být papežem neznamená ztratit vlastní lidství – naopak, ve spojení se svatým Božím lidem mé lidství den ze dne narůstá.
Být papežem je totiž zároveň určitý proces uvědomování si toho, co znamená být pastýřem.
A v tomto procesu se člověk učí, jak být láskyplnější, milosrdnější a především trpělivější, jako je náš otec Bůh, který je tolik trpělivý.
Dokážu si představit, že všichni papežové na začátku svého pontifikátu prožívali onen pocit strachu, onu závrať z vědomí, že budou tvrdě souzeni. Bůh totiž bude po nás, biskupech, požadovat, abychom zodpovědně vydali počet ze svého konání.
Pěkně vás prosím, abyste soudili shovívavě. A modlili se za to, aby papež – jakýkoli, dnes je řada na mně – obdržel pomoc Ducha svatého a byl vůči ní poddajný.
Modleme se za papeže, aby při plnění svého poslání nadále a s ustavičnou pomocí Ducha svatého doprovázel ve víře stádce, které mu svěřil Ježíš.
V tichu se nyní za mne pomodlete. A modlete se v můj prospěch!
papež František
Tento pátek, 27. října, vyhlásil papež František dnem postu, modlitby a pokání. Svatý otec žádá všechny místní církve, aby se připojily a vyprošovaly společně mír celému světu.
Jeho výzva zazněla při generální audienci ve středu 18. října:
Bratři a sestry, pokračujme v modlitbách za mír, a nezapomínejme na mlácenou Ukrajinu, o níž se nyní nemluví, ale jejíž tragédie trvá.
I dnes se obracejí naše myšlenky k Palestině a Izraeli. Počet obětí narůstá a situace v Gaze je zoufalá. Prosím, ať je uděláno všechno, co je jen možné, abychom předešli humanitární katastrofě.
Velmi zneklidňující je možnost rozšíření konfliktu, vždyť už je na světě tolik otevřených válečných front! Kéž zbraně umlknou! Buďme pozorní k úpěnlivému volání obyvatelstva, lidí, dětí, k volání o mír! Bratři a sestry, válka nevyřeší žádný problém: jenom zasévá smrt a zkázu, podněcuje nenávist a živí touhu po pomstě. Válka smazává budoucnost. Naléhám na všechny věřící: postavme se na jedinou stranu konfliktu, na stranu míru. Ale ne slovy – modlitbou a totálním odevzdáním se.
S tímto vědomím jsem se rozhodl žádat, aby se pátek 27. října stal dnem postu, modliteb a pokání. Zvu bratry a sestry všech křesťanských denominací, zvu všechny věřící bez rozdílu náboženství, zvu všechny lidi, kterým leží na srdci mír ve světě, aby se podle svého uvážení zapojili.
V pátek v šest hodin večer se na hodinu spojíme u svatého Petra v kající modlitbě, kdy budeme naléhavě prosit o mír pro naši dobu, pro tento svět. Žádám všechny místní církve, aby uspořádaly podobná setkání a zapojily do nich Boží lid.
Zdroj: https://www.vatican.va/content/francesco/en/audiences/2023/documents/20231018-udienza-generale.html
Na třetí meditaci P. Radcliffa – věnovanou přátelství – navázalo zamyšlení o umění vést rozhovor, o konverzaci vedoucí ke konverzi. Poznámky pod pracovním překladem se vztahují k výchozímu anglickému textu.
Jsme pozváni, abychom šli synodní cestou ve vzájemném přátelství. Jinak se nikam nedostaneme. Přátelství s Bohem i s druhými pramení z radosti, že jsme spolu. Potřebujeme však slova. U Cesareje Filipovy konverzace ztroskotala. Ježíš nazval Petra satanem, nepřítelem. Na hoře Proměnění Petr stále neví, co by řekl, ale učedníci začínají naslouchat Pánu, a tak může cestou do Jeruzaléma rozhovor znovu začít.