KARMEL

P. Gorazd Cetkovský, O.Carm.

Biskup Gaucher kdysi řekl, že objev milosrdné lásky Boha – Trojice, je pod statou Terezčiny cesty duchovního dětství, která Terezku tolik proslavila.1

Protože máme sklon věci zjednodušovat na „černobílá“ schémata, chci tu hned upozornit: nešlo o to, že by Terezka prohlédla od představy Boha přísného k poznání Boha milosrdného! Terezčin objev spočíval v tom, že ona, slabé Boží dítě, za jaké se bytostně považovala, objevila na své cestě za Bohem, že nemusí vystupovat po drsném schodišti, ale Bůh jí nabízí duchovní „výtah“, který ji vynese až do Boží blízkosti, přičemž tím, co ji pozvedá k Bohu je Ježíšova náruč. Tedy technicky přirovnáno bychom mohli říci: motorem tohoto výtahu je veliké Boží milosrdenství.

Takto silně Terezka roli a míru Božího milosrdenství poznala až teprve ve svých jednadvaceti letech. Tehdy jí zbývaly necelé tři roky života.2 V průběhu nich pak mohla z tohoto objevu intenzivně čerpat posilu.

Číst dál...

Miriam – Malá Arabka

36. Dávat přednost řádné cestě. – Nepotřebujeme slyšet slovo od anděla; máme přikázání a uložená pravidla. Všechno je dáno písemně, cestu před sebou máme vytyčenou. Ale je třeba kráčet vpřed a kráčet přímou stezkou. Sejdete-li někam stranou nebo zůstanete-li stát na místě, k čemu vám bude světlo? Ale budete-li kráčet přímou stezkou1, vytyčenou před vámi, budete mít světlo; najdete na ní mnoho balvanů a překážek, ale Ježíš vás bude stře­žit. Nepozastavujte se u zvláštností. Když za vámi přijdou, že tu nebo onde se zjevila Panna Maria nebo že tady či tam je nějaká mimořádná duše, ne­choďte tam. Když se bude říkat, že někde je takové a takové zjevení, neza­bývejte se tím, nestarejte se o to. Pán vám říká: buď věrná víře, církvi, evan­geliu. Jestli poběžíte, abyste uviděly a rozebíraly, kde je co mimořádného, vaše víra ochabne. Říkám vám, co mám od Pána. Řekl mi, že budete-li věrné církvi a evangeliu, bude On vždy s vámi a nikdy vás neopustí. Musím vám říci, že dnes si ďábel používá duše, které jsou dobré a kterých si druzí váží pro jejich úsilí o dokonalost a svatost. Ale duše opravdu přímá nezů­stane oklamána dlouho. A ty, které nejsou prostě přímé, se budou nořit do klamu stále hlouběji. Satan bude říkat mnoho krásných věcí, vyslovovat proroctví, která se nenaplní, a tak bude oslabovat víru. A právě o to mu jde. Ale všechno (jednou) skončí a bude to odhaleno...

Číst dál...

(dopis, napsaný asi měsíc po odjezdu z Vydří)1

Chvála Kristu,
zdravím Vás, otče Gorazde, od nás a ještě jsem Vám chtěla říct (vlastně: dovolila si napsat) pár poznámek – nebo spíš příběh – k letošním exerci­ciím, ze kterých jsem se vrátila před několika týdny. Omlouvám se, že až teď, ale musela jsem nejprve dohonit zameškanou práci, nemám totiž pak klid na přemýšlení, když mě tlačí jiné věci.
S osmdesátiletou paní z Brna jsme dojely v pořádku autobusem, a právě k téhle cestě a nejen k ní, se chci trošku v myšlenkách vrátit. „Vyhlídko­vý“ autobus na lince Dačice – Brno je doprava naprosto k nezaplacení, zvlášť když je tak nádherné počasí, jako bylo v tu sobotu, a když člověk nemá zas tak moc příležitostí cestovat v tuhle roční dobu. Ta naše země je tak nádherná, tak různorodá, doslova hýří těmi nejkrásnějšími odstíny zelené barvy, ale i všech jiných, úrodná, zkrátka velmi požehnaná od Pána. Znovu jsem se začala zabývat žalmem 65, který v ekumenickém překladu má nadpis – Ztišením se sluší chválit Hospodina – ale od Vla­dimíra Bognera je nadepsaný jako Děkování za Boží dary. Tenhle žalm jsem si vymodlila páteční křížovou cestou, a nemá to chybu.

Číst dál...

P. Peter Lippert, SJ

Neměcký jezuita P. Peter Lippert (1879-1936) byl ve své době vyhlášeným kazatelem a publicistou, autorem článků i knih. V jeho knize „Dopisy do kláštera“ mne velmi zaujala jedna pasáž, kterou jsem proto přeložil a nabízím ji k přečtení také Vám.1
Celá kniha je tvořena dopisy, psanými duchovním vůdcem mladému muži, který v sobě zaslechl Boží povolání k řeholnímu životu, vstupuje do kláštera a pak v něm žije. Náš úryvek se týká etapy, kdy mladík rozlišuje, zda se do řehole hodí. Nejdřív P. Peter zmiňuje a chválí jeho dobré vlastnosti: ukázněnost, spolehlivost, vytrvalost. Je o něm přesvědčen, že určitě má potřebné předpoklady pro život v klášteře.
Ale potom jej upozorňuje na jednu jeho nectnost a hodnotí ji jako velmi nebezpečnou. Ovšem dost možná, že jeho její přesný popis i pobídka rázně se tomuto zlozvyku postavit budou užitečné i někomu z nás...

Číst dál...

Přihlášení