KARMEL

Ó, lesy a houštiny,
vysázené rukou Milovaného!
Ó, louko zelení
a květy posetá!
Řekněte, zda vámi prošel.

Tisíce půvabů rozesel,
prošel chvatně těmito háji
a zkrášlil je pohledem
a svou pouhou podobou
je oděl svou krásou.

Ach, kdo mě může uzdravit?
Vzdej se mi už opravdu;
a neposílej mi
dnes už posla,
který není schopen říci mi,
po čem toužím.

(Jan od Kříže, Duchovní píseň, sloky 4–6; 1577/78)

Ó, ty jemný doteku, Slovo, Boží Synu, který jemností svého božského bytí pronikáš něžně podstatu mé duše, a když se jí celé jemně dotkneš, pohroužíš ji v sobě celou do božských způsobů rozkoší a příjemností, o jakých nebylo nikdy slyšet v Kanaanu, nebylo možné je spatřit v Temanu! Ó, mocný a velmi jemný doteku Slova, pro mne tím významnější, že jsi překročil hory a rozbil skály na hoře Chorebu stínem své moci a síly, která tě předcházela, a dal ses sladce a silně pocítit prorokovi v jemném šepotu vánku! Ó, jemný vánku! Když jsi tak jemný a něžný, řekni: Jak se můžeš, Slovo, Boží Synu, dotýkat tak jemně a něžně, když jsi tak hrozný a mocný?

(Jan od Kříže, Živý plamen lásky 2,17)

Ten, kdo diskrétně miluje, se nesnaží příliš prosit o to, co mu chybí a po čem touží, nýbrž jen předloží svou potřebu, aby Milovaný udělal, co se hodí, jako když blahoslavená Panna řekla milovanému Synu na svatbě v Káni galilejské, aniž jej přímo prosila o víno, pouze slova: „Nemají víno.“

(Jan od Kříže, Duchovní píseň 2,8)

Podle mého mínění jsem všechny vaše dopisy dostal a procítil všechny vaše strasti, trampoty a osamělost, jež na mě právě svým mlčením vždycky tolik volají, že pero mi toho tolik nevyjádří. To všechno jsou bušení a rány na duši, aby více milovala… (…) Těm, kdo opravdu milují Boha, se on sám postará o jejich záležitosti, takže se o ně nemusejí starat.

(Jan od Kříže, dopis paní Juaně de Pedraza, 28. ledna 1589)

Velice mě potěšil váš dopis; zaplať vám to náš Pán. Že jsem nepsal, nebyl nedostatek dobré vůle, poněvadž si opravdu přeji vaše velké dobro, nýbrž protože se mi zdálo, že hodně už toho je napsáno, aby se mohlo pracovat na tom, na čem záleží, a že to, co chybí, chybí-li něco, není psaní nebo mluvení, neboť toho obvykle spíše přebývá, nýbrž mlčení a konání. (…) Čeho máme nejvíc zapotřebí, je mlčet duchem i jazykem před tímto velkým Bohem, jehož řečí, kterou on slyší, je pouze mlčenlivá láska.

(Jan od Kříže, dopis bosým karmelitkám v Beasu, 22. listopadu 1587)

Teď, dokud nám Bůh nedá dobro na nebi, se zabývejte cvičením ve ctnostech umrtvování a trpělivosti se snahou stávat se v utrpení trochu podobnou tomuto našemu velkému Bohu, poníženému a ukřižovanému, vždyť není-li tento život Jeho napodobováním, není dobrý.

(Jan od Kříže, dopis matce Anně od Ježíše, 6. července 1591)

Já dobře pramen znám,
jenž ven si cestu razí,
vstříc tryská temnotám,
vše kolem osvěží
a jasem je on sám,
z něj všechno světlo vzchází,
třebaže noci náleží.

O bystřině té vím,
že přebrodit se nedá,
že proudem vydatným
i peklo zalije,
zem, nebe pijí z ní,
však dna se nedohledám,
třebaže vprostřed noci je.

Zde tvory svolává
a vodami je sytí,
sám sebe vydává,
mou žízeň konejší,
jej v Chlebě poznávám –
zdroj života se třpytí
v útrobách noci vezdejší.

(parafráze Janovy básně Pramen)

Ó, lásky živý plameni,
jenž v hloubi duše mojí
jsi příčinou mých trápení,
jsi bodcem, jenž má zranění
i rozrývá i hojí.

Mou trýzeň jemně zvětšuješ,
mě vznítil dotyk smělý.
Ach, skonči to už, jestli chceš,
vždyť čekám, kdy jen protrhneš
ten závoj, co nás dělí.

Ó, žehu slastný k závrati,
ó, ráno darovaná,
ó, ruko, která obrátí
smrt v život, dluhy zaplatí,
noc činí sladší rána.

Jak láskyplně přebýváš,
jak procitáš v mém lůně!
Svým dechem něžně zahříváš
mou slabost, jíž svou slávu dáš.
Má láska po tvé stůně…

(volný překlad Janovy básně Živý plamen lásky)

Ježíš ať je ve vaší duši. Velice vám děkuji za to, že jste mi napsala, a zavazuje mě to mnohem více, než jsem dosud byl. Z toho, že věci nedopadly, jak jste si přála, se musíte spíše těšit a velice děkovat Bohu, neboť když to Božská Velebnost tak zařídila, je to pro nás všechny to nejvhodnější; zbývá jenom přizpůsobit tomu vůli, aby se nám to, co je správné, jako takové i jevilo.

(Jan od Kříže, dopis matce Anně od Ježíše, 6. července 1591)

Ježíš ať je ve vaší duši, má dcero v Kristu. (…) Jelikož se nesmírná Boží dobrodiní nevejdou ani nezapadnou jinam než do srdce prázdného a osamělého, chce vás Pán, protože vás má rád, opravdu osamělou, aby vám pouze on dělal společnost. A bude zapotřebí, aby se Vaše Důstojnost snažila spokojovat se pouze s ní, abyste v ní našla veškeré uspokojení; neboť i kdyby byla duše v nebi, nepřizpůsobí-li svou vůli tomu, aby to chtěla, nebude spokojena; a tak se nám děje s Bohem, třebaže Bůh je s námi vždycky, i když máme srdce zaujaté něčím jiným, a nikoliv osamocené.

(Jan od Kříže, dopis matce Eleonoře od sv. Gabriela, 8. července 1589)

Připomínáme

02 bře 2024;
09:00 - 13:30
Setkání terciářů Praha - Liboc
02 bře 2024;
09:00 - 13:00
Setkání terciářů Hradec Kralové
04 bře 2024;
16:30 - 19:00
Setkání terciářů Klatovy
04 bře 2024;
18:00 - 20:30
Setkání terciářů Kostelní Vydří
09 bře 2024;
15:00 - 18:00
setkání terciářů Štípa

Kalendář

únor 2024
Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 1 2 3

Přihlášení