Doporučujeme
Karmelitánská spiritualita Texty z tradice Chceš-li, abych ti odpověděl, pohleď na mého SynaRáno, hned jak se vzbudíme, okamžitě se nás snaží tísnit povinnosti a nejrůznější starosti, pokud nás už dočista nepřipravily o noční klid. Přihlásí se úzkostná otázka: Jak se během jediného dne poperu se všemi těmi potížemi, kdy zvládnu to či tamto? Člověk má chuť přestat se modlit a okamžitě běžet za prací. Jenže právě tehdy je zapotřebí přitáhnout uzdu a říci si: Jen klid! Teď mě nic nedokáže připravit o pokoj, protože první hodina patří Pánu. Teprve s jeho pomocí zvládnu úkol, který mi svěřuje.
(sv. Terezie Benedikta od Kříže)
Můj život začíná nanovo každého jitra a končí každý večer; moje plány a záměry nemohou překročit tento rytmus, patří k tomu samozřejmě i předpoklady… avšak ty se nesmí stát starostí o příští den.
(sv. Terezie Benedikta od Kříže)
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)
Jedna cesta se otevírá vždy a před každým věrným – cesta modlitby. Každý, kdo upřímně věří slovům „Proste a bude vám dáno“, dostává útěchu a odvahu vytrvat v každé nouzi. Pomoc vždy přijde, i když se to nemusí stát tak rychle, jak bychom si přáli a doufali.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)
Copak si člověk ráno opravdu nemůže vyšetřit aspoň hodinu, kdy se nerozptyluje, ale naopak usebere, kdy se neopotřebovává, ale získává sílu, aby s ní mohl vystačit na celý den?
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)
Člověk touží po tom, aby byl stále znovu obdarováván bytím, aby mohl vyčerpat to, co mu okamžik zároveň dává i bere. Nechce se vzdát toho, co mu dává plnost, a chtěl by být bez konce a bez hranic, aby to měl úplně a ustavičně. Radost bez konce, štěstí beze stínu, láska bez hranic, vystupňovaný život bez ochabnutí, co nejmocnější čin, jenž je zároveň dokonalým pokojem a uvolněním ode všech napětí – to je věčná blaženost (...) To je bytí, o něž člověku v životě jde.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein / 1891–1942)
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein / 1891–1942)
Když se dny stále více krátí, když (za normální zimy) začnou padat první sněhové vločky, vynořují se nesměle a tiše první vánoční myšlenky. Už z pouhého slova vánoce vychází takové kouzlo, že se mu sotva které srdce může ubránit. I jinověrci a lidé bez víry, pro něž dávný příběh betlémského dítěte nic neznamená, se chystají na svátky a uvažují, jak by mohli tu či tam zažehnout paprsek radosti. Jakoby teplý proud lásky prochází celou zemí už týdny a měsíce předem.
K svátku všech svatých karmelitánského řádu (14. 11.)
Edita [Steinová] byla pevně zakotvena na zemi, avšak svůj pohled upírala k nebi. Ve společenství svatých viděla obraz sjednocení, ke kterému dojde na konci času, až Královna nebe ohlásí, že Židé a s nimi i všichni ostatní došli spásy:
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein / 1891–1942)
Když pozorujeme lidské duše v jejich osamocení a tísni, když jsme svědky jejich zápasů, jejich pádů a opětovného povstávání, smí nás provázet útěšná jistota, že jsou vyryty do Božích dlaní, že jejich cesta a cíl nejsou skryté pohledu Věčného a že On přikázal svým andělům, aby nad nimi bděli.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein / 1891–1942)
Bůh vede každého po jeho vlastních cestách. Někdo se dostane k cíli snáze a rychleji než druhý. To, co můžeme udělat my, je v poměru k tomu, co Bůh činí s námi, skutečně málo. Ale aspoň to málo udělat musíme.
Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein / 1891–1942)
Kdo žije usebraně ve svém nitru, vidí i ‚maličkosti‘ ve velkých souvislostech; jen takový člověk je schopen vyhodnotit jejich závažnost – neboť je poměřuje podle Boha – a své jednání uspořádat přiměřeně podle nich. Jen duše takového člověka je na cestě k poslednímu přetvoření a k dovršení své existence.