KARMEL

Je moc dobře, že se Vám líbí svatý Jan od Kříže. V těch hlubinách nenajdeme jiné novoty než opětovné vstupování do bezedné lásky. Skýtá to odpočinek od tolika věcí.

(kard. Charles Journet /1891-1975/, korespondence)

Svatý je schopen žít radostně a se smyslem pro humor. Být křesťany přináší „radost, jakou dává Duch svatý“, protože „milování lásky nutně přináší radost. Kdo totiž miluje, je sjednocen s milovaným. Lásku proto následuje radost.“ (Summa theologiae). Přijali jsme krásu Jeho Slova „v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého“. Dovolíme-li Pánu, aby nás vyprostil z našeho krunýře a změnil náš život, pak budeme moci realizovat to, oč žádal svatý Pavel: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!“

(Apoštolská exhortace papeže Františka Gaudete et exultate, odst. 122; 2018)

Nemějte už starosti; Pán je docela blízko, je nablízku. Je naprosto nezbytné, aby se duše radovala v Pánu, aby zanechala všech starostí, alespoň ve chvíli, kdy se oddává Bohu. Proto svatý Pavel říká: nemějte starosti, protože Pán je blízko, je nám nablízku, to znamená v největší hlubině naší bytosti, když nás nachází v nás…

(Mistr Eckhart OP /1260-1327/, Kázání Gaudete in Domino)

Panno, jsi bez poskvrny viny,
od prvotního hříchu uchráněná,
jímž lidský rod je zhoubně poraněn,
ty víš, že duše má od mládí nemá
opory lepší, ač zákeřné stíny
stále mě přepadají. Vím, jak nehoden
jsem božské přízně tvé.

Znáš srdce hříšníka a velkorysost tvá
mi odpustí a láskou pohostí,
ač přitom sužuje mě trýzeň přehořká,
že nezasloužím si té milosti.

Panno, už bolest drásavá
mi jazyk ochromuje, nedovolí mi
dopovědět, co srdce tíží.
Ty přesto slyšíš duši trpící,
jež neustále k tobě volá, vzhlíží…

(Fray Luis de León OSA /1527-1591/, závěr básně A Nuestra Señora v překladu Josefa Hrdličky)

Drahá Marguerite,
píšu, abych Ti oznámil, že zítra odcházíme do zákopů a zůstaneme tam pravděpodobně do Vánoc. (…) Odcházím bez velkého nadšení, ale i beze strachu. S tím, jak válka ztrácí na novosti a přestává být „povyražením“, zdá se člověku nástup do bojových pozic čím dál víc strohý. Na druhou stranu si lépe uvědomí, že následuje Pána a že je v jeho rukách. Rozhodl jsem se prožít ty hodiny tam co možná nejvíc ztracený v Boží vůli, hodinu po hodině.

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881-1955/, dopis z fronty, sestřenici, 11. prosince 1916; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914-1919, Malvern 2021)

Dobře víš, jaká je má nejvroucnější touha, zvlášť na tento svátek: aby nám Bůh skrze naši Paní dal takovou účast na své Čistotě a takovou vášeň pro ni, abychom skutečně mohli svým nepatrným podílem přispět k obnově světa.

(Pierre Teilhard de Chardin SJ /1881-1955/, dopis sestřenici, 8. prosince 1918; citováno podle knihy Pierre Teilhard de Chardin, Zrod myšlení. Dopisy 1914-1919, Malvern 2021)

ZDROJ >>>

Je pravda, že žádný lidský život není bez chyby, jenom neposkvrněná Panna je naprosto čistá před Boží velebností. Jaká radost při pomyšlení, že tato Panna je naší Matkou! Když ona nás miluje a zná naši slabost, čeho bychom se báli?

(Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře, dopis 226, otci Roullandovi, 9. května 1897)

Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý. (Iz 1,3)

Takové prožívání pravdy Písma svatého, to je advent. (…) Ano, já jsem Izrael. Jsem onen vůl, který nezná svého hospodáře. A až pak sestoupíme z trůnu své namyšlenosti, stane se to, o čem žalmista říká, že srdce se pozvedne, nabere výšku a skrytá Boží přítomnost začne pronikat hlouběji do našeho zmateného života. Advent není žádný náhlý div či zázrak, jak slibovali kazatelé revoluce a poslové nových cest spásy. Bůh s námi jedná zcela lidsky, krok za krokem nás vede a čeká na nás. Dny adventu se podobají tichému klepání na naše rozhárané duše, abychom se odvážili hledat tajemnou Boží přítomnost, která jediná může člověka opravdu osvobodit.

(kard. Joseph Ratzinger, meditace o době adventní)

(karmelitán • blahoslavený • nezávazná památka 5. prosince)

Texty propria

Bartoloměj se narodil v první polovině 15. století v Mantově v Itálii. V témže městě vstoupil do karmelitánského řádu. Přesná data nejsou známa, ale v roce 1452 již působil jako kněz a později se o něm píše jako o vyhledávaném zpovědníkovi. Konvent, ve kterém žil, patřil k čerstvě schválené, přísnější větvi Karmelu, tzv. mantovské kongregaci (1).