Hl. Maria Magdalena de’ Pazzi
Hl. Marie Magdalena de’ Pazzi je proslavena mnoha mystickými prožitky, kterých se jí dostalo. Proto také bývá nejčastěji vyobrazována zastižena ve vytržení. Z jejích slov, která spolusestry v takových chvílích co možná okamžitě zapisovaly, otiskujeme dva výroky s námětem, který jí byl asi nejdražší a ke kterému se vrací stále znova. „Bůh je láska“ (1 Jan 4,16). A Ježíš je Ženich, který si připravuje ke sňatku svou snoubenku církev a který ke vztahu hluboké, věrné lásky vybízí také každou věřící duši: Marii Magdalenu samotnou, osoby zasvěceného života (na ty se prvotně obrací první uvedená citace), vůbec každého.1
Působivým místem florentského kláštera, v němž hl. Maria Magdalena de’ Pazzi žila, je prádelna ve sklepení budovy, zařízená dosud tak, jak tomu bylo v době, kdy tam tato mystička zcela prozaicky pracovala. Přibyl jen oltář, aby se tu příležitostně mohla sloužit mše svatá, a nápis, který nabádá přicházejícího poutníka: „Vstupuj s úctou! Schody, cihly a stěny, na něž šlapeš a na něž pohlížíš, vyznamenala noha a svatost svaté Marie Magdalény de’ Pazzi.“
„Ó duše stvořená z lásky a k lásce,
proč nemilujete Lásku?…“
„Ó Lásko nemilovaná a nepoznaná!
Ó Lásko, učiň,
ať všechno stvoření miluje tebe, Lásku…“
„Ó Lásko, Lásko,
je možné, že bys neměla jiné jméno než Láska?
Jsi tak chudá na jména, ó Lásko!
Ty jich ovšem máš mnoho,
ale velmi tě těší být nazýván tímto jménem, ó Lásko,
protože v tomto jméně se velmi dáváš poznat tvorům.
Nikdy, nikdy, Lásko, se nenasytím toho
nazývat tě tímto jménem: Láska.“
