Ó, lásky živý plameni,
jenž v hloubi duše mojej
si príčinou mých trápení,
si bodcom, jenž má zranění
i rozrývá i hojí.
Mou trýzeň jemně zvětšuješ,
mě vznítil dotyk smelý.
Ach, skonči to už, jestli chceš,
veďť čekám, kdy len protrhneš
ten závoj, čo nás delí.
Ó, žehu slastný k závrati,
ó, ráno darovaná,
ó, ruko, ktorá obrátí
smrť v život, dlhy zaplatí,
noc činí sladší rána.
Jak láskyplně přebýváš,
jak procitáš v mém lůně!
Svým dechem něžně zahříváš
mou slabosť, jíž svou slávu dáš.
Má láska po tvé stůně…
(voľný preklad Janovej básne Živý plameň lásky)
